V létě navštíví Česko naši misionáři v Nikaragui manželé Klingerovi. V rámci své návštěvy budou mít také programy v různých českých církvích. Pokud byste se s nim chtěli někde setkat, níže uvádíme jejich rozvrh:

V březnu t.r. navštívil ředitel NFKMS Michal Klesnil naše misionáře v Nikaragui manžele Klingerovy, kteří tam slouží již šestnáctý rok:

Stojím na malém hřbitůvku v zapadlé vesnici Haulover na karibském pobřeží Nikaraguy. Je na něm několik pečlivě udržovaných náhrobních kamenů. Ty kameny mi svým provedením něco připomínají. Už jsem takové někde určitě viděl. Přistupuji k prvnímu a čtu: „Anna Theodora Ziock, narozena 1850 v Herrnhutu, dokončila pozemský život 1880 zde.“
Běhá mi mráz po zádech, když si uvědomím, v čích stopách tady kráčíme. Na náhrobku je odkaz na verš Izajáš 26,19: „Tvoji mrtví ožijí, moje mrtvoly vstanou. Probuďte se a jásejte, obyvatelé prachu, protože tvoje rosa je rosou světla úsvitu a země vyvrhne nebožtíky.“

Ano, Anna, která jako třicetiletá položila svůj život na misii, vstane z mrtvých právě zde. Když si náhrobek přečtou naši nikaragujští společníci Candido, Ricardo a Alonso, něco se s nimi stane. Do té doby veselí a bezstarostní latinos najednou zvláštně zvážní. A po celý zbytek dne nepřestanou mluvit o tom, že právě u náhrobku jim Bůh zjevil, že mrtví přece nejsou mrtví. Že pořád žijí. A že my jsme součástí jejich odkazu.

Už při své první návštěvě našich misionářů manželů Klingerových před osmi lety jsem si všiml zvláštní úcty k „Moravian Church“ v Nikaragui. Ale tentokrát mě to provázelo na každém kroku. Skoro k každé vesnici najdete kostel moravské církve. V Puerto Cabezas jsme najednou stáli před pomníkem Jana Husa. V ještě zapadlejší vesničce Ariswatla nám starý pán ukazoval jako svou nejvzácnější relikvii tričko s Janem Husem. Když se někde přiznám, že jsem ze země původních Moravanů, mám úctu zaručenou. A já si znovu a znovu uvědomuji, že mám tu čest být součástí odkazu něčeho slavného a trvalého. Něčeho, na co již šestnáctým rokem navazují právě naši misionáři Klingerovi.
Navštívil jsem je v únoru tohoto roku. Zbyněk, Pavla a jejich patnáctiletá dcera Eliška, která se jim narodila až na misii, se usadili se v horském městě Jinotega na severu země. Tady se snaží skrze přátelské vztahy zvěstovat evangelium místním lidem. V posledních letech se tu Pavle otevřely dveře do místní křesťanské rozhlasové stanice. Každou sobotu má živé hodinové vysílání od 10 do 11 dopoledne. (to je v Čechách od 17-18 večer). Pořad se jmenuje Radost v Božím slově. Navíc od pondělí do pátku ve stejný čas připravuje dvojjazyčný španělsko-miskito pořad Sturka Yamni, což je v jazyce miskito „dobré zprávy“. Pořad má dobré ohlasy a v poslední době se Pavle stává, že ji lidé osloví třeba v obchodu a říkají: „Váš hlas znám z rádia!“ Stanici si můžete poslechnout i u nás na adrese https://radioadoracionlapastora.com.

Tím se už ale dostáváme k hlavní náplni jejich služby. Od začátku mají na srdci jednu z komunit původních středoamerických obyvatel, indiány kmene miskito. Vyjíždějí (v poslední době hlavně Zbyněk) mezi ně do jejich vesnic, zvěstují jim evangelium, modlí se za nemocné, vyhánějí démony a snaží se mezi nimi zakládat nové církve. Dříve se služba odehrávala v pralesech v povodí řeky Coco, v posledních letech se jim ale otevřely nové dveře v komunitách na karibském pobřeží. A na jednu takovou cestu jsem se Zbyňkem a několika místními pomocníky vyrazil i já.
Začali jsme mnohahodinovou cestou autobusy do přístavu Puerto Cabezas alias Bilwi. Každý s velkým lodním pytlem, navíc táhneme ještě tři balíky s Biblemi. Autobusy jsou převážně bývalé americké školní. Co jim chybí na technickém stavu, to je vynahrazováno nablýskanou karoserií a v noci bezpočtem blikajících žároviček. Řidiči rádi jezdí rychle a veškeré dopravní předpisy jsou vnímány pouze jako nezávazná doporučení. Latinos také neznají pojem „soukromý prostor“. V letadle do Managuy se to nejdřív projevilo tím, že šly nahoru všechny opěrky mezi sedadly. V autobuse, a koneckonců i kdekoli jinde, je to ještě vylepšeno o hlasité telefonování, samozřejmě se zapnutým reproduktorem, a neustálou (velmi hlasitou) reprodukci hudby z telefonů těch, kdo právě nikomu nevolají. Sice jsem dostal zvláštní Boží milost to vydržet, ale stejně si říkám, jestli nějak podobně nevypadá peklo pro introverty. Ale abych jenom nekritizoval, na rozdíl od tuzemských poměrů jsou latinos jinak převážně usměvaví a pohodoví lidé.

V Puerto Cabezas se setkáváme s místním spolupracovníkem Candidem. Jsme ubytovaní u jeho rodiny. Každý v jednom nejlepším pokoji, přičemž jejich původní obyvatelé spí v předsíni na zemi. Ta pohostinnost je skutečně zahanbující a člověk si to musí srovnávat s tím, čeho jsme v tomto ohledu schopni my Evropané. V průběhu pobytu zažijeme další nikaragujskou specialitu – návštěvu „vykuřovačů“. Jak se na komunistickou vládu sluší a patří, všechny problémy země je třeba řešit direktivně a kolektivně. A pokud se v obytných domech vyskytuje škodlivý hmyz (jako že vyskytuje), problém je řešen pravidelnými návštěvami zakuklených vládních zaměstnanců s maskami na obličeji a podivnými přístroji v rukou, kteří jako by vypadli ze steampunku. Z přístrojů se line dusivý kouř. Kouř pravděpodobně docela dobře hubí hmyz, ale nikdo moc nepátrá po tom, jak je zdravý pro lidi, domácí zvířata či uskladněné potraviny. V jinotece se daří Klingerům převážně předstírat, že nejsou doma, a neotvírat, ale tady jsme byli zastiženi v otevřených dveřích. Tak jsem si vzpomněl na pohádku Lotrando a Zubejda a česky jsem pronesl k vetřelci „Zmiz smraďochu!“ Kupodivu se otočil o odešel.

Příští den se setkáváme s dalšími spolupracovníky, kormidelníkem a majitelem našeho člunu Alonsem, a také s Ricardem. Nakupujeme potraviny a benzin na cestu a nakonec vyrážíme. Po přímořských řekách a kanálech, a občas také po otevřeném moři, od jedné vesnice k druhé. Člun má na délku nějakých 10 metrů, vzadu silný přívěsný motor, a zejména cesta po moři je docela adrenalin. Nikdo samozřejmě neřeší takové zbytečnosti jako třeba záchranné vesty. Skáčeme po vlnách, a kdyby to Alonso jednou špatně vypočítal a převrhli bychom se, moc to na záchranu nevypadá. Ale prý se tak utopí jen pár lidí ročně.
Služba ve všech vesnicích vypadá podobně. Ubytujeme se u místního „člověka pokoje“ (dost často známého či rodinného příslušníka), na verandu si pověsíme hamaky na spaní, něco zaplatíme za přípravu jídla z našich zásob, ze kterého se nají i zbytek rodiny, a pak vyrážíme mezi místní obyvatele. Chodíme od domu k domu, zvěstujeme evangelium, modlíme se za nemocné a démonizované, rozdáváme Bible a také USB s nahraným biblickým vyučováním v jazyce miskito. Občas někdo vyjádří přání přijmout Ježíše, a s tím se pak bratři modlí modlitbu přijetí. Obecně, návštěva není vnímána jako nemístné obtěžování, ale jako prokázání cti obyvatelům domu. Pokud některý dům vynecháme, jeho obyvatelé se cítí ukřivděni. Většina lidí je bez problémů otevřena rozhovorům o víře a nevidí na tom nic divného. Vždyť se přece jedná o důležitou věc. No, a pokud se ve dveřích objeví „moravian originale“, tedy já, tak to je teprve událost!

Večer se pak promítá film Ježíš v jazyce miskito – buď v církevní modlitebně, nebo venku pod širým nebem. Na promítání pokaždé přijde několik desítek lidí, zejména žen a dětí. Zbyněk to má vychytané, všechno je maximálně jednoduché a účelné. Malý, ale výkonný dataprojektor s vlastním akumulátorem, pamětí a reproduktorem. Prostěradlo na promítání. A pak už jen moc Ducha Svatého. Na závěr filmu má některý z domorodých spolupracovníků krátké evangelizační kázání s výzvou, na kterou se obvykle přihlásí kolem 10–20 lidí. Nejsem schopen posoudit, kolik z nich se opravdu znovuzrodí. Ale někteří zjevně ano, protože ve spolupráci s místní církví takhle už vzniklo několik nových místních sborů. A když pak jdeme večer za svitu baterek temnou vesnicí spát, slyšíme z oken některých domů přehrávat USB s biblickým vyučováním.

Zbyněk říká: „Místní se často ptají: Co jste přivezli za projekt? Jsou zvyklí od jiných křesťanských organizací, že se místním něco přiveze anebo se třeba ve vesnici něco začne stavět. Já to neodsuzuju, ale sám takhle fungovat nedokážu. A ani na to nemám peníze. Přivážím lidem jenom Ježíše. Evangelium a jeho moc. Někdo se uzdraví, někdo je vysvobozený a někdo se obrátí. Snažím se budovat síť místních spolupracovníků, kteří se mnou můžou jezdit a navazovat na mou službu. Samozřejmě, už jsme se párkrát spálili, a spolupracovníci neodolali lákadlům peněz nebo jiných pokušení. Ale to se koneckonců stávalo i apoštolu Pavlovi.“
A já koneckonců nemůžu než souhlasit. Zbyňkův model služby je tomu Pavlovu opravdu hodně podobný. Nemám rád církevní tituly a zejména křesťany rozdávající vizitky „Apoštol XY“. Ale možná by tento titul patřil Zbyňkovi víc než mnohým jiným.

Na lodních přesunech mezi vesnicemi můžu vnímat také krásnou přírodu pobřežních mangrovových lesů. Potkáváme volavky, pelikány, želvy, krokodýly, kolibříky či krásné velké motýly. Naneštěstí ale také všudypřítomné odpadky. A když už mluvím o těch biblických modelech, tak místní se živí hlavně rybařením. Rybu máme k snídani, k obědu i k večeři. Ve vesnicích potkáváme rybáře spravující sítě, a já jen čekám, kdy někoho vyzveme „zanech své sítě a staň se rybářem lidí.“
Postavení miskito mezi většinovou nikaragujskou populací se dá přirovnat k postavení Romů u nás. Jsou považováni za méněcenné a podle toho se s nimi zachází. To, že s nimi my bílí jednáme jako se sobě rovnými, je pro ně velká věc. Při loučení mi to Candido řekne se slzami v očích. A co mě nadchlo, tito indiáni sice nenosí čelenky, ale skutečně říkají „howgh“!
Nerad bych to ale příliš odlehčoval. Jeden den mi Zbyněk ukazuje fotku sympatického usměvavého mladého muže. Říká: „To je evangelista místní církve, který také jezdil do stejných komunit na řece Coco jako my.“ Pak přejede prstem na další obrázek. I na tom je stejný muž. Ale tentokrát se zkrvaveným tělem a ležící mrtvý na zemi. „Vjeli do peřejí a převrátila se jim loďka.“
Taky si ty peřeje na Coco pamatuji. Misie není lehké živobytí, a Klingerovi musí snášet hodně tlaků. Od státních orgánů, skrze rasismus většinových Nikaragujců, kteří nemají příliš rádi bílé a všechny považují za „gringos“ čili Američany, a také od duchovního světa. Satanovi se opravdu nelíbí, když někdo zvěstuje evangelium, a dává to jasně najevo. Jen při tomhle výjezdu se druhý den po našem odjezdu z Jinotegy na dvoře za domem Klingerových během noci naprosto nevysvětlitelně zlomil několik metrů vysoký kaktus. A po dalších několika dnech se stejně nevysvětlitelně na jejich autě odlomil masivní přední nosník světel. A dějí se i horší věci. Před rokem se Zbyněk vrátil z podobného výjezdu se zlomenou nohou. Nebudu ale uvádět podrobnosti, jak se to stalo, protože by tomu stejně většina lidí nevěřila. Buď by patřili k většině křesťanů, která v existenci démonů ve skutečnosti nevěří a nepočítá s nimi, anebo ke zbývající menšině, která v démony věří, ale odmítá připustit možnost, že by mohli být někde jinde než „pod našima nohama“.
My Češi (a samozřejmě Moravané) máme někdy tendenci sami se podceňovat a vidět se jako bezvýznamní. Ale v Nikaragui naši předkové zasadili něco vzácného a trvalého. A je velká čest a výsada, že skrze Klingerovy se na tom můžeme podílet i dnes.

Michal Klesnil, ředitel NFKMS

Službu Klingerových můžete podpořit na našem účtu 577409193/0300 s var. symbolem 2200. Též můžete využít portál Darujme.cz na této stránce.

QR platba:

Poslední zprávy o Klingerových:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

Zatím několika fotografiemi se vracíme k únorové návštěvě u našich nikaragujských misionářů. Strávili jsme čas s rodinou Klingerových, se Zbyňkem a místními spolupracovníky jsme absolvovali také evangelizační výjezd do komunit na karibském pobřeží. Zatím přikládáme několik fotografií, větší reportáž přibyde časem.

Více fotografií můžete najít na webu Klingerových zde:

Drazí partneři a přátelé misie,
posíláme vám dnes krátkou zprávu z misijního výjezdu do miskito komunit San Juan a Inipuwas na řece Coco, který se konal na přelomu října a listopadu. Výjezdu se zúčastnil bratr Petr z Čech, který byl v komunitách v Bosawas už několikrát. A také se tentokrát přidal bratr Ryan z USA, ze Spojených křesťanských misií. Tuto organizaci, která pracuje i v Jinotece, známe už od roku 2011. Letos nám darovali pro naši službu 160 nových španělských Biblí, abychom je mohli rozdávat ve vzdálených komunitách. Bible v jazyce Miskito jsou těžko dostupné, tak jsme rádi, že máme na rozdávání alespoň španělské Bible. Mezi lidmi miskito jsou to většinou muži, kdo mluví španělsky.

Bratři v komunitách kázali, promítali film Ježíš v jazyce miskito, rozdávali španělské Bible, a biblické verše Pomoc shora a Janovo evangelium v jazyce miskito, rozdávali nahrané USB španělsko-miskito, modlili se za nemocné i za ostaní potřeby lidí. S 12 lidmi se modlili modlitbu přijetí Pána Ježíše a jeden muž a jedna žena byli pokřtěni ve vodě. Do komunity San Juan kde se lidé obrátili a kde byly křty, se chystá církev Iglesia de Dios, aby z nově obrácených založili místní sbor. Bratři na misijním výjezdu tentokrát zažili velké duchovní protivenství a silnou duchovní opozici. Díky Bohu se vrátili v pořádku.

Křty v džungli:

Zbyňkovo svědectví z misijního výjezdu:

Poslední zprávy od Klingerů:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

Milí partneři a přátelé, pokoj vám a radost od našeho Pána Ježíše Krista. Zbyňkovi po 4 týdnech, začátkem května, sundali sádru, a díky Bohu kost v nártu srostla dobře. Místo rehabilitace hned začal chodit a dělat to, co bylo třeba. Zbyněk chodí lépe a lépe, ale ještě to chce čas, než opět pojede do džungle na misijní výjezd. Zatím nahrál pár krátkých shortů na různá témata. Můžete se podívat zde:

Pavla pokračuje ve službě slovem. Každou sobotu má naživo pořad v místním křesťanském rádiu. Pořad se jmenuje Radost v Božím Slově. Od pondělí do pátku v každý všední den máme v rádiu cca hodinový dvojjazyčný program španělsko miskito. Také máme další dobrou zprávu. Pro české rádio TWR Rádio 7 Pavla píše a nahrává 16 krátkých úvah na téma křesťanských základů. Základy začínají v červenci a každý týden bude nový díl.

Díky Bohu, daří se nám dobře. Děkujeme za vaši podporu v modlitbách za naše zdraví. Děkujeme za vaše finanční dary. Na nahrávání miskito programu a rozdávání v komunitách miskito jsme v červnu nakoupili 400 USB cca za 35 000 Kč.

Žehnáme vám v lásce Kristově
Zbyněk, Pavla, Eliška Klingerovi

Poslední zprávy od Klingerů:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

V dubnu vyrazil Zbyněk na nový misijní výjezd do miskito komunit Kuamwatla, Samil a Prinzapolka. Domorodci k němu byli velmi vřelí. Bratr Candido, se kterým už několik roků spolupracujeme, je teď pastorem v církvi, a naše přátelství se utužilo. Dobré zprávy se šíří rychle, a tak o Zbyňkovi a naší misii už se ví i v končinách, kde jsme ještě nebyli. Máme srdečné pozvání do dalších komunit a také otevřené dveře ke kázání i vyučování.

Zbyněk musel plout mnoho hodin loďkou:

Podle toho, co Zbyněk o výjezdu vyprávěl, by se vše dalo shrnout slovy z evangelia: „I jedli všichni a nasytili se.“ Zbyněk se v kázáních zaměřil na hlad po Božím Slově a po živém Bohu, po Duchu Svatém a Jeho přítomnosti. Ještě, než bratři odjeli do komunit, kázal Zbyněk v církvích ve městě Puerto Cabezas, a Duch Svatý se tam mocně pohyboval. V komunitách bratři chodili po domech, modlili se za nemocné, rozdávali USB s kázáním a vyučováním v miskito a promítali film Ježíš v jazyce miskito. Celkově 118 lidí odevzdalo svoje životy Kristu, nejvíce na filmu Ježíš. Zbyněk narazil i na stopy Moravských bratří:

Děkujeme vám všem za modlitby a veškerou podporu. Zbyněk nahrál z výjezdu krátkou zprávu:

Po celou dobu byl Zbyněk v pořádku, až na poslední chvíli, při zpáteční cestě, se mu stal úraz. Musel se zlomenou kostí a oteklou nohou v bolestech jet nepohodlným autobusem 11 hodin do Managui a pak ještě přestoupit na autobus do Jinotegy a cestovat další 3 hodiny. Takže bolestí protrpěl prakticky 14 hodin, než se dostal k lékaři. Měl zlomenou kost v nártu. Má sádru pod koleno a má podpažní berle. Zatím má stále silné bolesti a nemůže se moc pohybovat. Také Pavla má zdravotní problémy. Jsme vám vděční za modlitby, právě teď je potřebujeme nejvíce za naše uzdravení a obnovení sil.

Jinak ještě pár drobností z domova: Prosili jsme o modlitby, aby se zavřel bar v sousedství, protože se každou noc nedalo spát do tří hodin do rána kvůli hluku a opilcům. Bar se nezavřel, ale hluk úplně ustal a jen občas je tam nějaká akce, to se dá vydržet. Děkujeme za pomoc v modlitbách.
Jednoho dne přišla Eliška k počítači a ten byl zničehonic plný mravenců, lezli ze zdířek pro USB a konektory, z klávesnice, odevšud lezli mravenci i s vajíčky. Eliška se je snažila vyfoukat, ale moc to nepomáhalo, museli jsme počkat až se prostě přestěhují jinam. Na ještěrčí vajíčka v tiskárně už jsme si zvykli. Také máme doma plno gekonů.

Děkujeme za všechnu vaši podporu!
Vaši v Kristu Zbyněk, Pavla, Eliška Klingerovi

Poslední zprávy od Klingerů:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

Milí, zdravíme vás ve jménu Pána Ježíše, žehnáme vám a děkujeme za každého z vás.
Dnes posíláme krátkou zprávu ze Zbyňkova misijního výjezdu po řece Coco do miskito komunit Escaleras, Labina Auhika, Nabinavika a Aras Auhika. Escaleras a Labina Auhika jsou mladé komunity, které byly založeny cca před 20 lety. Jsou malé, je v nich jen Moravská církev a katolíci.
Zbyněk vyjel v úterý z domova autobusem do přístavu. Po cestě se modlil, a slyšel, jak mu Pán Ježíš říká: „Vyřiď mému lidu, že je miluji.“ A v tomto Slově byl celý misijní výjezd.

Zbyněk odjel v úterý z domova. Ve středu odjížděla loďka z přístavu, ale cesta po řece Coco trvala 3 dny a 2 noci. Do Escaleras doplul Zbyněk až v pátek. V Escaleras na něj čekal náš miskito spolupracovník bratr Ricardo. V sobotu spolu navštěvovali domy v Escaleras. Rozdávali evangelizační letáčky, Bible a naše USB s audio kázáním a vyčováním. Večer se promítal film Ježíš v jazyce miskito. Přišlo asi 40 lidí, z toho bylo asi 15 dospělých. V Escaleras není internet, a tak byli lidé za film vděční. Film Ježíš viděli poprvé. Také to, že film je v jejich jazyce, bylo pro ně velmi silné. Hodně lidí plakalo a na konci se mnozí dospělí i děti modlili modlitbu přijetí Pána Ježíše.

V neděli byli Zbyněk a Ricardo kázat v Moravské církvi. Protože pastor Zbyňka znal už z dřívější doby, dovolil mu v církvi kázat. Zbyněk kázal o Beránkovi, který snímá hříchy světa, a Ricardo překládal do miskito. Lidé byli povzbuzeni. Večer bylo opět promítání. Přišlo více lidí než předchozí večer. Přišli lidé i ze vzdálených míst. Opět byli lidé zasaženi v srdcích.

V pondělí šli Zbyněk a Ricardo do komunity Labina Auhika (pláž guyacanů), což je asi 1 hodina chůze džunglí. Terén byl strmý a blátivý a chůze únavná a nebezpečná. V Labině Auhika už o nich lidé věděli. Bratři chodili po domech, rozdávali letáčky a USB, modlili se za nemocné. Potom šli do další komunity Aras Auhika (pláž koní). Tato komunita je katolická. Když tam bratři přišli, budili nedůvěru a trochu strach, protože bílí lidé tam nechodí. Setkali se se skupinou žen, které uklízely v místní škole.

Zbyněk i Ricardo ženám a dětem kázali o tom, že koho Syn osvobodí, je skutečně svobodný. A Ježíš Kristus je ten, který vysvobodil od hříchu. Ještě mluvili o tom, že dokonalá láska vyhání strach. 8 žen a některé děti se pak s nimi modlili modlitbu přijetí Pána Ježíše. Jedna z žen je vzala s sebou domů a tam se bratři modlili za starší paní, která měla nemocné ledviny. Pak se spustil silný déšť, a tak už nebylo možné jít do dalších domů. Když déšť ustal, už se bratři museli vydat na cestu zpět do Escaleras, aby stihli přijít za světla.

V pondělí večer byla misie dokončená a Zbyněk se modlil za loďku na cestu zpět. V úterý ráno jela kolem Escaleras loďka a Zbyněk s ní odjel do přístavu. Cesta loďkou trvala 2 dny.
Zbyněk byl moc potěšený a radostný v duchu, protože lidé byli také moc potěšeni a povzbuzeni a misii přijímali s radostí, vděčností a s důvěrou. A to není samozřejmé, ale je to dílo Ducha Svatého.
Děkujeme vám za modlitby

Manželé Klingerovi

Poslední zprávy od Klingerů:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

Naši misionáři v Nikaragui rodina Klingerových sdílejí události z posledního roku.

Milí, zdravíme vás a žehnáme vám. Děkujeme za vaši přítomnost v naší misii. Těšíme se, že s vámi budeme i po celý rok 2025. Krátké shrnutí z minulého roku:

V roce 2024 jsme byli celá rodina na misii v miskito a creolo komunitě Tasbapauni na atlantickém pobřeží, kde jsme kázali a modlili se po domech. Společně jsme byli i v Puerto Cabezas, kde jsme v církvi kázali a vyučovali o misii. Zbyněk byl kázat ve velké komunitě miskito na olejových plantážích. Pavla měla sérii čtyř vyučování o misii v církvi. Pavla a Eliška byly v létě v ČR a navštívily české církve. Zbyněk byl na misijním výjezdu v Andris Tara, Yahbra Tangni, Linda vista a Siksa Yari. Eliška dokončila 6. ročník školy. Dostali jsme povolení na další půl rok pobytu. Na jaře, při cestě na atlantické pobřeží, kde jsme vyučovali o misii, jsme měli ošklivou autonehodu, ale Bůh nás ochránil. Na podzim Bůh uzdravil Elišku a po celý rok nás všechny zachovával při životě a při zdraví.

Na konci roku 2024 se nám otevřela možnost programů v místním křesťanském rádiu. Je to stanice, která má celkem velký dosah v okolí Jinotegy, a po internetu je dostupná po celém světě. Jen je potřeba rozumět španělsky:

https://radioadoracionlapastora.com/

Každou sobotu máme živé hodinové vysílání od 10 do 11 hodin dopoledne (to je v Čechách 17 – 18 hodin odpoledne). Pořad se jmenuje RADOST V BOŽÍM SLOVĚ. Pavla sdílí vyučování a radost z Božího Slova. Pořad se vysílá naživo, takže žádné stříhání a čištění. Opakuje se v úterý mezi 14. – 15. hodinou místního času (v ČR to je 21 – 22 hodin večer).
K tomu máme v rádiu ještě prostor od pondělí do pátku, také od 10 do 11 hodin dopoledne, a to je pořad španělsko-miskito. Vyučování, svědectví, kázání, prostě vše, co jsme v minulých letech vytvořili pro komunitu miskito. Pořad se jmenuje STURKA YAMNI, což je v jazyce miskito dobré zprávy, tedy EVANGELIUM. Máme sice všechny audio nahrávky španělsko-miskito, které rozdáváme zdarma na USB, je to přes 50 hodin poslechu včetně Nového zákona v miskito. Ale pro rozhlas je potřeba to trochu editovat, přidat znělku, úvodní píseň, a udělat menší celky. Ve vyučování je vždy věta španělsky a věta miskito. Tady ve městě je hodně lidí miskito. Jsou v nemocnici, v porodnici, na práci ve městě, na práci na kávových plantážích a podobně. Vedení radia je hrdé, že mají biblický program v miskito. Pro nás to znamená, že musíme vždy v programu Audacity upravit a připravit vyučování na celý týden. To pak v pondělí předáme na USB pracovníkům rádia. Zatím máme programy zaplacené do konce března. Na měsíc je to 87 dolarů, což je asi 2000 korun. Předpokládáme, že pokud to budeme zvládat, budeme moci pokračovat po celý rok.

Příští týden odjíždí Zbyněk na misijní výjezd do miskito komunit Escaleras a Nabinavika. Tyto malé komunity jsou v blízkosti Walakitanu. Z Jinotegy pojede 5 hodin autobusem do přístavu ve Wiwilli a tam bude hledat loďku do Walakitanu. Z Wiwili je to asi 2 dny cesty po řece Coco. Původně měl jet Zbyněk do komunit s bratrem Ricardem. Ricardo s námi delší dobu spolupracuje a pomáhá s překládáním do miskito. Už byli domluvení, ale Ricardo není k zastižení, takže Zbyněk asi pojede sám. Bude navštěvovat domy, kázat evangelium, modlit se za nemocné, rozdávat USB s nahrávkami vyučování a kázání v miskito a promítat film Ježíš v miskito. Zbyněk s sebou veze 40 nahraných USB, letáčky od misie Pomoc shora v jazyce miskito a 24 Biblí ve španělštině. Někteří domorodci miskito, především muži, umí španělsky. Jsme vděční za vaše modlitby. Prosíme o modlitby za ochranu Zbyňka na výjezdu, za ochranu Pavly a Elišky, které zůstanou samy doma, za ochranu nás všech proti útokům zlého, když sdílíme pravdy z Božího Slova veřejně v rádiu.

S láskou, vírou a nadějí vaši v Kristu
Zbyněk, Pavla, Eliška Klingerovi

Poslední zprávy od Klingerů:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

S radostí s vámi sdílíme dobré zprávy z misie i z našeho osobního života. Neustále za vás děkujeme našemu dobrému Bohu. Vám děkujeme, že na nás myslíte v modlitbách i ve vašich skutcích lásky a také, že stojíte věrně na vašem místě v misii Ježíše Krista.
V září jsme díky Bohu dostali obnovený pobyt v Nikaragui na další půl rok. Dříve bylo potřeba obnovovat pobyt po pěti letech, teď se to musí dělat vždy po půl roce. Eliška doháněla školu, protože zatímco jsme byly v létě na návštěvě v Čechách, tady nebyly školní prázdniny, ale normální vyučovací rok. V listopadu Eliška vážně onemocněla. Začalo to jako příznaky dengue a pak se to nějak zkomplikovalo. Díky Bohu za jeho věrnost, Eliška je živá a zdravá. V prosinci Eliška dokončila 6. třídu s výborným prospěchem a také měla graduaci, což je tady velká slavnost na konci školky, na konci 6. třídy a po dokončení střední školy a pak po ukončení studia na univerzitě. Jsme vděční za vaší finanční podporu naší misie. Díky této podpoře Eliška mohla studovat na místní křesťanské akademii.

Zbyněk se připravuje na misijní výjezd v lednu. Pavla měla možnost kázat na misijním shromážděni v církvi. Jsme nadšení, že se nám otevřely dveře kázání v rádiu, a tak má naše misie každou sobotu placený hodinový program v místním křesťanském rádiu.
Přejeme vám radostný adventní čas. Těšíme se, že s vámi budeme moci nadále sdílet dobré zprávy i v novém roce 2025.

žehnáme vám všem, také žehnáme a děkujeme Nadačnímu Fondu KMS a přejeme vám
Feliz Navidad y próspero año nuevo

Zbyněk, Pavla, Eliška Klingerovi

Poslední zprávy od Klingerů:

• Klingerovi v ČR
• S Klingerovými v Nikaragui po stopách moravských misionářů
• Navštívili jsme Klingerovy v Nikaragui
• Zbyněk Klinger kázal evangelium v komunitě San Juan
• Klingerovi nahrávají křesťanské základy pro Rádio 7

V létě navštívily Českou republiku Pavla a Eliška Klingerovy, naše misionářky v Nikaragui. Manžel a tatínek Zbyněk zůstal ve Střední Americe. Kromě odpočinku hovořily o své misii v českých církvích, a také poskytly rozhovor křesťanskému Rádiu 7. Rozhovor si můžete poslechnout zde:

https://radio7.cz/program/vysilane-porady/120-klicove-slovo/8846-jak-se-zije-misie-klic202409140800