Za dramatických okolností jsme během výpravy prožívali pokoj a hodnotíme ji jako velmi zdařilou. Nebyla to dlouhá výprava, jen necelé dva týdny od 23. ledna do 3. února. Bylo nás pět, Marta, Veronika, Lukáš, Vít a Rosťa.
Když si promítám čtrnáctileté působení v JS, tak letos jsme byli svědky historického milníku. Už od roku 2016 jsme měli v užívání pozemek asi 2 km2 nedaleko vesnice Ayii. Jedná se o bývalý uprchlický tábor z 80. let 20. století. Dnes ruiny zarostlé v buši. Získali jsme sekci pojmenovanou Kit2 (Kit je název nedaleké řeky). Hned v roce 2016 jsme nechali opravit jednu budovu, ale od té doby jsme tam nemohli nic podnikat, protože oblast nebyla bezpečná… Až letos poprvé! Našemu včelaři Kennethovi jsme vloni pořídili motorovou pilu a on vyčistil prostor okolo budovy pro biblické vyučování. Objevem byl pro nás dům emeritního biskupa Bernarda. Slýchali jsme, že si „na důchod“ nechal postavit dům, ale nikdy jsme jej neviděli. Ostatně, ani Bernard sám v něm nikdy nebydlel, neboť už léta žije jako uprchlík v Ugandě. Až teď přijel domů! Dům se nachází přes silnici pár set metrů od Kit2. A celý nám ho nyní dal k dispozici. Kromě českého týmu tam s námi bydlely i kuchařky, slepice, kohout (každodenní budíček), a v předsíni si na noc ustlali další muži. Biskup Bernard si postavil venku jednoduchý přístřešek z klacků a plachet. Je mu 73 a nepřestává mě udivovat svou pokorou, skromností, nadhledem, optimismem, a hlavně oddaností Pánu.
Nedaleko Bernardova domu je minové pole, ještě z časů občanské války v 90. létech. V současné době tam působí pyrotechnici a miny odstraňují. Kde je vyčištěno, označují bílými kolíky; kde je nebezpečno, označují červenými kolíky. Jediné území, kam jsem si mohl jít večer zaběhat, bylo právě to minové pole. Naprosto bezpečné při absolutní poslušnosti. Jak říká Vítek: „Minové pole přestoupení neodpouští.“ Ještě že na Božím poli je to jinak! Ale jako trénink v poslušnosti moc dobré. Místní na nás dávali pozor, měli jsme i ozbrojenou stráž. Když jsem si ale chtěl jít svobodně zaběhat, musel jsem se nenápadně proplížit. Jinak strážce vyběhl za mnou, ne aby mě zahnal, ale aby mě doprovázel. Bylo mi ho líto, já nalehko, on v kanadách a s kalašnikovem (přitom na 30 °C teplota klesne až po setmění).
Na biblické vyučování jsme měli přihlášených 28 studentů – dospělých vedoucích církví z různých denominací. Počítali jsme se čtyřmi skupinami po sedmi. Přijelo jich ale jen 16. Ostatní zůstali doma z obav o svoji bezpečnost. A měli důvod. Teď v období sucha přitáhli z oblastí savan (asi 300 km severněji) pastevci z kmene Dinka se svými obrovskými stády dobytka. Krávy zcela zdevastovaly skromná políčka místních zemědělců kmene Ačoli. Pastevci dostali od vlády ultimátum, že se mají stáhnout zpátky. Neměli se k tomu. Pohybovali se v okolí Ayii asi 10 km od nás. Biskup Bernard a Julius situaci denně monitorovali a snažili se vyjednávat s pastevci a místními zemědělci ke smířlivému řešení situace. Mezitím jsme vyučovali podle plánu. Rosťa, Lukáš, Marta a Vít probírali ve čtyřech čtyřčlenných skupinách studentů témata: kniha Genesis, vůdcovství v církvi, zvěstování evangelia a Boží království. Některé studenty už jsme měli třetím rokem, někteří byli noví. Ti noví dostali studijní Bible, stejné jako jejich kolegové loni.
Všichni dostali trička s nápisem „We are blessed to be a blessing“ („Jsme požehnáni, abychom byli požehnáním“). Měli z nich ohromnou radost. Úroveň studentů a studentek byla různá i vzhledem k různé úrovni jejich angličtiny. Některé ženy při výuce kojily své krásné ratolesti. Všechny lekce měly spíše podobu sdílení, takže obohacení bylo se studenty vzájemné. Závěrečné předání certifikátů a dárků bylo důstojné a dojemné. Studenti jsou horlivě rozhodnuti nabyté vědomosti použít při službě ve svých sborech. Tato slavnostní událost ale proběhla dřív, než jsme měli v plánu. Vyučování jsme totiž museli zkrátit z pěti dnů na čtyři, protože situace zhoustla. Pastevce z kmene Dinka mezitím sledovali jiní pastevci z kmene Murle. Ti nad ránem přepadli tábor Dinků, několik jich zastřelili a odvedli stádo asi 50 000 krav. To aby měli na nevěsty. Od nepaměti si navzájem kradou krávy, Dinkové Murleům a Murleové Dinkům. Propukl ozbrojený konflikt, při kterém naštvaní Dinkové stříleli i po místních Ačoli. Zasahovala armáda. Zpětně jsme se dozvěděli, že v přestřelkách zemřelo na 50 lidí. Mnoho místních předtím uteklo na jih do Nimule a do Ugandy, chýše v Ayii byly vypáleny. Ti, kdo zůstali v Ayii, našli útočiště v „resortu“ Obama Willage, který chránila armáda. My jsme zavčas unikli jen díky tomu, že se nám podařilo už o den dříve bezpečně projet až do Juby. I naši studenti se urychleně vraceli do bezpečí svých vesnic. Ačkoli to zní dramaticky, o skutečném rozsahu hrozeb a souvislostech jsme při našem vyučování (v blahé nevědomosti) nic nevěděli a nějakou vyloženě nebezpečnou situaci jsme vlastně ani nezažili – místní se o nás a naše bezpečí starali opravdu vzorně. My i studenti jsme dostali přidělenou dvojici ozbrojených vojáků, vyložených sympaťáků. I v ostatních ohledech byla péče místních skvělá, jídla bylo více, než jsme si přáli, ubytování komfortní s vlastním sedacím záchodem a sprchou. Pokud se nám podaří zrekonstruovat druhou budovu na našem pozemku Kit2 (jde čistě o otázku peněz, jinak tomu nic nebrání) a sehnat pro ni alespoň občasné české lektory, reálně by se otevřela možnost naplnit náš hlavní cíl a sen: Založit tam opravdovou biblickou školu.
Novinkou je, že se rýsuje možnost otevření vlastní internátní základní školy – Mezi Kit2 a Ayii stojí opuštěné budovy místní školy, které jsou v relativně dobrém stavu. Jsou v obecním majetku a je dobrá šance, že bychom je mohli získat k bezplatnému užívání. Pro naše sirotky i děti z okolí. Vývoj celého projektu tímto směrem chápeme jako Boží řízení a potvrzení naděje, že naše služba není marná.

Spolek pro Jižní Súdán

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

„Přijeďte nás učit z Bible“, požádal nás před 14 lety bratr Bernard, dnes emeritní arcibiskup episkopální církve Jižního Súdánu. Od té doby jednou za rok či za dva (i za tři, nakolik dovolily okolnosti během občanské války) pořádáme výpravu s biblickým vyučováním. Naposledy letos v červnu – a další už intenzivně chystáme na leden 2025. Výprava i s cestou je plánována od 23. ledna do 3. února 2025. Během naší zimy je tam totiž období sucha, ustanou polní práce a místní mají více času. Navíc, i cesty bývají sjízdnější. Pro nás je to ovšem náročnější, když se máme třeba z -10°C během pár hodin aklimatizovat na +40°C. Ale už jsme si na sobě vyzkoušeli, že se to dá zvládnout! Naši studenti jsou dospělí, zralí služebníci v církvích (z různých evangelikálních denominací). Většinou jsme jezdili k nim a učili jsme po sborech, někdy se podařilo sezvat je z větší oblasti a soustředit na jedno místo a uspořádat tam „konferenci“. Naší dlouhodobou vizí a cílem je založit v Ame biblickou školu se stálým zázemím. K tomuto účelu jsme už v roce 2016 získali pozemek o rozloze nějaké 2 km2 (za 50 USD, skvělá koupě!). Jedná se o bývalý uprchlický tábor Ame, dnes už jen ruiny zarostlé v buši. V roce 2016 se podařilo jednu budovu zrekonstruovat, ale od té doby nám bezpečnostní situace nedovolila se tam jako tým vrátit. Až letos!
Po 9 letech vytrvalosti a improvizací poprvé chystáme biblickou konferenci na našem pozemku v Ame. Naši místní přátelé a spolupracovníci na místě připravují alespoň provizorní podmínky pro ubytování a výuku. Včelař Kenneth dostal od nás letos motorovou pilu a vyřezává okolo tábora trnité keře a hustý porost. Bratr Bernard má prý kousek odtud dům, který jsme však ještě nikdy neviděli – je někde zarostlý v buši. Právě ten by se měl v lednu stát provizorním útočištěm a příbytkem našeho týmu. Uvidíme, jestli se tam podaří přivést aspoň vodu a světlo… Připravujeme se na to, že i pro zkušené to bude tentokrát výzva… Jsme však nadšení, neboť návrat do Ame považujeme za důležitý strategický krok, který jsme léta vyhlíželi a směřovali k němu. Co nás tentokrát čeká? Každý z nás kromě svých věcí poveze jedno zavazadlo (23 kg) „erární“ (dary, léky, technické vybavení, knihy, kopie vyučovaných lekcí, …). Přistaneme tentokrát v Jubě a přesuneme se asi 100 km přímo do osady Ame, kde strávíme většinu času. Očekávat nás bude cca 28 studentů, pro které připravujeme od pondělí do pátku čtyřhodinové lekce biblického vyučování denně. „Reading the Word of God and applying it to our daily lives“. Hodně prakticky, hodně interaktivně, hodně naslouchat. Rádi bychom zakončili naše lekce nějakou formou „přezkoušení“ a absolventy odměnili certifikátem. Plánujeme navštívit nedalekou osadu Ayi a tamní zdravotní středisko, kde bude během týdne vypomáhat naše sestra Veronika. Uvažuje také o osvětových lekcích pro školní děvčata (gynekologie). Možná se tam podaří uspořádat nedělní bohoslužbu. Máme naději, že se setkáme alespoň s vedoucími bratry našeho tamního týmu, biskupem Bernardem, Charlesem, vedoucím zdravotnického programu a Richardem, který se věnuje práci se sirotky.
Kdo tvoří náš tým? Jak se stalo dobrým zvykem, naše výpravy bývají personálně „staronové“. K ostřílenějším účastníkům se snažíme vždy přibrat někoho nového, kdo může projektu dodat nějakou novou dovednost či novou kompetenci. Tentokrát tedy vyrážejí „otcové zakladatelé“ Rosťa a Vítek, již potřetí student misie z pražské ETS Lukáš, a nově dvě sestry: Marta a Veronika.

Další informace o projektu a možnostech jeho podpory najdete zde.

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Již několik let podporujeme aktivity českých křesťanů při šíření biblického vyučování v Jižním Súdánu. Nedávno se uskutečnil nový výjezd:

Když jsme se v červenci 2023 po týdenním biblickém vyučování v ugandském táboře Lamwo radili se studenty, kdy je nejvhodnější čas pro další akci, místní jednoznačně preferovali přelom ledna a února. To je totiž období sucha, cesty jsou sjízdné, a především, ustanou polní práce. Nebylo v našich možnostech připravit výpravu hned v lednu 2024, slíbili jsme ji proto na leden 2025, s tím, že mezitím uspořádáme menší výpravu. Spíš takovou překlenovací „follow-up“ konferenci, která umožní sledovat výsledky té minulé. To se, díky Bohu, podařilo. Letos v červnu, a po dlouhé době přímo v Jižním Súdánu! Z loňských 18 studentů (pastoři, diakoni, evangelisté, vedoucí služeb, bratři i sestry) se jich letos zúčastnilo 10. K nim přibylo 9 nových, takže celkem 19 účastníků. Sešli se ze 4 denominací, ale kdyby nám to neřekli, tak to nepoznáme – tak byli navzájem družní. Na biblické vyučování jsme měli jeden den v Ayii a jeden den v Owiny Kibul. Trochu nás zaskočili, neboť hned na úvod někteří z nich začali kázat. To naši studenti z loňska chtěli předvést, co se naučili! Milé a povzbuzující, jen nám pak na výuku zbývaly pouhé 2 hodinky. Měli jsme připravených 6 lekcí, takže bylo nutné na místě vytáhnout jen to nejdůležitější. Ale to je Afrika – vždycky je to jinak, než na co se člověk připravuje. Vyučování jsme si rozdělili na dvě skupinky, abychom mohli intenzivněji diskutovat. První skupina se pustila do méně známých textů ze SZ, zatímco druhá probírala Ježíšovo Kázání na rovině podle Lk 6, s motivem Program pro lepší svět. Svým způsobem to vystihuje i naše poslání, tak, jak jsme je přijali: být nástroji v Božích rukou, přinášet Boží slovo a sloužit v duchu evangelia pro lepší Jižní Súdán. A že to je potřeba, to je vidět všude. A že je posun k lepšímu, to už za těch 12 let vidíme taky. Díky Bohu!

Kromě naší základny v Ayii jsme navštívili Nimule na hranici s Ugandou a nově, vůbec poprvé, nás přivítali také v Owiny Kibul, osadě, kde bydlí náš Richard a odkud pocházejí někteří naši loňští studenti. Naše ubytování zde mělo honosný název „Camp David lodge“ a před válkou se zřejmě jednalo o (na místní poměry) slušně vybavený hotel. My jsme se museli obejít bez elektřiny, bez splachovacího WC a bez tekoucí vody, kterou nahrazovaly kádě, do nichž byla sváděna dešťová voda. Kousek odtud se nacházel most přes řeku, kudy vedle cesta na jih do Ugandy. Přesnější by ale bylo říct, že cesta vede k mostu a na druhé straně řeky pokračuje dále na jih. Most sám sice ještě stojí, ale po povodních před pár lety může sloužit pouze pro pěší, případně motorkáře. Další novou zkušeností byla možnost natáčet důležité momenty naší výpravy na profesionální kameru. Výsledkem je pět hodin nahraných, dosud neroztříděných záznamů, máme ale naději, že se podaří připravit z nich reportáž pro pořad Cesty víry v České televizi. Pokud srovnáme dřívější a letošní návštěvu, zdá se, že Jižní Súdán se posunul o velký kus dopředu – v hlavním městě a okolí stojí nové budovy a samotné letiště již má cosi, čemu se dá říkat terminál. V oblasti kolem Ayii zřetelně přibylo obyvatel a zvětšila se rozloha obdělávané půdy, což dříve nebylo kvůli častým střetům s potulnými pastevci bezpečné. Také při jednání s místními úřady jsme cítili lepší atmosféru a modlíme se za to, aby tato stabilita vydržela i po nadcházejících volbách, které čekají Jižní Súdán na přelomu roku.

Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN (OCHA) je situace v Jižním Súdánu stále vysoce napjatá ve stavu před bouří. Projevuje se vleklá humanitární krize, jejímž základem je chronický nedostatek potravin a základních životních potřeb. Polevilo válečné a politické násilí, nicméně přetrvávají konflikty mezi komunitami. Především násilná kriminalita a její beztrestnost přispívají k vysídlování a ztěžují přístup k životně důležitým službám. Míra násilí, vykořisťování a zneužívání je stále vysoká, zejména ženy a děti zažívají vážnou krizi v oblasti bezpečí a ochrany. Jižní Súdán také zůstává jednou z nejnebezpečnějších oblastí pro humanitární pracovníky. Do země se přelévá konflikt v sousedním Súdánu, což má za následek přesun více než 780 000 uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Trvá politická nejistota, ekonomická situace se stále zhoršuje, vyhlídkám nepřidá ani očekávaná rekordní úroveň záplav, která má vyvrcholit v září. (Oblast Eastern Equatoria by neměla patřit k nejohroženějším, záplavy mnohem více hrozí severním oblastem.) Předpokládá se, že v roce 2024 bude humanitární pomoc a ochranu potřebovat 9 milionů lidí, což jsou tři čtvrtiny obyvatel Jižního Súdánu. Dva miliony lidí zůstávají vysídleny v důsledku násilných konfliktů, ale i extrémních klimatických vlivů, jako jsou záplavy a období sucha. Předpokládá se, že přibližně 7,1 milionu lidí, tj. 56,3 % obyvatel, bude v průběhu roku 2024 čelit nedostatku potravin. Omezené možnosti pohybu po celé země navíc blokují snahu o poskytování naléhavé, život zachraňující pomoci těm nejzranitelnějším.

Výprava skončila, je načase plánovat další. Rádi bychom uspořádali „vyučovací“ konferenci v Jižním Súdánu na konci ledna 2025. Na tu však potřebujeme zformovat učitelský tým a také shromáždit dostatek financí. Prosíme, pomozte nám v této pomoci pokračovat!

Další informace o projektu a možnostech jeho podpory najdete zde.

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Na konci loňské červencové výpravy jsme s jihosúdánským týmem mluvili o našich a jejich možnostech a společně hledali varianty naší příští návštěvy. Pokud jde o další vyučovací konferenci pro místní služebníky, nebylo v našich možnostech uspořádat ji už letos v únoru, jak navrhoval biskup Bernard, a náš „prázdninový“ letní termín zase koliduje s tamním obdobím dešťů, kdy je potřeba věnovat maximum času zemědělské činnosti. Výsledkem je kompromis – pokud to půjde, uspořádáme velkou vyučovací konferenci v únoru 2025. Proběhne na stejném místě (tedy v areálu „našeho“ střediska na území v uprchlického táboře Lamwo v Ugandě), ale ve zděných budovách, které postupně nahrazují loňské dřevěné konstrukce potažené textilní fólií.

Naše připravovaná červnová cesta nás naopak zavede přímo do Jižního Súdánu, kde máme v plánu navštívit Ayii a Nimule, kde se nacházejí naše lékařské ordinace, a také osadu Owingkibul. V Ayii, kam jsme na pár dní zavítali už vloni, budeme mít během našeho výjezdu základnu, ve svém resortu nás ubytuje mama Maria, ředitelka a mecenáška zdejší školy. Pro školní děti ostatně s sebou vezeme 36 kilogramů dětských Biblí a část z nich jistě skončí právě zde.

Složení našeho týmu je následující: Rosťa Staněk, Vít Šmajstrla, Lukáš Hamerník a Eva Novozámská. Eva, jako zubní lékařka nezapře svoji specializaci a do Afriky kromě biblí povezeme mimo jiné zubní kartáčky. Nicméně, hlavním posláním našeho spolku je vzdělávání a k tomu se chystáme i letos. Nepůjde o tak intenzivní kurz jako loni, nicméně chceme se na místech, která navštívíme, setkat s našimi loňskými studenty, a snad i dalšími zájemci o studium Písma. Rosťa s Lukášem pro ně připravují kratší lekce pro povzbuzení a další rozvoj.

Obě zdravotní střediska v Ayii i v Nimule, provozovaná česko-jihosúdánskou asociací pro křesťanskou práci v Eastern Equatoria (ACFEE) v čele s br. Bernardem, pracují stále „naplno“ – zkušené zdravotní sestry Joan a Judith jsou schopny zastat velkou část práce samostatně. Doktor Charles přejíždí na motorce a ordinuje střídavě v obou střediscích. Tlak pacientů je velký, v zemi je zdravotní péče prakticky nepokrytá a navíc je velký nedostatek léků. Už se těšíme na osobní setkání se všemi. Díky štědrosti sponzorů navíc povezeme dr. Charlesovi nejen zásobu zdravotních nástrojů a dalšího vybavení, ale především sonograf (pro vyšetření ultrazvukem) a 2 laboratorní mikroskopy.
Na okraji uprchlické osady Lamwo-Palabek v severní Ugandě pokračuje výstavba komunitního centra. Práce řídí na místě biskup Bernard. Přímo na pozemku uhnětli z bláta 6000 cihel. Ještě než je stačili vypálit, prudký liják je zcela rozmočil. Práce musela začít znovu. Z cihel roste budova pro sirotky a pro školní výuku. Pět provizorních přístřešků, kde náš tým vyučoval loni v létě, bude postupně nahrazeno zděnými budovami.

Spolek pro Jižní Súdán

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

V červenci vedl náš tým dlouho připravovanou vzdělávací konferenci pro jihosúdánské církevní pracovníky v uprchlickém táboře na severu Ugandy. Navázali jsme tak na hlavní poslání a prioritu spolku, totiž biblické vyučování jihosúdánských služebníků. Díky spolupráci s ETS bylo vyučování na vysoké úrovni.
Uprchlickým táborům říkají v Ugandě settlement, tedy něco jako „osada“, chtějí totiž uprchlíky z Jižního Súdánu dlouhodobě přijmout a osídlit jimi oblast, která byla před 20 lety vysídlena kvůli sektářským bojům, což se jeví jak velmi prozíravé a rozumné. Při severní hranici dnes žije v mnoha osadách asi milion jihosúdánských uprchlíků. Každá rodina dostane pozemek dle počtu osob, na jednoho plochu 30x30m2, kde si příchozí mohou vybudovat tukul (africká chatrč, kterou zde umí postavit i každá žena) a pozemek obdělat. Vzhledem ke sklizni 2x ročně pozemek rodinu uživí. Stát pak v docházkové vzdálenosti příchozím nabízí základní zdravotní péči a dětem nižší stupeň základní školy.
Zaujala mne realita duchovního světa, jak ji místní zažívají. Program jsme zahájili společnou nedělní bohoslužbou, na kterou přišla Betty se synem Gum-Immanuelem. Nad Gumem byla vyslovena kletba, která se projevovala nespavostí a sebevražednými úmysly. Modlili jsme se za vysvobození, služba byla úspěšná, protože celý následující týden byl Gum v pořádku a dobře spal.
Výuka začala v pondělí a probíhala do pátku, sobotní lekci jsme museli přerozdělit, neboť studenti pospíchali obdělávat pole. Výuky se účastnilo 18 studentů, několik se jich omluvilo právě kvůli polním pracím. Vyučovali jsme ve 4 skupinách na témata: Zákon a milost, Žalmy jako modlitební kniha, Jak vést lidi ke Kristu a učit je biblické základy, Příběhy v Bibli a Pastorální epištoly. Výuka probíhala anglicky, jedna skupina s překladem do místního jazyka. Na závěr jsme všem předali certifikáty a různé dary.
Myslím, že akce svůj smysl a přínos měla. Setkali jsme se s velkým zájmem a vděčností za to, že jsme přijeli. Na druhé straně, biblická vzdělanost je nízká, jakákoliv teologická literatura je nedostupná. Potřeba je obrovská, není v našich silách ji zcela naplnit. Zjistili jsme, že z přítomných pastorů ani jeden za celý svůj život nepřečetl celou Bibli. A to byli někteří třeba i 20 let ve službě.
Biskup Bernard, který byl po celou dobu přítomen (kromě tří dní, kdy se léčil z malárie), vyjádřil přání, abychom přijeli znovu, nejlépe už v lednu 2024. To ale není v možnostech asi nikoho z nás. Otázkou do budoucna bude najít nejvhodnější termín, který by vyhověl možnostem Česka i Jižnímu Súdánu.

Služba je podporována NFKMS v rámci projektu Biblická škola Jižní Súdán.

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Máme velikou radost, že červencová cesta do Ugandy a Jižního Súdánu již nabývá konkrétních rozměrů! Tým je sestaven a máme už letenky! Jsme v živém kontaktu (včetně on-line video setkání) s našimi spolupracovníky v JS a v Ugandě.
Cílem je vyučování jihosúdánských církevních služebníků (dvacet pastorů a učitelů nedělních škol) a promítání filmu Ježíš v uprchlickém táboře. Tématem bude Bible a její aplikace v životě křesťana. Akce proběhne 4. 7. 2023 – 27. 7. 2023 na našem pozemku v uprchlickém táboře Lamwo v severní Ugandě. Dle možností a bezpečnostní situace plánujeme návštěvu míst našeho projektu v Jižním Súdánu.

Dále s radostí sdělujeme, že obě zdravotní střediska (v Nimule a v Ame) jsou již v plném provozu a ošetřují stále více nemocných. Fungují pod názvem „ACFEE Healing Cross Clinics“, tedy česky: Střediska uzdravujícího kříže. ACFEE je název česko-jihosúdánské asociace pro křesťanskou práci v Eastern Equatorial v čele s br. Bernardem. Naši „zaměstnanci“ doktor Charles i obě zdravotní sestry Joan a Judith poskytují kvalitní lékařskou péči pro stovky pacientů ze širokého okolí.

Podporujeme v rámci našeho projektu „Biblická škola Jižní Súdán„

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Již několik let podporujeme službu české církve v Jižním Súdánu. Přinášíme nové zprávy:

Uplynulé dva roky jsme věnovali především humanitární podpoře. Odeslali jsme mnoho balíků s léky a pomocí a pomohli s organizací potravinové pomoci. Podporujeme církevní školu a sirotčinec v osadě Obama v Jižním Súdánu. Díky spolupráci s Nadací mezinárodní potřeby čeští dárci nyní podporují téměř 60 jihosúdánských sirotků. Nedobrá bezpečnostní situace v zemi nás donutila stáhnout se k Ugandským hranicím a přenést část práce mezi jihosúdánské uprchlíky v utečeneckých táborech za hranicí. V současně době připravujeme výstavbu sirotčince a školy na našem vlastním pozemku na okraji uprchlického tábora Lamwo na severu Ugandy.
Pracujeme již na přípravě příští výpravy, která by se měla uskutečnit v červenci 2023: v uprchlickém táboře Lamwo v Ugandě připravujeme dvoutýdenní konferenci pro jihosúdánské pastory a služebníky nedělních škol na téma Bible a její aplikace v životě křesťana. Vyučovat budou vyučující a studenti ETS (Evangelikální teologický seminář) v Praze. Díky štědrosti dárců můžeme pro každého účastníka koupit kvalitní studijní Bibli v anglickém jazyce. Nyní se na našem pozemku v Lamwo již připravuje zázemí pro český i jihosúdánský tým. K vodovodní přípojce nedávno přibyla i latrína.
Po skončení biblické konference na severu Ugandy chceme opět podniknout výpravu i do Jižního Súdánu. Od Dr. Charlese máme zprávu, že po zprovoznění ordinace v Nimule otvírá nyní i ordinaci v Obama/Ame. Tam je připravena sloužit sestřička Joan a bude mít k ruce lékárníka Kennetha. Ten zároveň pracuje jako včelař s tím, že med je určen pro školu, kde se učí také 9 „našich“ sirotků.

Poslední zprávy ze služby:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Vážení a milí přátelé Jižního Súdánu,
srdečně vás zdravíme po návratu z cesty do Ugandy a Jižního Súdánu, kterou jsme uskutečnili od 8. do 24. června 2022. Cesta se podařila až na druhý pokus. Původně plánovaná únorová výprava byla zrušena kvůli opakovaně pozitivnímu PCR testu na covid u jinak bezpříznakového vedoucího výpravy. Letenky byly naštěstí pojištěné, tak nás odložení cesty stálo jen hodně nervů a zbytečných příprav.
Děkujeme vám za modlitby a za všestrannou podporu. Vaše přímluvy byly znát – cítili jsme, že ruka Hospodinova byla po celou dobu nad námi – zažili jsme poměrně dost stresů, ale všechny komplikace se nakonec zdárně vyřešily. Kromě Rosti Staňka a Víta Šmajstrly ze Spolku pro Jižní Súdán se zúčastnil také Petr Horáček, ředitel Nadace Mezinárodní potřeby.
Během výpravy jsme po afrických cestách v terénních autech nacestovali skoro tři tisíce kilometrů, na přívozu jsme opakovaně přepluli Nil, opakovaně jsme překročili rovník. Měli jsme pronajatou terénní Toyotu Landcruiser i s řidičem Mordokajem, sever Ugandy jsme projeli v Toyotě bratra Bernarda. Hlavní silniční tahy v Ugandě jsou asfaltové a slušné kvality, vedlejší silnice prašné a nerovné, běžným autem nesjízdné. Vzdálenosti jsou velké, Uganda je třikrát větší než ČR, má 40 milionů obyvatel.
Program cesty naplnil všechny plánované cíle! Především jsme se po třech letech (kdy nám v cestách zabránily Vítova a Rosťova nemoc a následně covid19) osobně setkali s celým naším místním týmem spolupracovníků a strávili mnoho hodin projednáváním současné a budoucí spolupráce, která úspěšně pokračuje. Hranice Jižního Súdánu jsme překročili jen „na otočku“ (tam i zpět v jednom dni, nocleh vyhodnotili místní jako příliš rizikový) a víceméně v utajení (a za cenu značných úplatků). Např. o víza jsme žádali až na hranici a na poslední chvíli. Br. Bernard se obával, že když by se „rozkřiklo“, že se chystáme překročit hranice, mohl by někdo naplánovat náš únos nebo nás jinak obtěžovat. Jeli jsme pronajatým autem za doprovodu br. doktora Charlese a s řidičem. Jeli jsme asi 100 km po jediné asfaltové silnici v JS (vede z Nimule do hlavního města Juby). Vesnice kolem jsou vylidněné nebo vypálené, lidé uprchli. Jen v Obama je život a také jediná škola.
V osadě Obama nás čekal Jonáš spolu s učiteli místní školy a všemi dětmi. Pak jsme navštívili Jonášovu ženu, zdravotní sestru Joan s miminkem, zkontrolovali stav našeho centra v Amee a navštívili dvě k otevření připravená zdravotní střediska. Jedno středisko bude provozovat v Obama sestra Joan, druhé v hraničním městečku Nimule sestra Judith. Doktor Charles bude přejíždět mezi nimi dle potřeby. Již před časem jsme vyčlenili 5 tisíc USD na nákup léků a zdravotního materiálu.
Školu v Obama provozuje statečná žena jménem Marie. Rozhodla se neuprchnout a udržuje v provozu jedinou funkční školu v okruhu 50 km. Má kolem sta žáků, z toho patnáct jsou námi podporovaní sirotci. Pravidelné platby „našich“ dětí tvoří podstatnou části příjmů školy a umožňují její existenci. Byli jsme dojemně přivítáni, hostitelé i my jsme pronesli krátké projevy a děti nám předvedly ukázky lidových tanců kmene Ačoli. Přišla krátká bouře, ale déšť děti neodradil, naopak v lijáku tančily ještě s větší chutí. Asi by vydržely tančit a zpívat až do rána.
Vyjednali jsme vlastnictví pozemku v uprchlickém táboře, kde plánujeme postavení sirotčince. Ukázalo se, že všechny misijní a humanitární organizace, které působí v JS, si dnes budují zázemí na severu Ug (dokonce i Sam Childers alias „Kazatel Kalašnikov“, jež má pro strach uděláno). Rozhodli jsme se také pro tuto strategii.
Pozemky jsme si prohlédli dva, přičemž jako vhodnější jsme vyhodnotili pozemek na okraji uprchlického tábora Palabek/Lamwo. Místní landlord (něco mezi vlastníkem půdy a náčelníkem) George William má 3 děti vlastní a asi patnáct sirotků, o které se stará. Poskytl kus svého území pro uprchlický tábor. Nám nabízí asi 2 hektary pro vybudování sirotčince, biblické školy a církve. Pozemek nabízí bezúplatně, nicméně stavba sirotčince bude finančně náročná.
Domluvili jsme pokračování biblického vyučování, jež považujeme stále za základní pilíř naší práce. Protože bezpečnostní situace stále neumožňuje otevření prezenční biblické školy v JS, plánujeme uspořádat příští rok dvou – až třítýdenní vyučovací konferenci.
Navštívili jsme rodinu našeho mnohaletého spolupracovníka Jonáše, který v našich projektech pracuje už sedm let. Společně s Jonášovými rodiči a sourozenci jsme pojedli, přenocovali, předali dárky. Jonáš pochází z vesnice na západě Ug, z poměrně chudých poměrů. Tři roky strávil s manželkou Joan v horách mezi kmenem Ofirika. Podmínky tam byly drsné, kolem probíhala občanská válka, přesto udrželi v provozu zdravotní středisko a založili sbor. Pak byli z bezpečnostních „staženi“ br. Bernardem do Obama.
Rosťa zde kázal na bohoslužbě v anglikánském sboru Church of Uganda. V kostele bylo asi dvě stě účastníků, přišly i dívky z blízké školy. Podstatnou částí bohoslužby byly chvály. Při sbírce byly přítomnými darovány i naturálie, např. dýně, které pak byly vydraženy mezi účastníky. I my jsme si něco z plodů země vydražili.
Nadále hledáme spolupracovníky pro rozvoj práce našeho Spolku i účastníky vyučovací konferenci a cestu do Ug a JS příští rok! Nadále jsme přesvědčeni, že práce Spolku je v linii Boží vůle – podpora sirotků, zdravotní péče a biblického vyučování českými křesťany v jednom z nejnebezpečnějších států světa je právě to, co se Hospodinu líbí a čemu žehná. Místní si pamatují, že náš spolek byl jedním z těch nemnoha, kdo v době hladomoru byli schopni dopravit potravinovou pomoc do válkou zmítané země.
Z této cesty jsme si přivezli jistotu, že naše služba v Jižním Súdánu nese ovoce, je tamními bratřími vítaná a má smysl v ní pokračovat. Když se díváme zpět, vidíme Boží dobrotivou ruku i při přípravě již proběhlých biblických konferencí, misii v horách, provozu zdravotního střediska, distribuce potravin a léků i mnohého dalšího. Projekt tedy pokračuje, nadále shromažďujeme finance na podporu služby týmu bratra Bernarda tamní křesťanské komunitě i na uspořádání biblické konference v příštím roce. Podpořte prosím tuto práci, ať již modlitbou, finančním darem či osobním zapojením! Situace v Jižním Súdánu zůstává neklidná a mění ze dne na den, proto i my musíme ve svých plánech pružně reagovat na případné změny. Modlete se spolu s námi, aby této zkoušené zemi byl dopřán klid a mír k normálnímu rozvoji.

Za Spolek pro Jižní Súdán
Rosťa Staněk, Vít Šmajstrla, David Floryk

Nadační fond KMS tuto práci podporuje v rámci svého projektu „Biblická škola Jižní Súdán“

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Nové zprávy od námi podporovaného Spolku pro Jižní Súdán:

Dobrou zprávou je, že v Jižním Súdánu se znovu otvírají školy a začal tedy zápis i do „naší nové školy“ v misijním centru v Amee. Uvolnili jsme platy pro šest budoucích učitelů (po 25 dolarech měsíčně) a těšíme se na začátek vyučování. Situace se sirotky se po rozvolňování epidemických opatření teprve ujasňuje. Řada dětí je nyní provizorně umístěna v náhradních rodinách (sám br. Bernard se stará o tři). Spolu s Nadací
mezinárodní potřeby situaci monitorujeme a budeme vás informovat.
Do Amee dorazil náš poštovní balík s léky pro zdravotní středisko. Radujeme se z obnovení poštovního spojení, které bylo loni kvůli epidemii téměř nemožné. Připomínáme, že momentálně podporujeme studium druhé „naší“ zdravotní sestry – sestry Helen, manželky Solomona – v Ugandě). V Ugandě nyní pobývá také zdravotní sestra Joan, která si zde obnovuje svou licenci.
Nadále podporujeme poskytování potravinové pomoci místním. Kvůli přemnožení kobylek, zničení úrody a akutní nouzi jsme přispěli částkou 100 000 Kč na dodávku „rizota“ ve spolupráci s českým nadačním fondem Krmte hladové (1 porce rizota stojí přibližně 1 Kč!). Zároveň přitom podporujeme, ve spolupráci s Diakonií CB, zemědělský program dlouhodobé potravinové soběstačnosti v Amee.
Očkování proti covidu v JS postupuje pomalu, ale i tak epidemie slábne, a tak s nadějí sledujeme vývoj v zemi z hlediska možného cestování.

Poslední zprávy:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu

Vážení a milí přátelé Jižního Súdánu, na prahu nového roku Vám zasíláme aktuální informace o dění v Jižním Súdánu. Hlavní akce loňského roku, tedy plánovaná cesta do JS se z pochopitelných důvodů a k naší velké lítosti nemohla uskutečnit (museli jsme postupně zrušit červnový, poté náhradní srpnový, a pak i letošní lednový termín), přesto činnost spolku v rámci možností pokračovala.

Situace v zemi: Také JS bojuje s pandemií covid19. V dysfunkčním státě s minimálním zdravotnictvím (1 lékař na 40tisíc obyvatel!), nefunkční státní správou a chybějící infrastrukturou se nám dle dostupných informací prováděná protiepidemická opatření jeví být formální. Na druhé straně se zdá, že mladé obyvatelstvo, nízká hustota osídlení a teplé klima africké země před těžkými dopady pandemie do určité míry chrání. Cestování v JS je zakázané, do zahraničí je obtížné, protože jsou vyžadovány testy, jejichž cena je předražená a na výsledky se dlouho čeká.

Z dostupných zdrojů se dočítáme o stále nekončících a pro nás nepřehledných mírových jednáních mezi prezidentem Salva Kiirem a viceprezidentem Riekem Macharem. O nějakých větších bojích informace nemáme, pouze „běžné“ zprávy o občasných přepadech s loupežemi dobytka, záplavách či nedostatku potravin v některých oblastech.

Náš místní spolupracovník Bernard přesídlil z Toritu do vesnice Obama (nedaleko Ame), kde mu jeho bratr zapůjčil domek k dlouhodobému užívání. Soustředí se nyní plně na rozvoj našeho společného projektu, vznikajícího na již zakoupeném pozemku bývalého uprchlického tábora v Ame. Centrum holistické misie má zahrnovat biblickou školu, sirotčinec, základní školu, zdravotní středisko a zemědělskou farmu pro potravinovou soběstačnost. Bernard předpokládá, že ve spolupráci s místními náčelníky by středisko mohlo napomoci rozvoji celé oblasti, např. povzbudit obyvatele k návratu z uprchlických táborů v Ugandě.

Do Ame se přesunují také osvědčení Bernardovi spolupracovníci, na jejichž mzdy také přispíváme, stejně jako na postupné stavební práce ve středisku. Zatím je opravená jedna budova. Na dobu, než bude v Ame vybudován nový sirotčinec, získal Bernard od svého strýce k bezplatnému užívání přízemní budovu o dvanácti místnostech ve vesnici Obama. Sem se dočasně přestěhují sirotci z Toritu, než bude hotové zázemí v Ame.

V Obama/Ame už jsou půl roku také námi podporovaní ugandští manželé Jonáš Aruho a Joan Achama. Přesídlili sem po pěti letech služby v oblasti horských vesnic kmene Ofiriha. Při práci v horách prokázali velkou vytrvalost a statečnost, Joan sama provozovala zdravotní středisko a Jonáš založil první církev. Pro dva lidi bez velké podpory místních šlo o heroický výkon, nicméně dále nebyl jejich pobyt v horách již udržitelný, proto je br. Bernard „stáhl“ k sobě do Ame. Joan chystá rozjezd zdravotního střediska na novém místě. Hlásila nedostatek léků, proto jsme snažili jako obvykle o zaslání poštou. Dvakrát se nám balíky vrátily z Ugandy zpět (zřejmě kvůli strachu z přenosu covid-19), až napotřetí balík šťastně dorazil. Mezitím jsme akutní nedostatek řešili sponzorováním nákupu nejdůležitějších léků a zdravotního materiálu v Ugandě.

Jonáš nám občas pošle fotografie ze své misijní práce mezi pastevci kmene Dinka, kteří nyní v oblasti Ame kočují, např. z promítání filmu Ježíš. Vyžádal si 50 Nových zákonů v angličtině, které jsme mu před Vánocemi poslali poštou. Jonášovi s Joan jsme nyní „třináctou“ výplatou umožnili strávit novoroční prázdniny u rodiny v Ugandě.

Dá-li Hospodin a epidemická situace nám dovolí vycestovat, chceme do JS v létě uskutečnit další výjezd, nejlépe opět ve spolupráci s pražským Evangelikálním teologickým seminářem (ETS).

Více informací o projektu naleznete zde

Poslední zprávy z projektu:

• Tým českých křesťanů znovu vyučoval v Jižním Súdánu. Za humny se střílelo.
• Čeští křesťané se znovu chystají do Jižního Súdánu
• Čeští křesťané znovu vyučovali v Jižním Súdánu
• Připravuje se nová cesta do Jižního Súdánu
• Biblické vyučování v Jižním Súdánu