Nové zprávy od našeho jeruzalémského misionáře „Pavla“:

Milí přátelé, zdravím vás pokojem, šalom! Jeruzalém je stále plný událostí, člověku z toho jde někdy hlava kolem. Děkuji mnoho za vaše přímluvy, aby naše služba mohla stát na Pánu, a jeho zmocnění. Každý den si uvědomuji moji závislost na něm. Naše svědectví nejde dělat automaticky.

„Proč vlastně věřit v Ježíše?“ Nedávno se mě zeptal jeden ortodoxní žid, který nás navštívil i s rodinou a přáteli. Odpověděl jsem: „Shodneme se na tom, že Tóra se musí dodržovat, že je platná. Ale co to vlastně znamená, jak ji žít? A kdo nám to ukáže?“ „Pro tuto odpověď k vám přijdu znovu.“ Za taková a mnohá podobná setkání se modlíme, a jsme vděčni. Je nemálo dalších, která očividně nejsou tak plodná, ale i tak vyučujeme, boříme předsudky a mýty, snažíme se o vlídnost a láskyplnost. Toužíme inspirovat k hledání všechny kdo k nám přijdou – Židy, Araby, poutníky. Včera jsem mluvil s místním člověkem, potomkem slovenských Židů. I jemu jsem prezentoval osobu Ježíše jako naplnění povolání Izraele, či Abrahama být světlem národům.
Proto jsme si jej my, nežidé, osvojili. Spása vychází ze Židů, ale nakonec musí být univerzální. Díky Bohu za to!

Šalom, „Pavel„

Poslední zprávy od „Pava“:

• Proč vlastně věřit v Ježíše?
• Náš misionář „Pavel“ má v Jeruzalémě příležitosti ke svědectví
• Náš misionář „Pavel“ se vrátil do Jeruzaléma
• Náš misionář „Pavel“ je znovu v Jeruzalémě
• Příležitosti svědčit

Milí přátelé, přeji vám z celého srdce dobrý Nový rok 5783! Bůh sice určil počátek roku na jaře, počátek kalendářního roku prvního dne sedmého měsíce se však přece ujal a dnes se užívá. Původ má v Bibli jako Den troubení, zmíněn je v Lev 23:23 a Nu 29:1. Začíná jím 10-ti denní období pokání, které vrcholí na Jom kipur. Máme se vrátit k Bohu. Hebrejsky “תשובה” (tšuva) znamená obrat (zpět). V Izraeli se používají kalendáře oba. Dnes je tedy svátek, jako šabat. Židé si přejí “Dobrý rok”, “שנה טובה” (šana tova), troubí se na šofar, jak bylo v Bibli původně určeno, čte se speciální liturgie a baští se mimo jiné jablka s medem – to, aby byl příští rok sladký! A tak i já vám přeji, aby vám zesládlo i to, co se zdá zprvu hořké i pokání..

V tomto období již máme v místě mé služby docela plno, přibývá návštěvníků jak mezi místními, tak turistů. Jsme s kolegy velmi vděční za možnosti svědčit a být při tom, kdy Bůh jedná. Byli tu kupříkladu dvě rodiny Izraelců, a jeden z nich, praktikující buddhista, se velmi otevřel diskuzi. Měl jsem možnost ptát se na jeho přesvědčení a vést jej dál, i tam, kde se sám u sebe již neptal. Cítil jsem, že to byla pro něj milost. Sám se z toho radoval a moc mi děkoval. Jiná skupina tří Angličanů, nominálních věřících, byla zase dotčena naší historií i mým vlastním přesvědčením. Živě se zajímali o biblická proroctví a poslední časy. Podle jejich slov to bylo pro ně nejdůležitější setkání, které v Izraeli měli. Jsem za tato a mnoha další setkání moc vděčný. Uvědomuji si jak mne i mé přátele Pán sám vede a dává zmocnění. Je to pro nás pocta a velká radost. Děkuji, že nás nesete na modlitbách.

Sláva našemu Králi,

„Pavel“

Poslední zprávy od „Pavla“:

• Proč vlastně věřit v Ježíše?
• Náš misionář „Pavel“ má v Jeruzalémě příležitosti ke svědectví
• Náš misionář „Pavel“ se vrátil do Jeruzaléma
• Náš misionář „Pavel“ je znovu v Jeruzalémě
• Příležitosti svědčit

Náš misionář v Jeruzalémě „Pavel“ se po odpočinku doma v Česku vrátil znovu na místo své služby:

Milí přátelé, pokoj vám od našeho Krále! Děkuji stále za vás, kteří se mnou nesete břemeno služby židovskému národu. Jsem za vás vděčný, stejně jako za příležitost a výsadu sloužit našemu králi na místě, které si věčně vyhlédl.

Před pár dny jsme se setkali s přáteli ke chvalám. Byli jsme na terase, ke které vedou společné domovní schody. Po chvíli k nám přišla neznámá židovská žena Ch., nová sousedka našeho přítele, a začala se vehementně vyptávat, co to vlastně zpíváme. Otevřela se asi hodinová diskuze na téma víry, došlo na stěžejní otázky. Chvála Bohu!
Ukázalo se také, že píše blog pro noviny, které všichni čteme. Modlíme se za ni, i za mnohé další, kteří nás navštěvují.

V místě mé služby nás často navštěvuje jeden mladý muž a je velmi otevřen slyšet, čemu věříme. Dnes mělo u nás setkání asi 30 mladých vojenských branců mesiánské víry, kteří se připravují vstoupit do izraelské armády. Ta je otevřeně přijímá a neklade žádné překážky, takže mají dokonce svoji vlastní organizaci.

Minulý týden jsem byl na svatbě svých blízkých mesiánských přátel. Chtěli, aby to bylo svědectvím celé rodině, a jistě i bylo. Přišlo nejméně 200 hostů. Osobně jsem velmi rád jak rychle mi sem Pán teď otevřel dveře. Mnozí to považují za zázrak.

„Pavel“

Po delší přestávce zaviněné koronavirovými i jinými překážkami se náš misionář „Pavel“ mohl vrátit do Jeruzaléma a zapojit se tam znovu do služby v jedné místní křesťanské organizaci. Sám o tom píše:

„Velmi jsem při příjezdu do Jeruzaléma pookřál, zkrátka ten silný vjem, že jsem na správném místě. Ty dlouhé měsíce čekání jako by se rozplynuly, díky Bohu! Byl jsem vřele přijat všemi přáteli i spolupracovníky, a od prvního dne jsem automaticky součástí týmu. Chodím tedy do práce každý den, jako všichni ostatní. Mám velkou radost – z možnosti býti tu zase svědectvím, sdílet víru s přáteli, i umývat nádobí (někdy na hodiny práce). Chodí mnoho Izraelců, takže jsou možnosti mluvit s nimi o historii tohoto místa, víře v Mesiáše apod. Včera jeden ortodoxní žid u nás řekl, že atmosféru, či pocit, který zažil u nás měl teprve podruhé v životě, silně se ho to dotklo!„

„Pavel“

Poslední zprávy od „Pavla“:

• Proč vlastně věřit v Ježíše?
• Náš misionář „Pavel“ má v Jeruzalémě příležitosti ke svědectví
• Náš misionář „Pavel“ se vrátil do Jeruzaléma
• Náš misionář „Pavel“ je znovu v Jeruzalémě
• Příležitosti svědčit

Krátkou zprávu poslal náš izraelský misionář „Pavel“:

Šalom! Byl jsem docela dlouho nemocný, velmi silné nachlazení, s bolestmi uší, krku, teplotami, ale díky Pánu už jsem celkem zdráv, tak jsem rád, že mohu zase mezi lidi. Začínají pěkné dny se sluncem, tak jsme všichni rádi, bylo tu hodně deště a pošmourné dny, tak si to všichni užívají. V muzeu pokračujeme a více se tam cítím jako rodina, za což jsem vděčný. Příležitosti svědčit jsou každý den. Dnes tam přišel mladý muž, který odcházel rozzářený z toho, co slyšel. Docela se někdy bavíme, jak se průvodci snaží nás prezentovat v určitém světle, řekněme skepticky či až s despektem, ale pak se někteří z jejich skupiny začnou ptát sami za sebe a zjišťovat nezaujatě, kdo jsme, co děláme a čemu věříme a dělají si vlastní názor a často jsou sami najednou překvapení a radostní

Pavel

Nejnovější zprávy od „Pavla“:

• Proč vlastně věřit v Ježíše?
• Náš misionář „Pavel“ má v Jeruzalémě příležitosti ke svědectví
• Náš misionář „Pavel“ se vrátil do Jeruzaléma
• Náš misionář „Pavel“ je znovu v Jeruzalémě
• Příležitosti svědčit

V říjnu letošního roku jsem měl příležitost navštívit misionáře Nadačního fondu KMS v Izraeli. V současné době tam máme hned tři. Tím prvním je „Květa“, která již několik let provozuje v Jeruzalémě „Česko – slovenský dům modliteb“. Jedná se o pronajatý byt na Olivové hoře s krásným výhledem na Jeruzalém, kam mohou přijíždět křesťané, kteří se touží modlit za Izrael i za svou zemi. Pravidla domu jsou jednoduchá. Každý by se měl účastnit společné ranní dvouhodinové modlitební stráže od 7 do 9 hodin. Zbytek dne pak může strávit aktivitami podle svých představ. Do bytu se vejde kolem 10 (ale v nouzi i víc) lidí, kteří mají k dispozici několik vícelůžkových pokojů a společné příslušenství. V době mé návštěvy bylo převážně plno, protože zrovna probíhal svátek stánků.

Květiným modlitebním břemenem je tzv. Zlatá brána, na kterou je výhled z okna modlitební místnosti. Právě touto branou má jednou vejít Ježíš do svého chrámu. Sultán Sulejman I., který toto proroctví také znal, ji dal v 16. století pro jistotu zazdít. Mám ale jisté podezření, že to nebude stačit. Květa a ostatní modlitebníci každé ráno svými modlitbami a proklamacemi připravují cestu, aby mohl vejít Král slávy. A možná budeme jednou překvapeni strategickým významem, který modlitby obyvatel Česko – slovenského domu měly.

Pavel na novém místě

Naším dalším misionářem v Izraeli je „Pavel“. Pavel ještě před nedávnou dobou sloužil uprchlíkům na Sicílii. Prožil ale před Bohem, že má přesídlit do Izraele. Byl to skutek víry a zpočátku moc nevěděl, co tu má pro něj Pán připraveno. V současné době se to ale začíná rýsovat. Pavel slouží jako dobrovolník v jedné místní křesťanské instituci, která má na srdci šíření Božího království. Součástí jejích aktivit je také malá muzejní expozice, která dokumentuje historii křesťanských aktivit v zaslíbené zemi. Do expozice přichází překvapivě mnoho různorodých návštěvníků. Židé, křesťané i nevěřící. Turisté, školní výpravy, křesťanští poutníci, místní obyvatelé i náhodní kolemjdoucí. Když jsem se tiše díval, byl jsem překvapen, jak dobrou příležitost dává průvodcovský výklad k dalším rozhovorům o víře a o Ježíši. Měl jsem opravdu silný dojem, že se Pán k této dlouhodobé aktivitě zvláštním způsobem přiznává a používá si ji. A že Pavel je na místě, kde ho Pán v tuto chvíli chce mít.

Konečně naším posledním zástupcem v Izraeli, a zároveň jediným, který neskrývá svou identitu, je Alena Krausová. Ta již dlouhé roky slouží v Jeruzalémském domě modliteb pro všechny národy (JHOPFAN) Toma Hesse. Po mnoha letech věrné a často vyčerpávající služby v jeruzalémském centru organizace Alena před několika roky přesídlila do nově založené pobočky v Eilatu. Tu tvoří opět pronajatý byt, který v době mé návštěvy obývala společně s manželským párem z Filipín a mladým mužem z Malawi. Další služebník byl právě na dovolené. Absolvoval jsem s nimi šabatovou večeři, navštívil jsem s Alenou malou africkou církev, do které v Eilatu chodí, a nakonec jsem s ní držel několikahodinovou modlitební stráž.

Modlitby v JHOPFAN jsou asi něco trochu jiného, než co si pod tímto pojmem představuje většina křesťanů. Žádné „modlím se, protože se mi zrovna chce a mám na to náladu“. Tady Alena prostě v daný čas vystřídá svého předchůdce a nastoupí k šestihodinové stráži. Jako na vojně. Při stráži uctívá Boha, zpívá a hraje na harfu, proklamuje Boží slovo a modlí se za Izrael i za zbytek světa. Některá témata jsou pevně daná podle každodenního rozpisu, ale zbývá dost prostoru i na aktuální Boží vedení.

Ptám se Aleny, zda by si vybavila nějaké konkrétní vyslyšené modlitby. Odpovídá: „Napadají mě třeba naše pravidelné modlitby za dostatek vláhy pro Izrael. V současné době je situace dobrá. Díky dešťům, ale také díky technologickému pokroku ve využití vody a technikách zavlažování. Pravidelně se modlíme také za ochranu Izraele před teroristickými útoky. Kdykoli pak dojde k včasnému odhalení nějakého chystaného útoku – a to se stává často – máme z toho velkou radost. Modlíme se speciálně za ochranu severní hranice Izraele. Proto nás velmi potěšilo, když na ní bylo koncem roku 2018 odhaleno a zlikvidováno několik tajných tunelů Hizballáhu, kterými chtěli teroristé pronikat do Izraele.“

Po stopách českých legií

Alena je už ženou zralého věku. Zatímco ale mnohé její vrstevnice myslí hlavně na důchod a na svůj klid, ona je stále otevřená novým Božím výzvám. Sama o tom vypráví: „Letos v létě jsem absolvovala svoje zatím největší dobrodružství. Přijala jsem, že mám společně s dvěma bratry z Ruska a Ukrajiny projet po transsibiřské magistrále celé Rusko až do Vladivostoku a modlit se ve městech, kterými před 100 lety projížděly české legie. Předem jsme neměli jisté vůbec nic. Nevěděli jsme, kde budeme bydlet, co budeme jíst ani jak všechno stihneme. Znovu a znovu jsme ale prožívali, že Pán nás předcházel a všechno naplánoval do nejmenších podrobností. V pravý čas se nám vždycky otevíraly ty pravé dveře a potkávali jsme ty pravé lidi. Byla to velká zkušenost víry!“

V době svátku stánků se v Izraeli konají také různé křesťanské akce. S potěšením jsem se připojil alespoň k jedné z nich – k pochodu křesťanů z celého světa Jeruzalémem, který pořádá ICEJ. Byla to akce, kterou musela zaznamenat většina obyvatel města. Byla kvůli ní zastavena doprava v ulicích, a městem pochodovaly tisíce křesťanů s vlajkami a transparenty, aby dali Izraeli najevo, že není sám a má přátele. Viděl jsem mnoho viditelně dojatých obyvatel Jeruzaléma, kteří nám mávali z chodníků a potřásali si s námi rukama.

Izrael je strategickým místem. Většina klíčových událostí historie, současnosti i blízké budoucnosti Božího království na Zemi se odehrávala a bude odehrávat zde. Je místem zvláštní duchovní důležitosti a také zvláštních duchovních tlaků. Jsem moc rád, že máme na tak důležitém místě hned několik českých reprezentantů. I my jim můžeme pomoci. Můžeme se za ně modlit, můžeme je finančně podporovat anebo můžeme třeba navštívit Česko – slovenský dům modlitby. Pán přijde brzy. Pomáhejme připravovat jeho cestu!

Michal Klesnil, ředitel NFKMS

Z Izraele zdraví „Pavel“:

Milí přátelé, přeji vám pokoj našeho Pána do Nového roku! Vzhůru k němu, neboť On jediný nám dá, po čem opravdově toužíme – upokojení srdce. I samotné slovo Jeruzalém nese stejný význam (Jeru+…) -šalom = pokoj, ale také úplnost, celistvost. To je to město, které si zvolil Hospodin k přebývání navždy, a jinde to ani nemohlo být. Vždyť on ze srdce nenávidí násilí a ty, kdo jej páchají. To je to město, které usiloval Ješua získat pro sebe a přivést k pokoji. To se nepodařilo, lidé nechtěli, a tak byli násilím vzati pryč. Od té doby leželo v troskách, než se naplnil čas a podle jeho zaslíbení a slov proroků se Židé vracejí zpět do zaslíbené země. Co tam však naleznou? Pokoj stěží, neboť město je ozbrojené až po uši. Ale dárce pokoje je tu stále, a čeká. Čeká na Židy, Araby, čeká na mě i na tebe. Vzhůru k němu, neboť On je hotov přemoci náš malý ‚svět‘ a uklidnit nás, abychom mohli naplno žít a sloužit mu jak se patří.

Podzim – tato mladá žena, o kterém jsem již psal, nyní již pevně věří a dělá první kroky víry, chvála Bohu! Chodí do našeho společenství.
Katka – další mladá žena k nám chodí do muzea a tráví hodiny v rozhovorech nad Písmy – dělá nám všem radost jak se vrhá za poznáním.
O Vánocích přišlo do ‚našeho‘ muzea a přilehlých prostor kavárny a církve asi 2 tisíce hostů, z velké části Izraelců. Byl pro ně připraven koncert, bohoslužba i občerstvení. Nemálo lidí se chtělo dozvědět více o významu tohoto svátku a upřímně se ptali na nad stěžejní témata jako je osoba Mesiáše, či proroctví o něm, historie církve i dogmatu apod. Nemálo mladých lidí byli studenti nábož. škol. Byli jsme vděčni, že k nám byli posláni! Jistě jednou uvidíme ovoce 

Váš, Pavel

Z Izraele píše náš misionář „Pavel“:

Milí přátelé, doufám, že se vám dobře daří a můžete i uprostřed těchto svátků duchovně žít. Mně osobně dělá radost vidět Boží lid, který si připomíná a očekává. Hledíme do minulosti na velké Boží dílo, vyhlížíme Kristův příchod a tak můžeme dnes naplno žít. V Izraeli je podle odhadů asi 25 tisíc věřících a je krásné vidět jak milují svého Pána. Vždyť se také jako národ načekali!
Někteří jdou s kůží na trh a otevřeně hlásají evangelium. Na těchto stránkách odvážní věřící šíří dobrou zprávu. Následně potom komunikují s lidmi, kteří se ozvou, hlavně přes FB: https://www.oneforisrael.org.

Každý den mám příležitosti zvát lidi k poznání Boha Izrale, k poznání jejich vlastní historie i Svatých písem. Kupříkladu u přátel, při šabatových večeřích, či (jako v posledním případě) na procházce pouští. Tu zase pro představu několik z nich:
Jan – anglický žid.spisovatel, který právě dopsal knihu o anglickém sionismu a dobře zná i českou historii, Bůh Bible se mu ale zdá příliš tvrdý. Byl ale velmi dotčen mým osobním svědectvím a chce se znovu setkat.
Sára – kaldejská (odkud odešel Abraham) křesťanka – byla uzdravena, více let trpěla neidentifikovatelnou nemocí projevující se bolestmi končetin. Nyní zdráva.
Tomáš – vědec, který věří v nadpřirozenou moc, ale ne osobu. Po diskuzi na toto téma se teprve otevřel se svou bolestí nad ztrátou rodiny v holocaustu. To je časté – lidé presentují své přesvědčení proč nemohu věřit. Ve skutečnosti jde o emocionální zranění, které vedlo k odklonu víry/důvěry v Boha. Zlovůle v náboženství či jeho představitelů potom skýtají dostatečně silný argument k nevíře. Je naší povinností jim pomoci odhalit tento podvod a ukázat na Boha, který léčí, zaceluje a dává plný život.
S bratrem Samem jsem provázeli jednu místní rodinu a nakonec se jej syn zeptal jestli je šťastný z volby, kterou udělal (následovat Ješuu). Jeho vlastní máma mu odpověděla: „copak nevidíš jak září…?!“. A o to usilujeme – vypůsobit žárlivost…
Antonín – zachovává judaismus, přitom ale používá i pohanské praktiky, včetně uctívání země a přírody. Byl dotčen mým svědectvím nového života víry, zejména schopností přijímat druhé a odpouštět jim. Vedli jsme rozhovory nad žid. biblí a představou Boha. Je až k nevíře jak mnoho Izraelců „nevidí“ Boha, který se jim představuje na stránkách jejich vlastních Písem a vyhledávají různé východní praktiky. Modlím se za každého z nich.

Důvěřuji Pánu, že mi otevře vhodnou cestu vpřed, a díky vám za vaše přímluvy.

Z města Velikého krále,

Pavel