V říjnu letošního roku jsem měl příležitost navštívit misionáře Nadačního fondu KMS v Izraeli. V současné době tam máme hned tři. Tím prvním je „Květa“, která již několik let provozuje v Jeruzalémě „Česko – slovenský dům modliteb“. Jedná se o pronajatý byt na Olivové hoře s krásným výhledem na Jeruzalém, kam mohou přijíždět křesťané, kteří se touží modlit za Izrael i za svou zemi. Pravidla domu jsou jednoduchá. Každý by se měl účastnit společné ranní dvouhodinové modlitební stráže od 7 do 9 hodin. Zbytek dne pak může strávit aktivitami podle svých představ. Do bytu se vejde kolem 10 (ale v nouzi i víc) lidí, kteří mají k dispozici několik vícelůžkových pokojů a společné příslušenství. V době mé návštěvy bylo převážně plno, protože zrovna probíhal svátek stánků.
Květiným modlitebním břemenem je tzv. Zlatá brána, na kterou je výhled z okna modlitební místnosti. Právě touto branou má jednou vejít Ježíš do svého chrámu. Sultán Sulejman I., který toto proroctví také znal, ji dal v 16. století pro jistotu zazdít. Mám ale jisté podezření, že to nebude stačit. Květa a ostatní modlitebníci každé ráno svými modlitbami a proklamacemi připravují cestu, aby mohl vejít Král slávy. A možná budeme jednou překvapeni strategickým významem, který modlitby obyvatel Česko – slovenského domu měly.
Pavel na novém místě
Naším dalším misionářem v Izraeli je „Pavel“. Pavel ještě před nedávnou dobou sloužil uprchlíkům na Sicílii. Prožil ale před Bohem, že má přesídlit do Izraele. Byl to skutek víry a zpočátku moc nevěděl, co tu má pro něj Pán připraveno. V současné době se to ale začíná rýsovat. Pavel slouží jako dobrovolník v jedné místní křesťanské instituci, která má na srdci šíření Božího království. Součástí jejích aktivit je také malá muzejní expozice, která dokumentuje historii křesťanských aktivit v zaslíbené zemi. Do expozice přichází překvapivě mnoho různorodých návštěvníků. Židé, křesťané i nevěřící. Turisté, školní výpravy, křesťanští poutníci, místní obyvatelé i náhodní kolemjdoucí. Když jsem se tiše díval, byl jsem překvapen, jak dobrou příležitost dává průvodcovský výklad k dalším rozhovorům o víře a o Ježíši. Měl jsem opravdu silný dojem, že se Pán k této dlouhodobé aktivitě zvláštním způsobem přiznává a používá si ji. A že Pavel je na místě, kde ho Pán v tuto chvíli chce mít.
Konečně naším posledním zástupcem v Izraeli, a zároveň jediným, který neskrývá svou identitu, je Alena Krausová. Ta již dlouhé roky slouží v Jeruzalémském domě modliteb pro všechny národy (JHOPFAN) Toma Hesse. Po mnoha letech věrné a často vyčerpávající služby v jeruzalémském centru organizace Alena před několika roky přesídlila do nově založené pobočky v Eilatu. Tu tvoří opět pronajatý byt, který v době mé návštěvy obývala společně s manželským párem z Filipín a mladým mužem z Malawi. Další služebník byl právě na dovolené. Absolvoval jsem s nimi šabatovou večeři, navštívil jsem s Alenou malou africkou církev, do které v Eilatu chodí, a nakonec jsem s ní držel několikahodinovou modlitební stráž.
Modlitby v JHOPFAN jsou asi něco trochu jiného, než co si pod tímto pojmem představuje většina křesťanů. Žádné „modlím se, protože se mi zrovna chce a mám na to náladu“. Tady Alena prostě v daný čas vystřídá svého předchůdce a nastoupí k šestihodinové stráži. Jako na vojně. Při stráži uctívá Boha, zpívá a hraje na harfu, proklamuje Boží slovo a modlí se za Izrael i za zbytek světa. Některá témata jsou pevně daná podle každodenního rozpisu, ale zbývá dost prostoru i na aktuální Boží vedení.
Ptám se Aleny, zda by si vybavila nějaké konkrétní vyslyšené modlitby. Odpovídá: „Napadají mě třeba naše pravidelné modlitby za dostatek vláhy pro Izrael. V současné době je situace dobrá. Díky dešťům, ale také díky technologickému pokroku ve využití vody a technikách zavlažování. Pravidelně se modlíme také za ochranu Izraele před teroristickými útoky. Kdykoli pak dojde k včasnému odhalení nějakého chystaného útoku – a to se stává často – máme z toho velkou radost. Modlíme se speciálně za ochranu severní hranice Izraele. Proto nás velmi potěšilo, když na ní bylo koncem roku 2018 odhaleno a zlikvidováno několik tajných tunelů Hizballáhu, kterými chtěli teroristé pronikat do Izraele.“
Po stopách českých legií
Alena je už ženou zralého věku. Zatímco ale mnohé její vrstevnice myslí hlavně na důchod a na svůj klid, ona je stále otevřená novým Božím výzvám. Sama o tom vypráví: „Letos v létě jsem absolvovala svoje zatím největší dobrodružství. Přijala jsem, že mám společně s dvěma bratry z Ruska a Ukrajiny projet po transsibiřské magistrále celé Rusko až do Vladivostoku a modlit se ve městech, kterými před 100 lety projížděly české legie. Předem jsme neměli jisté vůbec nic. Nevěděli jsme, kde budeme bydlet, co budeme jíst ani jak všechno stihneme. Znovu a znovu jsme ale prožívali, že Pán nás předcházel a všechno naplánoval do nejmenších podrobností. V pravý čas se nám vždycky otevíraly ty pravé dveře a potkávali jsme ty pravé lidi. Byla to velká zkušenost víry!“
V době svátku stánků se v Izraeli konají také různé křesťanské akce. S potěšením jsem se připojil alespoň k jedné z nich – k pochodu křesťanů z celého světa Jeruzalémem, který pořádá ICEJ. Byla to akce, kterou musela zaznamenat většina obyvatel města. Byla kvůli ní zastavena doprava v ulicích, a městem pochodovaly tisíce křesťanů s vlajkami a transparenty, aby dali Izraeli najevo, že není sám a má přátele. Viděl jsem mnoho viditelně dojatých obyvatel Jeruzaléma, kteří nám mávali z chodníků a potřásali si s námi rukama.
Izrael je strategickým místem. Většina klíčových událostí historie, současnosti i blízké budoucnosti Božího království na Zemi se odehrávala a bude odehrávat zde. Je místem zvláštní duchovní důležitosti a také zvláštních duchovních tlaků. Jsem moc rád, že máme na tak důležitém místě hned několik českých reprezentantů. I my jim můžeme pomoci. Můžeme se za ně modlit, můžeme je finančně podporovat anebo můžeme třeba navštívit Česko – slovenský dům modlitby. Pán přijde brzy. Pomáhejme připravovat jeho cestu!
Michal Klesnil, ředitel NFKMS