Náš misionář v Chorvatsku rekapituluje uplynulý rok. Některé ze zpráv jsme již v průběhu roku zveřejnili, ale neškodí připomenout si Boží skutky znovu.
Milí bratři a sestry, konec roku se blíží a tím i čas na krátkou rekapitulaci toho co se tady u nás v Chorvatsku dělo za poslední rok. Když se ohlédnu, je toho tolik, za co jsem Pánu vděčný. Všechno jde jako po másle. Ani za nic si nemůžu vzpomenout na něco, co drhne, nebo mi dělá vrásky. Po těch víc než dvou desítkách let bojů, zápasů, úrazů, ztrát, různých nemocí, úzkostí je to až divné… Někdy mám sklony ohlížet se přes rameno, jestli za mnou náhodou neběží ten rohatý s kopytem.
Začnu jako obvykle u naší rodiny a pak přejdu na službu a sbor. Dětem se daří velice dobře. Terezka s Andrejem si budují na své parcele svůj domov, dřevěnou chatku s dvěma pokoji a kuchyní. Kousek od nich si staví srub náš Matyáš. Martin je v druhém ročníku střední grafické školy. Všechny děti nám dělají velikou radost, každé z nich žije s Pánem a slouží mu. Terezka s Andrejem vedou mládež v rámci sborů na Istrii a sborovou mládežnickou domácí skupinku. Andrej je starším sboru. Terezka i Andrej pravidelně kážou a Terezka slouží ještě ve chválách. Matyáš hraje na bicí v obou našich týmech chval a nahrává kázání, vyučování na naší biblické škole Beroja. Martin se stará o aparaturu a je zvukařem.
Káťa začala vést domácí skupinku pro ženy, ale chodí tam i jeden muž, Kulva z Tanzanie. Přivedly ho 2 sestry Tanzánky, které pracují v Mirně – místní továrně na ryby. V Rovinji je 18 Tanzánců, která sem přijela za prací. A 4 chodí k nám do sboru. Občas se objeví i Aldrin z Filipín. Všichni jsou nadšení a vděční, že tady našli živou církev, kde je hostům zajištěn překlad do angičtiny. Kromě toho překládáme hostům do češtiny, italštiny a němčiny. K tomuto účelu jsme se rozhodli zakoupit potřebnou aparaturu. Zájem a péči o cizince a nově příchozí považujeme za křesťanskou ctnost, ke které nás Písmo vybízí (Ř 12:13; 1Tm 3:2; He 13:2 1Pt 4:9). Takže jsme pro ty „naše“ Tanzánce sehnali kola z druhé ruky, aby mohli pohodlně jezdit do práce a na zimu nějaké teplé oblečení. Káťa těm holkám koupila hydrofor, aby jim v noci nebyla zima. Káťa je taková sborová máma.
Na skupice má ženy, které jsou takové „dušinky,“ jak jim z oblibou říkává. Jsou to ženy, které za sebou mají spoustu těžkých věcí. Všechny také chodí na naši školu Beroju, kde od ledna vyučuji vedoucí. Kurz jak studovat a vykládat Písmo a jak kázat skončil. Mimochodem skoro všichni účastníci dnes pravidelně kážou a kážou výborně. A to přesto, že se na tento kurz původně nepřihlásili proto, že se chtějí naučit kázat. Jen chtěli lépe rozumět Písmu a naučit se ho studovat. Nikdo z nich si sám sebe vůbec nedovedl představit, že by kázal, natož pravidelně a natož rád! Sami jsou z toho překvapeni.
Po tomto kurzu jsme započali kurz o vedení. A hned na prvním vyučování, zatím co jsem mluvil o tom, že vedoucími jsme vlastně všichni, promuvil Pán ke mně: „Ne, abys mi budoval vedoucí ze zraněných…“. A v tu chvíli se stalo současně několik věcí. Během toho, co jsem dál mluvil ke studentům, Pán mluvil se mnou a současně jsem spontánně, ani nevím jak, změnil téma a začal mluvit asi 20 min o traumatech a nevynechal ani vlastní zkušenost. Vnímal jsem, jak se atmosféra najednou změnila. Jako by se studenti proměnili v jedno ucho. Všimlo si toho více lidí, včetně pastora Gorana. Doma jsem to pak s Pánem ještě probíral, a přitom mi došlo, že jsem podcenil význam „vnitřních zranění“, tedy traumat u lidí, ze kterých jsem budoval vedoucí.
Takže od února vyučuji i o traumatech a uzdravení z nich, nahrávky z toho kolují po sborech a lidech, takže to přitáhlo i již zmíněné „dušinky“, které chodí ke Káťe na skupinku, ale i další lidi, kteří byli sexuálně zneužívaní, nebo měli toxické rodiče, nebo trpěli klaustrofobií, ale taky lidi, kteří prošli církví, která fungovala spíše jako sekta než zdravé společenství. A všichni prožívají uzdravení. Někteří už přímo během vyučování, kdy se usedavě rozpláčou a pak se jejich pláč promění v radost. Jiní prožívají uzdravení během rozhovorů a modliteb u nás doma. A pak o tom vydávají svědectví na Beroje a ve sboru a všude možně. Je úžasné sledovat, jak tito do nedávna strachem sevření, nejistí a smutní jedinci rozkvetou. Jak se doslova mění před očima a pak chodí ve svobodě kterou do té doby ještě nezakusili. Jsou Pánu tak vděčni a všude o tom vydávají svědectví! Tak to je velmi povzbudivé. A přiznám se, že jsem tím zaskočen. Netušil jsem, že o ten kurz bude takový zájem a že bude mít takový účinek.
Na schůzkách žen je to podobné, respektive Boží jednání je i tam na vzestupu. Pokaždé když Káťa s Terezkou přijdou domů, jsou celé jako u vytrženi z toho, co tam Pán mezi nimi dělal. Některé ženy jsou vysvobozeny z celoživotních spoutaností, jiné pláčou štěstím a ani samy nevědí, co v nich Pán uzdravil. Zjistí to až v následujících dnech a pak o tom vydávají svědectví.
Jedna sestra nebyla léta schopna projevovat lásku objetím, nebo i slovy a teď se slzami v očích svědčila, jak Pán ten blok v ní zboural a ona je uzdravována. Jiná žena, která trpěla bulimií byla díky vyučování na Beroje uzdravena, ale tolik se styděla, že nebyla schopna o tom mluvit ani se svým manželem, natož o tom vydat svědectví veřejně. Dokonce ani o tom, že ji Pán vysvobodil z kouření. A na schůzce žen se to prolomilo a ona je teď svobodná o mluví o tom kdekoli. Jiná sestra, která ani netušila, že skoro celý život o sobě smýšlí jako i nečisté byla doslova lusknutím prstů osvobozená a od té doby žije ve svobodě, modlí se veřejně nahlas a prorokuje jiným ženám úžasné uzdravující věci. No prostě kam se kouknu, vidím Boží svrchované jednání.
Bohoslužby jsou plné radosti a projevů Ducha svatého. Goran je jako pastor člověk na svém místě. Pokaždé když skončí chvály, vyzve lidi, aby šli dopředu a sdíleli s námi ostatními co od Pána přijali. Goran tuto atmosféru svobody přímo pěstuje a hýčká ji. A taky na večeru chval, který máme 1x měsíčně. Posledně tam přišel takový duch radosti, že tam někteří, do kterých by to člověk neřekl, křepčili a tancovali před Pánem jako David před truhlou úmluvy. Ještě štěstí, že tam nebyla žádná Míkal. Počet členů sboru roste a taky aktivity Beroje. Rodiny s dětmi a páry, které se chystají mít děti volají po kurzu o manželství a o výchově dětí, jiní po kurzu o duchovních darech a současně máme opět další zájemce o kurz pro kazatele. Takže jsme se začali modlit za nový větší prostor a jednou měsíčně máme za tímto účelem sbírku.
V listopadu jsme s týmem lidí ze sboru jeli do Niše v Srbsku na konferenci smíření balkánských národů a pak jsme se stavili v našem spřáteleném sboru v Brčku v Bosně a Hercegovině, kde je pastorem Vukašin s Milou, se kterými se přátelíme 25 let. Byl to výborný čas jak pro sbor v Brčku, tak pro náš tým. Vukašin připravuje dva mládence na předání sboru a my přemýšlíme, jak bychom mu v tom mohli pomoci. Vypadá to, že se tady rýsuje nějaká větší spolupráce.
Letos jsme taky podnikli výjezd s vedoucími, kterému říkáme „teambuilding“. Strávili jsme spolu víkend v horách. Byl to velmi dobrý čas pro naše vztahy, pro plánování, sdílení i společné přebývání v Boží přítomnosti. Kolikrát jsme do noci chválili společně Pána.
Služba vyhořelým pastorům a služebníkům pokračuje dobře. Po sezóně se na vile střídali pastoři, nebo misionáři, takřka jedni za druhými. Teď kolem Vánoc je pauza a pro nás nastal čas na odpočinek. A od února to opět začne. Přijede pastorský pár z Česka, po nich pastorský pár z Chorvatska a pak zase manželský pár z Česka a pak se uvidí.
Od ledna mě mimo jiné čeká vyučování pro vedoucí z Česka přes ZOOM. Několik pastorů z různých sborů projevilo nezávisle na sobě zájem. A když jsem to před Pánem zvažoval, svolil jsem k tomu, ačkoli všechny poznámky k vyučování mám napsané v chorvatštině a ačkoli velmi nerad vyučuji přes ty čertovy krabice. Přece jen jsem stará škola a jsem zvyklý na živý kontakt s posluchači. Tak doufám, že to bude k užitku.
Chci vám moc poděkovat, ne jen za sebe, ale i za celou svou rodinu za vaše modlitby a podporu. 06.01.2025 to bude 29 let, co sloužíme tady v Chorvatsku, v květnu to bude 42 let od mého obrácení a 36 let co sloužím jako pastor. Sice už nevedu sbor, ale pastýřské práci se věnuji naplno dál jako senior pastor. Vyloženě mě hřeje u srdce, když tady vidím povstávat novou mladou generaci služebníků a služebnic, kteří jsou mnohem zralejší než jsem byl já v jejich věku. Na tom, že tady s Káťou můžeme vidět vyrůstat své syny a dcery ve víře, že se sbor v Rovinji stává pro Istrii a Chorvatsko něčím podobným, čím byl sbor v Antiochii pro Blízký východ, máte podíl i vy.
Jsme za vás Pánu vděčni. Děkujeme vám, za tvou lásku a podporu. Přejeme vám veselé prožití vánočních svátků a skotačivý vstup do roku 2025.
Za Dohnalíky a za Bačacovy Jirka Dohnal
Poslední zprávy od Dohnalů: