Již několik let podporujeme aktivity českých křesťanů při šíření biblického vyučování v Jižním Súdánu. Nedávno se uskutečnil nový výjezd:
Když jsme se v červenci 2023 po týdenním biblickém vyučování v ugandském táboře Lamwo radili se studenty, kdy je nejvhodnější čas pro další akci, místní jednoznačně preferovali přelom ledna a února. To je totiž období sucha, cesty jsou sjízdné, a především, ustanou polní práce. Nebylo v našich možnostech připravit výpravu hned v lednu 2024, slíbili jsme ji proto na leden 2025, s tím, že mezitím uspořádáme menší výpravu. Spíš takovou překlenovací „follow-up“ konferenci, která umožní sledovat výsledky té minulé. To se, díky Bohu, podařilo. Letos v červnu, a po dlouhé době přímo v Jižním Súdánu! Z loňských 18 studentů (pastoři, diakoni, evangelisté, vedoucí služeb, bratři i sestry) se jich letos zúčastnilo 10. K nim přibylo 9 nových, takže celkem 19 účastníků. Sešli se ze 4 denominací, ale kdyby nám to neřekli, tak to nepoznáme – tak byli navzájem družní. Na biblické vyučování jsme měli jeden den v Ayii a jeden den v Owiny Kibul. Trochu nás zaskočili, neboť hned na úvod někteří z nich začali kázat. To naši studenti z loňska chtěli předvést, co se naučili! Milé a povzbuzující, jen nám pak na výuku zbývaly pouhé 2 hodinky. Měli jsme připravených 6 lekcí, takže bylo nutné na místě vytáhnout jen to nejdůležitější. Ale to je Afrika – vždycky je to jinak, než na co se člověk připravuje. Vyučování jsme si rozdělili na dvě skupinky, abychom mohli intenzivněji diskutovat. První skupina se pustila do méně známých textů ze SZ, zatímco druhá probírala Ježíšovo Kázání na rovině podle Lk 6, s motivem Program pro lepší svět. Svým způsobem to vystihuje i naše poslání, tak, jak jsme je přijali: být nástroji v Božích rukou, přinášet Boží slovo a sloužit v duchu evangelia pro lepší Jižní Súdán. A že to je potřeba, to je vidět všude. A že je posun k lepšímu, to už za těch 12 let vidíme taky. Díky Bohu!
Kromě naší základny v Ayii jsme navštívili Nimule na hranici s Ugandou a nově, vůbec poprvé, nás přivítali také v Owiny Kibul, osadě, kde bydlí náš Richard a odkud pocházejí někteří naši loňští studenti. Naše ubytování zde mělo honosný název „Camp David lodge“ a před válkou se zřejmě jednalo o (na místní poměry) slušně vybavený hotel. My jsme se museli obejít bez elektřiny, bez splachovacího WC a bez tekoucí vody, kterou nahrazovaly kádě, do nichž byla sváděna dešťová voda. Kousek odtud se nacházel most přes řeku, kudy vedle cesta na jih do Ugandy. Přesnější by ale bylo říct, že cesta vede k mostu a na druhé straně řeky pokračuje dále na jih. Most sám sice ještě stojí, ale po povodních před pár lety může sloužit pouze pro pěší, případně motorkáře. Další novou zkušeností byla možnost natáčet důležité momenty naší výpravy na profesionální kameru. Výsledkem je pět hodin nahraných, dosud neroztříděných záznamů, máme ale naději, že se podaří připravit z nich reportáž pro pořad Cesty víry v České televizi. Pokud srovnáme dřívější a letošní návštěvu, zdá se, že Jižní Súdán se posunul o velký kus dopředu – v hlavním městě a okolí stojí nové budovy a samotné letiště již má cosi, čemu se dá říkat terminál. V oblasti kolem Ayii zřetelně přibylo obyvatel a zvětšila se rozloha obdělávané půdy, což dříve nebylo kvůli častým střetům s potulnými pastevci bezpečné. Také při jednání s místními úřady jsme cítili lepší atmosféru a modlíme se za to, aby tato stabilita vydržela i po nadcházejících volbách, které čekají Jižní Súdán na přelomu roku.
Podle Úřadu pro koordinaci humanitárních záležitostí OSN (OCHA) je situace v Jižním Súdánu stále vysoce napjatá ve stavu před bouří. Projevuje se vleklá humanitární krize, jejímž základem je chronický nedostatek potravin a základních životních potřeb. Polevilo válečné a politické násilí, nicméně přetrvávají konflikty mezi komunitami. Především násilná kriminalita a její beztrestnost přispívají k vysídlování a ztěžují přístup k životně důležitým službám. Míra násilí, vykořisťování a zneužívání je stále vysoká, zejména ženy a děti zažívají vážnou krizi v oblasti bezpečí a ochrany. Jižní Súdán také zůstává jednou z nejnebezpečnějších oblastí pro humanitární pracovníky. Do země se přelévá konflikt v sousedním Súdánu, což má za následek přesun více než 780 000 uprchlíků a vnitřně vysídlených osob. Trvá politická nejistota, ekonomická situace se stále zhoršuje, vyhlídkám nepřidá ani očekávaná rekordní úroveň záplav, která má vyvrcholit v září. (Oblast Eastern Equatoria by neměla patřit k nejohroženějším, záplavy mnohem více hrozí severním oblastem.) Předpokládá se, že v roce 2024 bude humanitární pomoc a ochranu potřebovat 9 milionů lidí, což jsou tři čtvrtiny obyvatel Jižního Súdánu. Dva miliony lidí zůstávají vysídleny v důsledku násilných konfliktů, ale i extrémních klimatických vlivů, jako jsou záplavy a období sucha. Předpokládá se, že přibližně 7,1 milionu lidí, tj. 56,3 % obyvatel, bude v průběhu roku 2024 čelit nedostatku potravin. Omezené možnosti pohybu po celé země navíc blokují snahu o poskytování naléhavé, život zachraňující pomoci těm nejzranitelnějším.
Výprava skončila, je načase plánovat další. Rádi bychom uspořádali „vyučovací“ konferenci v Jižním Súdánu na konci ledna 2025. Na tu však potřebujeme zformovat učitelský tým a také shromáždit dostatek financí. Prosíme, pomozte nám v této pomoci pokračovat!
Další informace o projektu a možnostech jeho podpory najdete zde.
Poslední zprávy z projektu: