
Bylo nás pět. Rosťa, Lukáš, Štěpán, Eva a Klára. Byli jsme na cestách 12. – 25. 8. 2026.
Na letišti v Jubě se nás ujali Julious s manželkou Vicky. Díky jejich známostem jsme prošli odbavením hladce. Rosťa upadl v podezření, že lítá do JS nějak moc často, a že tu asi bez povolení podniká. Zabavili mu pas, ale šéf letištní ochranky nás už zná, tak mu jej vrátili. Julious s Vicky nás pohostili doma, zatímco nám zajišťovali povolení k pobytu od cizinecké policie. Z Juby na naši základnu do Ayii (Kit 2) je to nějakých 100 km. Silnice à la tankodrom je každý rok v horším stavu. Tentokrát cesta trvala 6 hodin, nejen kvůli výmolům, taky kvůli četným check-pointům s nutným výpalným. Za tmy jsme šťastně dorazili do Kit 2, kde nás ve svém domě vřele přivítal Bernard a přátelé.
Druhý den jsme byli hlavně zvědaví, jak pokročily práce na stavbě školního bloku z ruin bývalého uprchlického tábora. To, co jsme viděli, nás však zklamalo. Od května žádný pokrok. Přitom jsme čekali, že už se tam budou učit školní děti, a v době prázdnin že tam budeme mít biblickou školu. A teď nic…. Jak to? Proč? Postupně jsme zjišťovali příčiny. Stavební dozor do května prováděl náš Dr. Charles, to šlo ještě dobře. Pak ale onemocněl a měsíce se léčil v Kampale v Ugandě. Dozor převzal Richard, a ten to flákal. Tolik na lidské rovině.
Pak jsme se ale dozvěděli něco mnohem důležitějšího. Zastavila u nás tři terénní auta DCA (DanChurchAid), humanitární organizace, která se zabývá vyhledáváním a odstraňováním zapomenutých nášlapných min. Varovali nás, že v okolí rozestavěné školy je minové pole. Zakázali nám tam vstup. V tu chvíli nám došlo, k jaké tragédii by mohlo dojít, kdyby byla škola dokončená a okolo houf dětí… Ani nedomýšlet. Díky Bohu za jeho svrchovanou režii! A Rosťovi došlo, že (v blahé nevědomosti) po minovém poli vloni i letos na jaře vesele běhal… Díky Bohu za jeho ochranu!
Vzhledem k nabitému programu jsme se letos poprvé v týmu na několik dní rozdělili. Eva s Klárkou odjely navštívit naše sirotky do Magwi. Rosťa je tam v sobotu doprovodil a v neděli po bohoslužbě se vrátil do Kit2, kde jsme celý týden měli biblické vyučování.
Studentů bylo letos 26. Rozdělili jsme je do tří skupin a každý den, od pondělí do čtvrtka, mezi 8.30 a 13.00 absolvovali tři lekce. Na našem „menu“ byla letos témata: Srdce v Bibli (Rosťa), epištola Filipským (Štěpán) a vybrané pastorační otázky (Lukáš). Jednou lekcí o biblických ženách přispěla taky Eva.
K těmto skupinovým lekcím jsme pak odpoledne ještě přidali otevřený rozhovor – v celé skupině jsme probírali jakékoli otázky, které naše studenty (nebo i nás) zajímaly nebo trápily. Bylo to skutečně různorodé: od hlubokých biblických dotazů ohledně křtu nebo správného dne odpočinutí, přes liturgické a prakticko teologické zvláštnosti (proč mají v některých kostelích pastoři ochranku a na koho pak spoléhají víc, zda na Boha nebo na ochranku), až po stížnosti na hamižnost některých místních správců sborů. Ani při vyučování samozřejmě nikdy nechyběla modlitba a zpívání k chvále Boží. V pátek pak nastaly závěrečné zkoušky – všichni studenti je zvládli.
Toto vyučování a rozhovory o víře a nad Biblí jsou vždycky velkým dobrodružstvím, kdy nejsme jen těmi, kdo učí, ale často i těmi, kdo si odnášejí nové neotřelé inspirace a pohledy odjinud. Je velmi zajímavé, jak stejné otázky v různém kulturním prostředí někdy různě rezonují, ale taky to, že je tady pořád to podstatné, co nás spojuje dohromady. Tedy Pán Ježíš Kristus.
Naši studenti jsou různí, někteří velmi inteligentní, někteří spíš prostí, někteří znalci Písma, jiní začátečníci, někteří velmi výřeční, jiní s jazykovou bariérou, ale všichni velmi vděční za možnost připovzdělání se. I dál na ně myslíme ve svých modlitbách, i na jejich rodiny a sbory, v nichž pracují. Díky Bohu za ně i za tu možnost posloužit církvím v tomto zapomenutém kousku světa.
Ukončení studia jsme oslavili hostinou. Eva s Klárkou několik dní vymýšlely a chystaly „typické české jídlo z dostupných afrických surovin“. Rozhodnutí padlo na česnečku a bramboráky. Manévry začaly ve čtvrtek večer škrábáním brambor. Pro 40 osob. V pátek celé dopoledne pod tamaryškem pak Eva na pánvi nad ohýnkem obracela a obracela, obracela… Na polévky nejsou Súdánci zvyklí. Některým česnečka nejela, jiní si přidávali. No a po bramborácích se jen zaprášilo. Předání certifikátů pak studenti oslavili tancem.

Bezpečnostní situace letos pro nás ohrožující nebyla, ale Bernard s Juliousem na celé dny odjížděli vyjednávat s místními autoritami a veliteli posádek ohledně ochrany před ozbrojenými skupinami rebelů v buši. Proto jame taky měli po celou dobu na Kit 2 ochranku. Vyjednávání se dotkla i nás, i když jen okrajově. Někdo nás totiž udal, že v potoce rýžujeme zlato. Pak ale vyšlo najevo, že onou podezřelou osobou byl nějaký Číňan.
Obdrželi jsme zprávy, že v říjnu specialisté z DCA začali s odstraňováním min. Teprve, až bude území vyčištěno a bezpečné, bude možné pokračovat se stavebními pracemi. Ostatně teď v období dešťů to stejně nejde. Je nutné počkat aspoň do prosince, kdy začíná období sucha.
Rozpočet na dostavbu bloku se třemi třídami činí 25 000 USD, to je při současném kurzu nějakých 550 000 Kč. Z toho 80 000 už máme připraveno na účtu.
Až dostavíme školní bloky s učebnami, chceme postavit i ubytovnu (internát) pro naše sirotky, abychom je měli soustředěné na jednom místě – hodně by to pomohlo v péči o ně.
Službu v Jižním Súdánu můžete podpořit na našem účtu 577409193/0300 s var. symbolem 3300. Též můžete využít portál Darujme.cz na této stránce.
QR platba:

Poslední zprávy z Jižního Súdánu:
