Náš misionář Luboš Patočka shrnuje svou službu v Kambodži a potřeby, s kterými se tam setkává:
Lidé v Kambodži jsou dle mé zkušenosti úplně jiní, než jsme my, Češi. Mnoho jsem se za ty roky od nich naučil o vzájemné pomoci v potřebách a sdílení s druhými. O jednání v lásce. O společném životě v rodině, v křesťanské i vesnické komunitě.
V některých ohledech je jednání lidí, se kterými jsem se v Kambodži setkal příkladné. Milují se setkávat a jíst společně. Neustále se navštěvují. Je pro ně běžné, že nejstarší sourozenci chodí do práce a podporují ty mladší, aby mohli chodit do školy. Pokud jejich rodiče jsou nemocní nebo nemohou najít práci, děti, které pracují, dávají část peněz svým rodičům, ačkoliv sami mají tak málo, že potom ke konci měsíce jedí pouze rýži se sójovou omáčkou, protože už nemají peníze na lepší jídlo. Lidé ve vesnicích v Kambodži, i ti, co nejsou křesťané, projevují pro nás nevídaný zájem jeden o druhého. Ačkoliv sami velmi chudí, pomáhají často svým sousedům, kteří jsou ještě chudší s tím, aby doslova nezemřeli hlady a nosí jim jídlo nebo oblečení.
Když potom lidé, kteří vyrůstali ve velmi chudých podmínkách, uvěří v Ježíše Krista, mají srdce služebníků a horlivě touží ostatním lidem okolo sebe pomoci. Kážou evangelium kudy chodí a říkají své svědectví i nevěřící rodině přes to, že někteří rodiče nebo sourozenci se na ně zezačátku velmi zlobí a než uvěří, pronásledují je, zakazují jim chodit do sboru, dělají jim problémy a v extrémních případech je i vykážou z domu. Někteří také zakladají sbory v okolních vesnicích, kde se setkávají s různě velikým odporem místních, někdy vedoucích buddhistických mnichů a léčitelů. Přes téměř žádné finanční prostředky se mladí zakladatelé nebo pastoři domácích skupinek či sborů uskromňují a žijí životem pod námi uznávanou hranicí chudoby. Z hlediska chudoby a zároveň velikého příkladného nasazení ve službě druhým bych zde mohl popsat mnoho stránek o tom, s čím jsem se tu osobně setkal. Život ve veliké bídě vede věřící lidi na vesnicích k tomu, že jsou připraveni navzájem spolupracovat, podporovat se a pomáhat si navzájem. Nesčetněkrát jsme se setkali s věřícími lidmi ve vesnicích, kteří ač sami mají velmi malé příjmy, učí děti zdarma anglicky, protože věří, že jejich život bude vybudovaný, když se naučí anglicky a jednou budou schopni získat lepší práci a třeba jít i do zahraničí.
Těch 13 let ježdění do Kambodži je to pro mě škola. Snažil jsem se však od začátku pokaždé s sebou něco z Boží milosti přivézt. Povzbuzení k další práci na Božím poli pro ty, kteří umdlévají. Boží slovo a lásku, které budují. Boží moc k uzdravení, ke křtu Duchem Svatým a zmocňování věřících dary Ducha Svatého. Kromě duchovní pomoci však je nedílnou součástí misijní práce zde materiální pomoc. Bez materiální pomoci by služba a pomoc v Kambodži nebyla úplná a mnohem méně účinná. Pravidelně přispíváme na platy některých pastorů a posíláme do Kambodži také jednorázové finanční dary na konkrétní účely.
Níže jsem se pokusil shrnout místní aktivity, aktuální potřeby a druhy služby, se kterými se setkáváme v Kambodži nejčastěji a se kterými jsme v minulosti alespoň částečně pomohli a věříme, že budeme schopni pomáhat ještě mnohem více, lépe a efektivněji, když bude více lidí, kteří budou o nich vědět a budou schopni se za ně i za nás modlit a též přispívat finančně na projekty a službu, kterou tam místní věřící dělají.
1. Podpora pastorů a jejich aktivit – V Kambodži se často setkávám s těmito dvěma generacemi pastorů, kteří bývají v kritické duchovní i finanční situaci:
Mladí pastoři, kteří nově nebo před pár lety vystudovali biblickou školu. Buď založili sami nějaký malý domácí sbor či více sborů nebo byli vysláni na již existující sborovou budovu v nějaké vesnici. Mívají velmi malou nebo téměř žádnou finanční podporu (někdy to není ani 100 USD za měsíc). Pro ilustraci podmínek, v jakých žijí, uvedu pár příkladů: občas celé roky nemají ani na opravdovou postel ani na přikrývku a se svojí manželkou i dětmi spí na rohoži na zemi. Někdy nemají ani dost oblečení. Někteří z nich (ne všichni) se na svých biblických školách setkali s učením, že křest Duchem Svatým neexistuje a mluvení jazyky je od ďábla a zázraky jsou jenom v Bibli, ale nejsou pro současný svět. Žijí tak z vlastních sil a často později odcházejí ze služby do světa. Některým jsme pomohli ke křtu Duchem Svatým a k tomu, aby byli vystrojeni dary Ducha Svatého. Také některé z nich již drobně finančně podporujeme.
Potom se setkáváme také se starými pastory. Celý život těžce pracovali jako farmáři, nebo si přivydělávali jinými drobnými pracemi, a během toho založili sbor, popř. sítě domácích sborů. Tito pastoři však již jsou staří – u nás bychom řekli v důchodovém věku – a jsou závislí na podpoře svých dětí a dalších dárců, protože již nemají potřebnou sílu k vydělávání peněz prací. Co se týče duchovní síly, často bývají duchovně vyprahlí a unavení.
Pro všechny pastory jakéhokoliv věku v Kambodži platí, že pro to, aby zasahovali svoji komunitu (vesnici), potřebují jak Boží moc, tak finanční podporu. Jednak pro sebe, aby se jim zlepšil jejich vztah s Bohem a schopnost vést druhé lidi, a též pozvedla jejich často velmi nízká životní úroveň. Ale též na pomoc druhým – chudým a nemocným lidem žijícím okolo nich.
V roce 2020 se finanční situace na kambodžských vesnicích velmi vyhrotila. Kvůli Covid-19 bylo zavřeno mnoho továren na oblečení a dalších jiných továren, kde pracovali mladí lidí z vesnic. Ačkoliv si vydělali 200-250 USD za měsíc (většinou pracují 6 dní v týdnu, včetně dopravy do práce 10-12 hodin denně), vozili tyto peníze zčástí svým rodičům a příbuzným a platili studium svým mladším sourozencům. Když byly tyto továrny kvůli celosvětovým ekonomickým problémům zavřeny, některé trvale, tito lidé přišli o práci a tedy i o zdroj příjmů. Platilo to i pro pastory. Kvůli finanční situaci se v Kambodži pravidelně stávalo, že po několika letech práce jako pastora se mladí pastoři, kteří vystudovali biblickou školu a chtěli zakládat sbory, rozhodli, že takto již dále nechtějí žít a přestali pracovat jako pastoři. Přestěhovali se do města nebo do jiné vesnice, aby získali práci, skrze kterou budou schopni uživit svoji rodinu a zabezpečit jí lepší budoucnost. Během Covid-19 se však tato situace ještě umocnila. Mnoho pastorů zavřelo svoje sbory, aby se přestěhovali se za prací.
Dlouhodobá podpora některých vybraných pastorů jim umožní duchovní práci na spasení lidí skrze kázání a službu potřebným bez neustálých bojů, zda vydrží ještě další měsíc pracovat jako pastoři nebo ne. Pokud najdeme nějakého dárce, který se rozhodne dávat měsíčně několik desítek USD na plat pastora, pak vybereme většinou mladší pastory, kteří potřebují vytrvalou podporu a jsou plodní a perspektivní. Mají různé projekty pro práci s mládeží a dětmi (učení angličtiny, organizace fotbalového mužstva, hry s dětmi apod.) Naše podpora pastorům pak zajistí možnost vytrvalé práce v komunitě, ve které žijí.
Potom máme ještě jednorázovou podporu pastorů. Sokhun Pin – naše spojka v Kambodži – je ve spojení s mnoha pastory z jeho oblasti. Monitoruje jejich potřeby a snaží se pořádat nárazovou pomoc – rozdává jim rýži, sójové mléka a omáčky apod.. Občas jim rozdával obálky s 10 nebo 20 USD. Zvlášť teď v covidové době.
2. Finanční podpora dětských služeb ve vesnicích – Kambodžské vesnice jsou doslova plné dětí, které nemají co dělat. Když se někdo rozhodne je shromáždit a udělat pro ně jakýkoliv program, seběhnou se ihned desítky až stovky dětí. Téměř každý sbor jakékoliv velikosti v Kambodži má na programu službu dětem. Buď pastor sám nebo spolupracovníci svolávají pravidelně jednou nebo víckrát za týden děti. Dělají pro ně křesťanské programy včetně učení křesťanských písní, veršů, ale též různých her. Vždy, když se sejdou, děti se těší na malé pamlsky, bonbóny, místní malé pečivo nebo též nějaký sladký nápoj na pití. Všechny tyto věci sice nestojí mnoho, ale vyžadují pravidelnou podporu několika desítek dolarů měsíčně. Pastoři se tak často snaží z velmi malého příjmu, který sami mají, oddělit peníze na pravidelnou službu dětem. Pokud se najdou nějací dárci, kteří by se byli ochotni zavázat k pravidelnému daru, byť jen 10-20 USD měsíčně, velmi to pomůže a ulehčí službu dětem. K výdajům často ještě nutno připočítat palivo do motorky, popř. její opravy. Často se totiž děje, že pastoři nebo vedoucí domácích církví se starají též o děti z jiných vesnic, kde ještě není žádný křesťanský sbor a dojíždí tam pravidelně na motorce, která ne vždy bývá v dobrém stavu.
3. Podpora nákupu přepravních prostředků – pastoři v Kambodži jsou velmi aktivní. Dokáží týdně dojíždět na mnoho různých míst, kde započali nějakou práci, ať už dětskou nebo s dospělými v nějaké rodině, která přijala Pána Ježíše. Většinou jsme se ale setkali, že jejich dopravní prostředky jsou naprosto nevyhovující.
Když jsem potkal Sokuna Pina poprvé, měl tak špatnou motorku, že se mu pravidelně rozbíjela každý týden a potom stál u silnice a nějaké nákladní auto jej muselo odvézt domů a jeho motorku do opravy. Dokonce i lidé ve vesnici se mu pak posmívali, kde je ten Jeho Bůh, že mu ani nekoupí novou motorku a že ho nechává chudším než většina ostatních lidí, kteří uctívají své předky a jiné bohy. Stalo se to, i když mě poprvé vyzvedával ve městě, kam mě dovezl autobus a pak mě chtěl na motorce odvézt k němu do vesnice. Bůh nám tehdy před možná již sedmi lety požehnal, že jsme byli schopni později vybrat na novou (použitou, ale zánovní) motorku pro Sokuna, která byla velmi kvalitní a mu věrně sloužila až do minulého roku, než se znovu začala rozbíjet.
Během toho se jeho práce rostla a potřeboval také dopravní prostředek na svážení dětí v neděli do sboru, a tak z Boží milosti jsme vybrali peníze též na nákup použitého Tuk Tuku (takového vozítka do kterého se vejde kromě řidiče ještě 4 dospělí nebo mnoho dětí). Později mu Bůh požehnal ještě skrze někoho dalšího a tak měl dva Tuk Tuky. Věci ale stárnou, zvlášť když se již zakoupí starší a opotřebované. A tak první Tuk Tuk je již nepojízdný. Používá se už pouze druhý, který také není zrovna v dobrém stavu.
Že se Bůh opravdu stará o svoje služebníky dokazuje nádherná příhoda, kdy nový asistent pastora Sokuna Rathana, který také žije a slouží ve sboru na plný úvazek a má velmi malou výplatu, potřeboval svoji vlastní motorku. Modlili se za ní mnoho měsíců, ale nenašel se žádný dárce. Nakonec při čerpání paliva na benzínce dostali k palivu zdarma loterii, na kterou v Phnom Penhu vyhráli úplně novou motorku. Sokun ji tehdy určil Rathanovi, protože jeho motorka v té době ještě trochu jezdila.
Před asi třemi lety dostal Sokun po modlitbách jednorázový dar na nákup použitého auta od korejského sboru. Podařilo se tedy též zakoupit auto, které se však používá pouze při větších misiích. Náklady na jeho provoz na místní pojezdy jsou příliš drahé. A tak tedy vidíme obecné potřeby nákupu lěpších motorek pro některé pastory a též Tuk Tuků, zvlášť do sborů, které s námi spolupracují úzce. U Sokuna ve sboru je však v tuto chvíli též aktuální potřeba na nákup nové motorky pro Sokuna a na opravu Tuk Tuků.
4. Stavění nových sborových budov – mnoho křesťanských komunit nemá budovu, ve které by se scházelo, takže uctívají Boha pod stromy, pod svým domem nebo na poli. V Kambodži je však každý rok období dešťů a na mnohých místech bývají záplavy. V období sucha bývá zase velmi veliké vedro. S těmito extrémy počasí roste potřeba budov, ve které se mohou křesťané scházet. Sokun spolupracuje s místními pastory a vedoucími domácích sborů, a v případě, že vidí dlouhodobou potřebu budovy, snaží se zajistit dárce, kteří stavbu sborové budovy zaplatí. Již se podařilo postavit za pomoci dárců z Koreje 2 sborové budovy, v jedné z nich pravidelně na misii sloužíme.
5. Pomoc s opravou domů – některé rodiny nebo lidé žijící na vesnicích jsou extrémně chudí. Buď ani nemají dům, ve kterém by mohli žít, ale pouze takovou malou chatrč s místem, třeba 2 x 2 metry. Nebo mají dům, který bývá je v hrozném stavu. Do střechy například teče na mnoha místech a v době dešťů tak nemají kde bydlet. Již jsme pořádali sbírku pro jednu starou vdovu, aby si mohla opravit střechu, a tento projekt byl úspěšně dokončen.
6. Hloubení studní – ve většině vesnic přetrvává problém s nekvalitní, popř. závadnou pitnou vodou. Již se podařilo za pomoci dárců z jiných zemí vybrat peníze na vyhloubení několika studní. Častokrát se vyhloubí studna na pozemku nějakého křesťana, který však nechá ostatní sousedy též čerpat vodu. Někdy se podaří vyhloubit studnu na obecním pozemku po domluvě s vedoucími vesnice.
7. Krmení hladovějících – ve vesnicích žijí lidé, buď těžce nemocní nebo staří, popř. vdovy, kteří nemohou pracovat. Nemají nikoho, kdo by jim pomáhal, kromě sousedů, kteří ale sami bývají velmi chudí. Sokun se snaží navštěvovat ve vesnicích každý měsíc některé z nejchudší lidi a věnovat jim pytel s rýží, sojové omáčky, popř. nudle. Lidé bývají velmi vděční, někdy u toho dokonce plakali. Bůh řekl, že cokoliv jsme udělali tomu nejmenšímu, mně jste udělal.
8. Práce ve vězeních – věznice v Kambodži jsou přeplněné mladými lidmi od 18 (možná 15) do 25 let. Jsou tam i další věkové skupiny, ale tohle jsou asi nejčastější. Jsou to mladí lidé, kteří ve svém životě hledají a vydali se špatným směrem. Je tam tedy mnoho prostoru pro evangelizaci a též pro každotýdenní práci s vězni.
Účastníme se pravidelně každý rok návštěvy jednoho nebo více vězení. Říkáme svá svědectví. Zpíváme křesťanské písně. Občas i místní vězni řeknou své svědectví přede všemi. Pastoři tam pak pořádají vyučování biblických základů pro vybrané vězně. Služba ve vězeních je otevřena z Boží milosti díky dlouhodobé spolupráci s řediteli věznic. Služba ve vězeních však bývá nejnákladnější částí naší misie, protože zasahuje největší množství lidí naráz. Když jdeme do vězení pro 500 vězňů a uděláme pro ně balíčky za 2,5 USD pro každého s pracím práškem, kartáčkem a zubní pastou, pár vietnamských polévek a něčím na chuť pak to s tímto rozpočtem zvládneme, ale je to 750 USD najednou. Často nás ředitelé věznic poprosí o další finanční pomoc na něco, co zhruba potřebují, a tak jedna návštěva ve střední věznici pro 500 vězňů přijde nejméně na 1000 USD. Křesťanská práce ve vězeních má však nedozírně důležitý dopad pro Boží království. Sám Sokun Pin je bývalý vězeň, který ve vězení uvěřil v Krista, odevzdal mu svůj život, a když byl zázračně brzy propuštěn, zapsal se na studium biblické školy a potom se se svojí novou manželkou, kterou potkal též na biblické škole, vydali do sboru, ve kterém jsem ho našel a ve kterém, pracuje až podnes.
A tak zatímco Kambodža je země, kde je stále připravených mnoho rukou pomoci a je díky Bohu mnoho dělníků na žni, pracují s velmi malou duchovní i materiální podporou. Potřeby všude okolo nich jsou obrovské. Je nad naše síly se modlit nebo dát tolik, aby duchovní moci a materiálních prostředků bylo dost. Ale přesto jakýkoliv jednorázový dar, popř. i malý pravidelný dar oživí a usnadní práci místním křesťanským vedoucím a věřícím ve svých komunitách, především ve vesnicích, kde žijí. Stejně tak ať už jednorázová nebo pravidelná modlitba věřícího zmůže mnoho.
Jak píše Bible, Váš dostatek (třeba materiální nebo i duchovní) může pomoci jejich nedostatku, aby tak jednou zase jejich dostatek (třeba duchovní nebo dá-li jednou Bůh i materiální) mohl pomoci našemu nedostatku. Kromě toho nejde pouze o ně, ale také o nás. Bůh miluje štědrého dárce a blahoslavenější je dávat než dostávat. Ježíš nás v Bibli také nabádá, abych si své poklady ukládali v nebi, kde je mol ani rez neničí a ne na Zemi.. Kambodža je tak jednou z těch nejlepších příležitostí, kam uložit část svých pokladů na Zemi pro věčné využití.
S péči o Boží království, kambodžské království, ale též Českou republiku
váš občasný misionář v Kambodži
Luboš Patočka
Pokud byste chtěli Lubošovým prostřednictvím podpořit kambodžskou církev, můžete tak učinit na náš účet č. 577409193/0300 s var. symbolem 3200. Do poznámky můžete uvést, na jakou konkrétní oblast služby byste chtěli svůj dar směřovat.
Poslední zprávy od Luboše: