Moji milí, zdravíme vás z jihu. Jen vám chceme dát vědět, že se nám daří dobře po všech stránkách. Ve sboru to dlouhodobě frčí jak po másle. Jsme velmi povzbuzeni tím, co Pán dělá. Je to celý vějíř aktivit, které sí Pán používá, aby rozvířil stojatý vzduch v našem městě a na Istrii vůbec. I my sami jsme při tom příjemně ovívání Duchem, takže se nepotíme, když Mu sloužíme.
V květnu bylo deset lidí z vedení sboru + 3 náctiletí na konferenci v německém Heilbronnu a měli se skvěle. Můj zeť Andrej s Terezkou zase vedou skupinu mladých. Dojíždí na ni i dvě dívčiny z Puly a mladík z Bale, jehož maminka se bude zanedlouho křtít. On sám zatím svůj život Bohu nevydal, ale směřuje k tomu.
Když už jsme u těch křtů, v lednu jsme křtili Tinu, která k nám začala chodit v létě 2024 a podle slov jejího svědectví si ze začátku myslela, že to, co ve sboru vidí a cítí, co zakouší na skupinkách a ve vztazích je příliš krásné, než aby to byla pravda. Myslela si, že to jen hrajeme. Ale po čase se přesvědčila, že to nehrajeme a úplně se vydala Bohu, přijala Ježíše jako Pána a Spasitele a roste jako z vody. Bohu vydaný člověk nemůže nerůst.
Také manželka Káťa vede skupinku a moc si to užívá. Když se ji ptám, jak to probíhalo, říkává vždycky: „Já to ani moc nevedu, on to vždycky vede Pán sám a já jen koukám a žasnu. Jen občas to lehce zkoriguji, a to je všechno.“ Lidé si navzájem slouží a co jsem v minulosti u mnohých skupinek bohužel neviděl je, že se na ni lidé těší a když někdy z nějakých důvodů skupinka nemůže být, jsou smutní jak děti, co musí čekat na zmrzlinu do příštího týdne.
Duch svatý mocně jedná i na setkávání žen. Žena, která léta nemohla plakat, se tam po letech rozplakala a bylo to štěstím. Jiná žena v sobě celý život nesla pocit, že je nehodná, protože je nečistá, a vždycky se držela stranou. Na setkání prožila úplné vysvobození a od té doby přijímá a sdílí slova a vidění od Pána, svědčí o něm nevěřícím a přivádí je do sboru, nebojí se mluvit veřejně.
Zajímavý příběh má i mladý muž Matija, bratr našeho zetě Andreje. Ve dvanácti letech jsem ho pokřtil. Později ho život semlel, dokonce žil se svou ženou Mexičankou nějakou dobu v Mexiku. Po návratu pokračoval ještě několik let v životě ve vzpouře a během covidu se vrátil k Pánu. Prozřel takovým způsobem, že si člověk řekne, že to snad ani není možné. Ale je. Pánu není nic nemožné. Matija je zářný příklad toho, jak lidmi pokřivený obraz Boha a církve dokáže člověka od Boha a od církve odehnat a zatvrdit a skoro na smrt otrávit a taky toho, že Boží milost je větší a mocnější. Dnes je Matija i jeho žena Fabiola jedněmi z nejspolehlivějších a nejpokornějších božích služebníku a v dubnu jsme Matiju ustanovili starším sboru.
Káťa a já jsme dostali od Matije a Fabioly dárek – čtyřdenní pobyt v chatě v podhůří Gostkého Kotaru. Asi na nás viděli, jak jsme unavení, tak nám zaplatili tenhle pobyt. Tak jsme si vyrazili a odpočívali. Sbírali a sušili léčivé bylinky, modlili se, uctívali Pána, plánovali, povídali a užívali si jeden druhého. Skvělý čas!
Na jaře nás opět po létech navštívil Podpůrný tým z našeho domovského sboru v Praze, který o nás celá léta dlouhodobě pečuje, podporuje nás a dohlíží na nás, za což jsme Pánu i jim velmi vděční. Pojí nás s nimi pevné pouto, vybudované léty společných bojů a přátelstvím.
Chci vám za celou svou rodinu poděkovat za vaše modlitby, za vaši finanční podporu a za lásku, kterou k nám a k božímu dílu tady v Chorvatsku chováte. Svými modlitbami a finančními dary se stáváte součástí všeho toho, co tady Pán udělal a ještě udělá. Já a moje rodina vám ze srdce přejeme plnost požehnání v každé oblasti života.
Za všechny Dohnalíky,
s láskou Jirka Dohnal
Poslední zprávy od Dohnalů: