Jirka Dohnal buduje v Chorvatsku nové vedoucí a slouží starým vedoucím k uzdravení

Manželé Dohnalovi

Moji milí, zdravím vás všechny z Rovinje a doufám, že se vám všem daří dobře. Přináším pár zpráv o nás. Rozjel jsem ve sboru nový kurz pro vedoucí se širším zaměřením. Takže je to i pro ty kteří se chtějí učit být biblickými muži, manželi a otci. A stejně tak pro ženy, manželky a matky. A rozhodně i pro všechny, kteří chtějí vést lidi k Pánu. I to je vedení. A týká se nás všech, proto jsme my křesťané všichni vedoucí. Měli bychom být. Na tento kurz jezdí lidé i z Poreče a z obou sborů z Puly. Během mé první vyučovací hodiny jsem sdílel, jaký jsem byl před svým obrácením a že jsem neměl vůbec žádné dispozice stát se nějakým vedoucím, nebo mužem a otcem, abych povzbudil ty, kteří si o sobě myslí, že na to nemají. Chtěl jsem na tom ukázat, že je jedno, jak sami sebe vidíme a prožíváme. To na čem všechno záleží, je, zda dovolíme Pánu, aby s námi udělal, co chce. Pak se můžeme stát lidmi s vlivem, protože jsme dovolili, aby Pán měl neomezený vliv na nás.

A během toho, kdy jsem mluvil, ke mně v Duchu promluvil Pán: „Ne abys mi budoval vedoucí z raněných.“ Byla to pro mě zajímavá zkušenost, protože se v tu chvíli stalo současně několik věcí. Já jsem mluvil, zatímco Pán mluvil ke mně, a současně jsem spontánně změnil téma a začal mluvit o traumatech. Mluvil jsem o nich asi 20 min a nevynechal ani vlastní zkušenost. Vnímal jsem, jak se atmosféra najednou změnila. Jako by se studenti proměnili v jedno ucho. Všimlo si toho více lidí, i pastor Goran. Potom jsem to doma s Pánem ještě probíral a ptal jsem se ho, co přesně tím myslel a co to znamená pro mě. A pochopil jsem, že jsem ve své službě budování vedoucích, a to jak v Česku, tak tady v Chorvatsku, podcenil význam „vnitřních zranění“, tedy traumat u lidí, ze kterých jsem budoval vedoucí. Asi jsem si naivně myslel, že když už se někdo přihlásí na biblickou školu na kurz pro vedoucí, je již z traumat uzdravený. Uvědomil jsem si, že my kazatelé a pastoři převážně mluvíme s lidmi a kážeme o tom, jak se vyrovnat s našimi hříchy, s těmi kterých jsme se dopustili my sami a o tom jak činit pokání, a skoro vůbec nemluvíme o hříších, které byly spáchány druhými lidmi vůči nám. Toto téma většinou „odbudeme“ jednoduchým: „Musíš odpustit…“ Ano, odpustit je absolutně důležité a nezbytný předpoklad uzdravení. Bez úplného odpuštění nikdy k uzdravení nedojde. Ale odpuštění ještě není uzdravení. Není automaticky a nedojde k němu automaticky. Někdy ano, ale často ne. Potvrzuje mi to moje osobní zkušenost a více než třicetiletá pastorační zkušenost. Takže toto Pánovo laskavé napomenutí mě vedlo k tomu, že jsem hned na další vyučovací lekci všem oznámil, že musím pozměnit program vyučovaných témat, a co mě k tomu vede. A zase jsem viděl před sebou samé uši. Teď tedy již poněkolikáté vyučuji o traumatech; o tom, jak u sebe identifikovat nevyřešená traumata, jaké typy traumat jsou, co je to „emocionální únos“, jak funguje amygdala u dlouhodobě traumatizovaného člověka, o toxické výchově a chybách rodičů, které nás mohly v dětství traumatizovat, a o tom, jak můžeme být z traumat uzdraveni. Už během vyučování dochází k některým uzdravením, a několik studentů o tom pak mluví přímo na škole. Svědčí o tom, že jsou uzdraveni a poprvé v životě mohou o nějakém svém traumatu mluvit veřejně, ve svobodě a s radostí, protože během vyučování prožili uzdravení. Jiní studenti zase požádali mě a Kátu o osobní rozhovory, aby s náma mohli probrat do hloubky věci, které se jim během vyučování na BŠ zjevily. Takže máme doma v týdnu dost rozhovorů. Ale já z toho mám radost, protože se děje přesně to, co Pán zamýšlel – lidé, kteří budou vést druhé lidi, jsou sami nejdříve uzdravováni, osvobozováni, a teprve potom budou zmocňováni k tomu, aby byli vedoucími, aby byli zdravými manžely, otci, manželkami, matkami, pastory, staršími atd.

Účastníci kurzu

Paralelně s tímto kurzem pro vedoucí běží v „dálkovém“ režimu i kurz pro kazatele a písmáky, který jsme měli poslední 2 roky. Na začátku roku, kdy tento kurz byl u konce, se ozvali 2 noví zájemci. Tak jsme jim dali materiály a audio vyučování s tím, že si to postupně nastudují doma a pak na BŠ budou mít praxi. Tj. že budou kázat před celou třídou, nejdříve na text, který si sami vyberou, příště na zadaný text, potom kázání na biblickou postavu a nakonec kázání na určité téma, a pokaždé jim ostatní studenti ze třídy poskytnou zpětnou vazbu. Už to znají, protože tím sami všichni prošli. Takto jsme tyto dva kurzy skloubili, a zdá se, že to funguje dobře.

Mladí z BŠ se zapojují do služeb, a to i ve sborech, kam je pozvou. Například Terezka kázala v Pule v Hosaně. Fabiola v EPC Pula. A je to moc dobře, protože nejenže jsou požehnáním i mimo náš sbor, ale i ostatní sbory můžou vidět a okusit ovoce BŠ Beroja. Třeba je to povzbudí k tomu, aby buď poslali své mladé na naši BŠ, nebo rozjeli svou vlastní BŠ podobného střihu.

Já se dál věnují péči o pastory na Istrii, ale i z jiných regionů Chorvatska. S Káťou jsme se věnovali několika vyhořelým pastorským manželským párům, které u nás byly na několikatýdenní zotavenou, a já jsem se pak ještě individuálně věnoval několika vyhořelým pastorům, kteří tu byli taktéž několik týdnů na ozdravném pobytu.
Vždycky potom poprosíme ty, kterým sloužíme, aby nám dali zpětnou vazbu na naši službu, abychom nežili v iluzi, že jim naše služba pomáhá a třeba to tak není. Ale vždycky nám napíšou takové reference, že jsme v rozpacích a velmi povzbuzeni. Taková služba člověka pak těší. Já se v ní cítím jako ryba ve vodě.

Brzy jdu na onkologickou prohlídku. Cítím se dobře, nemám žádné potíže. Nějak si nemůžu zvyknout, že už mám 61 let a že toho už nezvládnu tolik jako dříve. Zvlášť když mám za sebou to, co mám za sebou. Desítky let duchovních bojů. Mnohem víc teď rozumím, co měl Pavel na mysli, když říkal, že bojoval se šelmami v Efezu. A pak taky ty různé nemoci. Je to vlastně jeden veliký zázrak a obrovská milost, že mě Pán tím vších provedl vítězně, zachoval, a že mě neustále obnovoval a obnovuje. Jsem mu tak vděčný! Jsem vděčný, že mohu vidět ovoce naší služby, že mohu vidět jak naše děti následují Pána, jak se množí zdraví a silní služebníci a služebnice. Jak ten náš malý sbor v Rovinji ovlivňuje celou Istrii a i vlastně i celé Chorvatsko.
A jsem vděčný i všem, kteří nás podporují a modlí se za nás.
Děkujeme

Jirka a Katka Dohnalovi

Poslední zprávy od Dohnalů: