Náš misionář Luboš Patočka navštívil znovu s českým týmem Kambodžu a Indii:
Do Kambodži jsme dorazili v několika vlnách během jednoho týdne. Jak jsme tam postupně přijížděli, tak jsme se ihned vrhali do misijní činnosti. Začali jsme znovu ve sboru pastora Sokuna ve vesnici Prasat Sambot, kde jsme se věnovali studentům, kteří bydlí v domově mládeže a v neděli pak sloužili ve dvou místních sborech.
Misijní činnost v Kambodži se tradičně sestává z uzdravovacích a vyučovacích shromáždění, která obvykle začínají v 9 ráno a s dvouhodinovou přestávkou na oběd pokračují do 16 hodin. Tato shromáždění jsou předem naplánována místními pastory a konají se po celé Kambodži. Na těchto shromážděních bývají lidé pravidelně uzdravováni z nejrůznějších nemocí a tato uzdravení se dějí okamžitě na shromážděních – před našimi zraky. Pravidelně na těchto shromážděních vyučujeme o duchovních darech a křtu Duchem svatým, prorokujeme lidem a říkáme jim slova poznání. Na konci je většinou vedeme k přijetí daru Ducha svatého a mluvení v jazycích pro ty, kteří tyto duchovní dary a moc Ducha svatého ještě nepřijali. Občas na těchto shromážděních také jeden nebo víc lidí přijme Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele. Výsledky těchto shromáždění mívají trvalé ovoce. Po roce nebo více, když se vrátíme, lidé dosvědčují, že uzdravení zůstala a mnohá další se stala.
Na některých místech věnujeme také jeden den evangelizaci ve vesnici. Buď se rozdělíme na malé misijní skupinky, kde je jeden nebo dva Češi společně s dvěma nebo třemi Kambodžany a chodíme po domech, povídáme si s lidmi o Ježíši, říkáme jim svědectví a nabízíme jim modlitbu za uzdravení. Nebo pozveme místní lidi na malou evangelizaci, kde dostanou něco zadarmo – třeba oběd. A pak k nim postupně, jak a co kdo vnímáme, mluvíme a svědčíme jim o Kristu a vedeme je k rozhodnutí mu odevzdat své životy.
Okolo Prasat Sambor jsme měli naplánované na tři dny tři místa, kde jsme měli evangelizovat. První místo, kde jsme evangelizovali s rozdáváním oběda, které uvařila Sokunova žena, bylo venku pod domem v další vesnici. Tatínek Sokuna si přivezl stříhací strojek a během evangelizace zadarmo stříhal pozvané. Po evangelizaci jsme se modlili za uzdravení jednotlivých lidí se vzkládáním rukou.
Jednu paní velmi bolelo břicho. Vydala svůj život Ježíši a přestřihla buddhistické šňůrky na své ruce a okolo těla, a břicho jí přestalo bolet. Muž, kterého jsme si vyfotili, jak se stříhá, byl po modlitbě uzdraven a začal slyšet. Modlili jsme se též za paní na invalidním vozíčku. Měla ochrnutou půl těla asi po mrtvici. Po modlitbě říkala, že má cit v ruce, kterou prý vůbec necítila. Na evangelizaci asi 5 nebo 6 dospělých odevzdalo svůj život Ježíši.
24.11.2019 v neděli jsme vedle Prasat Sambor další den ráno sloužili v malém sboru, který založil před rokem Ratana, jeden z našich překladatelů. Před dvěma lety se po naší misii rozhodnul jít na Školu zakládání sborů a loni jsme mu pomohli pár dolary, aby mohl postavit provizorní přístřešek na pozemku, který mu jedna věřící mladá vdova z vesnice poskytla pro tyto účely. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím, co za to postavil a jak krásně vše udělal. Použil staré pneumatiky na lavice pro děti. Koupil barevné židle. Natřel plot na zeleno a z jedné strany jej ověsil květináči s květinami. A z plastových nabarvených rozstříhaných lahví udělal nádhernou dekoraci. Bůh mu požehnal, že za poslední rok uvěřilo několik starších žen a hodně dětí.
Ratana se potom rozhodl, že nás vezme domů za rodinou své nastávající, která je věřící v Ježíše. Ostatní v domě byli buddhisté a uctívali své předky a pálili jim kadidlo. Kázal jsem jim asi hodinu evangelium, a Marcela pak prorokovala její sestře, která byla nevěřící, o tom, že i když se cítí ve svém srdci sama, že Pán Ježíš jí chce dát světlo, a také chce, aby vzala autoritu nad svým životem a nenechala se druhými lidmi příliš ovlivňovat. Zdálo se, že i maminka i sestra byly našimi slovy zasažené a rozhodly se, že chtějí chodit do sboru. Výsledky jsme nechali na Bohu, ale za dva měsíce jsme se od Ratany dozvěděli, že sestra jeho snoubenky se na základě proroctví, které dostala, začala pravidelně modlit, číst Bibli a chodit do sboru, a rodiče sundali oltář ve svém domě a také začali nepravidelně chodit do sboru a jsou věřící v Ježíše.
Druhý den jsme na tomtéž místě měli připravenou evangelizaci. Znovu jsme rozdávali obědy. Díky Boží milosti vydaly svůj život Ježíši další 3 ženy, které na evangelizaci byli pozvané. Po shromáždění jsme se modlili také za druhou, starší vdovu, která byla jedna ze dvou prvních věřících v té vesnici. U ní doma byly jedny z prvních shromáždění, a na její střechu jsme vybírali dar v našem sboru v polovině roku 2019. V úterý jsme jeli udělat evangelizaci ve sboru, kde jsme již byli tři roky za sebou. Pastor Sokhun pomohl sehnat dárce pro postavení budovy a je zde silná služba dětem. Každý rok jsme věnovali čas žehnání nebo prorokování dětem. Tentokrát se však sešlo pouze některé děti a přivedly si své maminky nebo babičky. Kázali jsme jim evangelium a Bůh uzdravil několik nemocných.
Všiml jsem si jedné staré ženy, která celou dobu seděla opřená zády o dveře. Po skončení shromáždění jsem za ní šel s překladatelem a ptal jsem se jí, jestli porozuměla poselství. Řekla, že ano. Ptal jsem se jí tedy, jestli chce, aby jí Bůh odpustil její hříchy, a navrhnul jsem jí, že bych se s ní teď osobně modlil. Chvíli nereagovala, ale potom řekla, že se se mnou bude modlit. Vnímal jsem jasné vedení k tomu, aby prosila Ježíše o odpuštění všeho, co udělala ve svém životě zlého, aniž bych tomu více rozuměl. Ona to opakovala. Poté jsem se dozvěděl, že to byla bývalá čarodějnice.
30. listopadu 2019 jsme dorazili do sboru The Power of Holy Spirit Church. Budova sirotčince je zároveň místem, kde se schází věřící v neděli. Místní pastor s námi sdílel svoje dlouhé svědectví, jak se z malého chlapce, který se učil na buddhistického mnicha, stal postupně věřícím v Ježíše, a jak přestože neměl žádné peníze a byl velmi chudý, Bůh jej vedl krok za krokem až k založení sirotčince, vystudování několika biblických seminářů a škol a též vysoké školy ekonomické. Starších lidí ve sboru neměl příliš a většina mladých musela do školy, ale díky tomu jsme měli prostor každému jednotlivě prorokovat. Někteří při reakcí na proroctví do mikrofonu pak plakali. Bůh uzdravoval jejich srdce z různých zranění.
MISIE V INDII
Na misii v Indii jsme dorazili zhruba o půlnoci a neměli jsme zarezervovaný hotel. Taxikář nás odvezl do velmi špinavého a drahého hotelu, odmítnul nás odvézt jinam a vyžadoval po nás zaplacení vysoké částky za odvezení. Byli jsme velmi unavení a nezbylo nám nic jiného, než na vše přistoupit. Někteří z nás jsme měli průjmové stavy, došla nám čistá voda a ráno nám k snídani přinesli něco, co se většina z nás bála jíst. Cítil jsem se velmi vyčerpaný, hladový hned na začátku misie. Říkal jsem si, že to musím vydržet, i když jsem přemýšlel o úlevných myšlenkách letět předčasně domů. Podle zkušenosti ale vždy, když procházíme takovými věcmi, je jasné, že Bůh má něco velkého připraveného.
Dopoledne dorazil pastor si nás vyzvednout a během jediného dne se duchovní útlak, který jsme prožívali od začátku v Indii, změnil na úžasnou Boží přítomnost s námi a přízeň v očích Boha i věřících lidí, se kterými jsme se od té doby setkávali. Byli jsme ubytováni úplně v jiném hotelu, který byl čistý, levný a s výborným jídlem. Absolvovali jsme několik seznamovacích rozhovorů s místními pastory a večer jsme byli odvezeni na první shromáždění věřících, kteří zůstávali v půstu před Bohem. Bůh mi dal pro ně jasné slovo, které jsem jim kázal, o tom, že muži jsou povolaní milovat své ženy a uvolňovat je do Božího povolání, které pro ně Bůh připravil a ženy nejsou povolané pouze sloužit svým mužům, ale též Bohu – Bůh pro ně má speciální úkoly. Prorokoval jsem jim, že jejich sbor je povolaný tuto změnu přinést do národní kultury v Indii. Několik manželských páru za mnou po shromáždění přišlo a říkali mi, že to takto praktikují, že to pochopili z Bible a že chtějí tento způsob přístupu mužů k ženám přinést do Indie. Také jsme prorokovali některým manželským párům. David měl přesné prorocké obrazy, které některé lidi přivedly k slzám.
MISIE V KAMBODŽI – 2. ČÁST
Během necelých čtrnácti dní před Vánoci jsme se Štěpánem a Petrem z ČR zažili další velmi plodnou misii. Většinu času jsme strávili v provincii Koch Kong. Spolupracovali jsme s pastorem Toknou, na kterého se během první poloviny roku 2019 dělala v ČR úspěšná sbírka na pozemek, který díky Boha a štědrým dárcům již vlastní a na kterém chce postavit biblickou školu a zasadit stromy durianu. Byli jsme navštívit několik sborů v této oblasti, kde jsme vždy jeden den sloužili shromážděními s uzdravováním a vyučováním.
Ve sboru Tokny jsem kázal na téma „Probuď se kdo spíš“. Kázal jsem o tom, že Satan, vládce temnoty chce, aby se křesťané ponořili do tohoto světa a soustředili se na vydělávání peněz a usnuli duchovním spánkem – byli deaktivováni v modlitbách a v aktivní službě Pánu. Později mi Tokna řekl, že překladatel, mladý pastor z jiného sboru byl tak usvědčen těmi slovy, že některé pasáže nepřekládal nebo jen velmi málo, protože se styděl a na konci shromáždění bez rozloučení utekl. Během kázání a také po shromáždění jsme prorokovali některým lidem. Proroctví se zdála poměrně přesná. Jedné starší ženě jsem během kázání prorokoval, že se má odevzdat studiu Božího slova a že ji Bůh povolává k založení vice malých sborů v okolí. Pastor Tokna mi řekl, že tato žena má skutečně v srdci založil domácí sbor v sousední vesnici.
Sbor pastora Saruena se kterým spolupracujeme již možná deset let, leží přímo ve městě Kochkong. Býváme zde ubytováni vždy v hostelu vedle jeho sboru. Naplánovali jsme spolu jednodenní návštěvu ostrova, na který se musí jet zhruba hodinu rychlým motorovým člunem, a též návštěvu místního vězení.
Návštěva vězení probíhala velmi pokojně a pozitivně. Z vězení, ve kterém bylo asi 500 vězňů, nám bylo dovoleno se setkat pouze se skupinkou asi 50 vězňů, kteří se zajímají o Boha a přihlásili se na kurzy studia Bible. Říkali jsme jim svoje svědectví, a také oni říkali nám svoje svědectví. Setkání s nimi bylo velmi povzbuzující jak pro nás, tak i pro vězně, kteří ještě neznali Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele. Někteří se s námi poprvé modlili modlitbu spasení. Rozdali jsme jim malé balíčky s instantními polévkami.
V poslední den našeho pobytu v Kambodži, 23.12.2020, jsme se zúčastnili slavnostního shromáždění ve vězení. Přítomno bylo asi 200 vězňů, kteří se vešli do jídelny. Ostatní nás mohli snad také slyšet skrze aparaturu. Kázali jsme krátké kázání, Petr říkal svoje svědectví o víře v Boha. Mluvili jsme o spasení skrze Ježíše a o zmocnění Duchem svatým. Strážci dovolili našemu kambodžsko-českému týmu vzkládat ruce na všechny vězně. Na každého jsme tedy vkládali ruce a žehnali jim. Byla to jedinečná zkušenost, protože ještě nikdy ve vězení jsme oficiálně neměli dovoleno vzkládat ruce na vězně. Setkání bylo tak mocné, že zbytek našeho půldenního pobytu v Kambodži Petr brečel zasažen Duchem svatým. Odjeli jsme do ČR s plánem, že příště, až se tam vrátíme, pojedeme do více vězení, protože i v dalších vězeních jsou otevřené dveře, pouze nebyla kapacita tam jet.
V pořádku jsme se vrátili do ČR a modlíme se, abychom se do Kambodži i Indie zase mohli vrátit s dalšími novými lidmi z ČR, které k tomu Bůh povolá.
Poslední zprávy od Luboše: