Jak jistě někteří víte, od prosince jsem se potýkala se silnou infekcí kůže na obou nohách, na levé jsem to jakž takž stabilizovala, ale na pravé se to nepovedlo. Byla nevyhnutelná a nutná hospitalizace v české misijní nemocnici Itibo, kde jsem byla pod kontrolou českých lékařů pod vedením Aleše Bárty a lékaře Lukáše, jehož příjmení, žel, neznám. Po poskytnutí veškeré možné péče a zaléčení, které bylo v jejich silách a možnostech, mi byl doporučen převoz do lépe vybavené misijní nemocnice, zaštiťované americkými misionáři, sponzory a lékaři. Díky Bohu, zrovna v tu dobu, kdy jsem tam byla převezena, byl americký tým křesťanských lékařů právě přítomen a poskytl mi nejlepší možnou péči. Vzhledem k tomu, že mi hrozila sepse, popřípadě i uříznutí nohy, nebo dokonce i ztráta života, bylo rozhodnuto o operaci v narkóze. Ta se však po vyhodnocení výsledků mého předoperačního vyšetření nemohla uskutečnit, tak se hledalo řešení náhradní a vyskytla se možnost epidurálu. Při napíchávání epidurálu do páteře (pět neúspěšných bolestivých pokusů) se však zjistilo, že ani tato možnost nebude možná. Takže – první den při mém plném vědomí lékaři pomalu (bylo to velice bolestivé, slovy se to popsat nedá) odstraňovali nekrotickou tkáň. Toto jsem podstupovala každý den po dobu dvou týdnů. Při každém takovém velice bolestivém každodenním ošetřování se sestřičky i lékaři modlili nejen za mě, aby mi Pán dal sílu to ustát, ale i za sebe, za Boží moudrost a vedení. Dokonce i písně chval zněly operačním sálem. A Pán se oslavoval a já věřím, že se ještě oslaví až do mého úplného uzdravení. Jsem velice, velice vděčná Bohu, že mi dal takový nádherný úžasný tým lékařů a sester, můj veliký dík patří jak Bohu, tak i jim za jejich péči, lásku a trpělivost při mém ošetřování.
Jsem vděčná mým bratrům a sestrám v Kristu za modlitby, které jsem cítila, a které mi dodávaly sílu do mých ukrutných bolestí a každodenního utrpení při lékařském zákroku. Jsem vděčná i za povzbuzování v soukromých zprávách, které mě potěšovaly. Jsem velice vděčná za ochotné dárce, kteří mě podpořili finančně.
Velice dobré pozitivum v této nemocnici je, že s pacientem tady může přebývat buď rodinný příslušník, nebo někdo, kdo je pacientovi ku pomoci v případě potřeby. Dokonce zde není problém ani s dětmi pacienta, pakliže se všichni na pokoj vejdou. Se mnou tady při své návštěvě spal můj manžel Ben, dcerka Kačenka a dva teenageři z mého projektu.
V současné době jsem již propuštěna do domácího ošetřování, které si však vyžádá ještě další následnou péči zdravotní sestry. Sestřička mi bude chodit aplikovat injekce, převazovat a čistit dosud nedohojená místa, což si ještě vyžádá další finanční náklady.
Můj velký dík patří také mému manželovi Benovi, který kromě svého vlastního podnikání musel zvládnout (a dobře zvládal a zatím stále ještě zvládá) chod domácnosti, péči o naše sirotky, starost o chod farmy a další věci s misií spojené.
Na závěr chci ještě jednou poděkovat naprosto všem příznivcům projektu, také všem bratrům a sestrám v Kristu za projevenou účast jak modlitební, tak i finanční a za milá slova povzbuzování.
S pozdravem a s přáním Božího pokoje Radka Rusínová, Ben a Kačenka.
Poslední zprávy od Radky: