Za dramatických okolností jsme během výpravy prožívali pokoj a hodnotíme ji jako velmi zdařilou. Nebyla to dlouhá výprava, jen necelé dva týdny od 23. ledna do 3. února. Bylo nás pět, Marta, Veronika, Lukáš, Vít a Rosťa.
Když si promítám čtrnáctileté působení v JS, tak letos jsme byli svědky historického milníku. Už od roku 2016 jsme měli v užívání pozemek asi 2 km2 nedaleko vesnice Ayii. Jedná se o bývalý uprchlický tábor z 80. let 20. století. Dnes ruiny zarostlé v buši. Získali jsme sekci pojmenovanou Kit2 (Kit je název nedaleké řeky). Hned v roce 2016 jsme nechali opravit jednu budovu, ale od té doby jsme tam nemohli nic podnikat, protože oblast nebyla bezpečná… Až letos poprvé! Našemu včelaři Kennethovi jsme vloni pořídili motorovou pilu a on vyčistil prostor okolo budovy pro biblické vyučování. Objevem byl pro nás dům emeritního biskupa Bernarda. Slýchali jsme, že si „na důchod“ nechal postavit dům, ale nikdy jsme jej neviděli. Ostatně, ani Bernard sám v něm nikdy nebydlel, neboť už léta žije jako uprchlík v Ugandě. Až teď přijel domů! Dům se nachází přes silnici pár set metrů od Kit2. A celý nám ho nyní dal k dispozici. Kromě českého týmu tam s námi bydlely i kuchařky, slepice, kohout (každodenní budíček), a v předsíni si na noc ustlali další muži. Biskup Bernard si postavil venku jednoduchý přístřešek z klacků a plachet. Je mu 73 a nepřestává mě udivovat svou pokorou, skromností, nadhledem, optimismem, a hlavně oddaností Pánu.
Nedaleko Bernardova domu je minové pole, ještě z časů občanské války v 90. létech. V současné době tam působí pyrotechnici a miny odstraňují. Kde je vyčištěno, označují bílými kolíky; kde je nebezpečno, označují červenými kolíky. Jediné území, kam jsem si mohl jít večer zaběhat, bylo právě to minové pole. Naprosto bezpečné při absolutní poslušnosti. Jak říká Vítek: „Minové pole přestoupení neodpouští.“ Ještě že na Božím poli je to jinak! Ale jako trénink v poslušnosti moc dobré. Místní na nás dávali pozor, měli jsme i ozbrojenou stráž. Když jsem si ale chtěl jít svobodně zaběhat, musel jsem se nenápadně proplížit. Jinak strážce vyběhl za mnou, ne aby mě zahnal, ale aby mě doprovázel. Bylo mi ho líto, já nalehko, on v kanadách a s kalašnikovem (přitom na 30 °C teplota klesne až po setmění).
Na biblické vyučování jsme měli přihlášených 28 studentů – dospělých vedoucích církví z různých denominací. Počítali jsme se čtyřmi skupinami po sedmi. Přijelo jich ale jen 16. Ostatní zůstali doma z obav o svoji bezpečnost. A měli důvod. Teď v období sucha přitáhli z oblastí savan (asi 300 km severněji) pastevci z kmene Dinka se svými obrovskými stády dobytka. Krávy zcela zdevastovaly skromná políčka místních zemědělců kmene Ačoli. Pastevci dostali od vlády ultimátum, že se mají stáhnout zpátky. Neměli se k tomu. Pohybovali se v okolí Ayii asi 10 km od nás. Biskup Bernard a Julius situaci denně monitorovali a snažili se vyjednávat s pastevci a místními zemědělci ke smířlivému řešení situace. Mezitím jsme vyučovali podle plánu. Rosťa, Lukáš, Marta a Vít probírali ve čtyřech čtyřčlenných skupinách studentů témata: kniha Genesis, vůdcovství v církvi, zvěstování evangelia a Boží království. Některé studenty už jsme měli třetím rokem, někteří byli noví. Ti noví dostali studijní Bible, stejné jako jejich kolegové loni.
Všichni dostali trička s nápisem „We are blessed to be a blessing“ („Jsme požehnáni, abychom byli požehnáním“). Měli z nich ohromnou radost. Úroveň studentů a studentek byla různá i vzhledem k různé úrovni jejich angličtiny. Některé ženy při výuce kojily své krásné ratolesti. Všechny lekce měly spíše podobu sdílení, takže obohacení bylo se studenty vzájemné. Závěrečné předání certifikátů a dárků bylo důstojné a dojemné. Studenti jsou horlivě rozhodnuti nabyté vědomosti použít při službě ve svých sborech. Tato slavnostní událost ale proběhla dřív, než jsme měli v plánu. Vyučování jsme totiž museli zkrátit z pěti dnů na čtyři, protože situace zhoustla. Pastevce z kmene Dinka mezitím sledovali jiní pastevci z kmene Murle. Ti nad ránem přepadli tábor Dinků, několik jich zastřelili a odvedli stádo asi 50 000 krav. To aby měli na nevěsty. Od nepaměti si navzájem kradou krávy, Dinkové Murleům a Murleové Dinkům. Propukl ozbrojený konflikt, při kterém naštvaní Dinkové stříleli i po místních Ačoli. Zasahovala armáda. Zpětně jsme se dozvěděli, že v přestřelkách zemřelo na 50 lidí. Mnoho místních předtím uteklo na jih do Nimule a do Ugandy, chýše v Ayii byly vypáleny. Ti, kdo zůstali v Ayii, našli útočiště v „resortu“ Obama Willage, který chránila armáda. My jsme zavčas unikli jen díky tomu, že se nám podařilo už o den dříve bezpečně projet až do Juby. I naši studenti se urychleně vraceli do bezpečí svých vesnic. Ačkoli to zní dramaticky, o skutečném rozsahu hrozeb a souvislostech jsme při našem vyučování (v blahé nevědomosti) nic nevěděli a nějakou vyloženě nebezpečnou situaci jsme vlastně ani nezažili – místní se o nás a naše bezpečí starali opravdu vzorně. My i studenti jsme dostali přidělenou dvojici ozbrojených vojáků, vyložených sympaťáků. I v ostatních ohledech byla péče místních skvělá, jídla bylo více, než jsme si přáli, ubytování komfortní s vlastním sedacím záchodem a sprchou. Pokud se nám podaří zrekonstruovat druhou budovu na našem pozemku Kit2 (jde čistě o otázku peněz, jinak tomu nic nebrání) a sehnat pro ni alespoň občasné české lektory, reálně by se otevřela možnost naplnit náš hlavní cíl a sen: Založit tam opravdovou biblickou školu.
Novinkou je, že se rýsuje možnost otevření vlastní internátní základní školy – Mezi Kit2 a Ayii stojí opuštěné budovy místní školy, které jsou v relativně dobrém stavu. Jsou v obecním majetku a je dobrá šance, že bychom je mohli získat k bezplatnému užívání. Pro naše sirotky i děti z okolí. Vývoj celého projektu tímto směrem chápeme jako Boží řízení a potvrzení naděje, že naše služba není marná.
Poslední zprávy z projektu: