V září letošního roku jsem byl na pravidelném výjezdu v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Rád bych se s vámi podělil o svoje zážitky. Do zakarpatského Mukačeva jsem přijel v úterý 9. 9. ráno a poté jsme s naším místním koordinátorem pokračovali dále autem do Vinogradova a Cholmovce, kde jsem se ubytoval u paní Iry Zeldi. V podvečer jsme měli bohoslužbu v nedalekém ukrajinském sboru v Korolevu. Při chvalách jsem měl ve své mysli obrázek hlubokého krytu, kterým je pro nás Bůh. Tento obrázek mě provázel po dobu celého výjezdu a několikrát jsem jej také zmínil při svých kázáních. Kázal jsem o Těle Kristově a jak jako křesťané potřebujeme jeden druhého. Na konci shromáždění jsem se modlil za většinu přítomných. Celou středu jsem chodil po návštěvách a spolu s koordinátorem jsme řešili praktické věci kolem našich projektů, které v této oblasti máme. Večer byla bohoslužba v ukrajinském sboru ve Vinogradovu. V době války odešlo z tohoto sboru kolem čtyřiceti lidí do zahraničí, a tak jsem se snažil povzbudit ty, kteří zůstali. Znovu jsem se mohl modlit za více lidí a po té byly příjemné rozhovory u jídla. Celý čtvrtek jsme strávili s týmem vedoucích z vinogradovského okresu v horách v Mižgírii, kde jsme také společně sloužili na tamní romské bohoslužbě. Najeli jsme přibližně 200 km. Opět jsem na konci shromáždění měl příležitost modlit se za docela dost lidí. Prožili jsme hezký čas při společném jídle. Poslední shromáždění v této části výjezdu bylo v pátek v ukrajinském sboru v Cholmovci, kde jsme prožívali podobné věci jako na předešlých bohoslužbách.
V sobotu jsme odjeli do Mukačeva, kde jsem se ubytoval v cikánském táboře u místního pastora. V Mukačevu spadly v druhé polovině srpna dvě ruské rakety, které poškodily jednu z tamních továren. Několikrát jsem kolem této továrny jel a byl to zvláštní pocit. Bydlel jsem cca dva kilometry od tohoto místa a poslouchal vyprávění lidí, jak to prožívali. Sobotní odpoledne jsme strávili při ustanovení nového pastora ve sboru v Beregovu. Setkal jsem se také s vojenskými kaplany a snažil se je povzbudit, aby se uprostřed všech válečných hrůz drželi Boha a jeho milosti. V neděli jsem měl příležitost kázat na pěti cikánských bohoslužbách v Seredně, Svaljavě, Beregovu, Paušinu a Mukačevu. Byl to dobrý čas a bylo hezké pozorovat, jak se Bůh dotýkal lidí. Prožíval jsem Boží zmocnění a sílu. Ráno jsem měl vidění blesku – jak Bůh jako blesk obnovuje svoje povolání. Později za mnou přišel jeden z vedoucích, který chtěl skončit se svou službou. Bůh se jej dotkl a on se rozhodl dále ve službě zůstat. V pondělí následovaly návštěvy, společný čas s pastorem a divoká cikánská bohoslužba ve vesnici Domboky. Lidé ze sboru jsou chudí a někteří trpí hladem. Uprostřed mého kázání přišla dopředu jedna žena, která se chtěla oběsit. Byla usvědčena a veřejně to vyznávala a prosila Boha za odpuštění. Po té jsem se za ni pomodlil a snažil se dál kázat. Za chvilku někdo vběhl do modlitebny a řekl, že se na ulici strhla rvačka. Půlka lidí vyběhla ven a část se jich po chvilce vrátila. Nakonec jsem kázání dokončil. Byla to divočina a já znovu viděl, jak evangelium září uprostřed temnoty. Ježíš je opravdu světlem tohoto světa. V úterý jsem měl vyučování na setkání pastorů. Kladl jsem jim na srdce, aby si uprostřed všech válečných těžkostí uchovali čisté srdce, snažili se žít příkladným a spravedlivým životem před Bohem a byli svým lidem povzbuzením a vzorem. Prožili jsme dojemné chvíle v Boží blízkosti. V úterý podvečer jsem se vydal zpět směr ČR. Domů jsem v pořádku dorazil ve středu 17. 9. před obědem.
V době výjezdu jsem se modlil za uzdravení věřících i nevěřících. Přinášel jsem slova poznání, skrze která Bůh otevíral jednotlivá lidská srdce. Snažil jsem se povzbuzovat, utěšovat, ale také vyzývat, aby lidé zůstali věrní Bohu. Vybavuji si tátu z pravoslavné církve, který mě poprosil za modlitbu za svoji tříměsíční dceru, která trpí genetickou vadou a je hospitalizována v nemocnici ve Lvově. Bůh se jej dotýkal a mohl jsem mu říci o Ježíši, který pro něho zemřel a vstal z mrtvých. Mluvil jsem s lidmi, kteří prošli frontou. Někteří byli zraněni a trpí posttraumatickým syndromem. Všude kolem sebe jsem mohl pozorovat následky války, která má vliv na celou společnost a samozřejmě i na křesťany. Někteří věřící se pevně drží Krista, jiní nevydrželi tvrdý tlak reality války a různě duchovně upadají. Trápení je všude mnoho a evangelium a Kristus svítí jako svíce uprostřed tmy. Mnozí prožívají různá zklamání, nejistotu a nespravedlnosti. Ježíš zůstává jedinou nadějí. Je to stejné jako v Bibli, která mluví o Boží lásce, jeho jednání, zázracích a slávě. Na druhé straně čteme také o lidských hříších, pádech, trápeních a odpadnutí. Byl jsem na Ukrajině jako špička ledovce. Bez Těla Kristova – ostatních věřících, kteří mě všelijak fyzicky, duchovně i duševně podporují, bych nemohl dělat to, co dělám. Jsem moc vděčný, že mohu jezdit na Ukrajinu již více než třicet let. Někdy mi to připadá jako sen. Prožívám také vděčnost za naše projekty, které mohou pokračovat i v době války. Pokud chcete tyto projekty podpořit, můžete si o nich níže přečíst další informace.
Variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci.
Dále chceme podporovat služebníky, kteří zůstali na Zakarpatské Ukrajině. Podpora služebníků, kteří věrně zůstali na Ukrajině, je pro duchovní i humanitární práci na místech, kde působíme, v této době klíčová. Ani jeden ze služebníků, s nimiž spolupracujeme, není kvůli specifické ukrajinské situaci zaměstnán na plný úvazek v církvi. Válkou se situace ještě zhoršila Velice často si sami financují i dojíždění na místa bohoslužeb, kde slouží. Někteří jsou bez peněz a dluží několik měsíců za energie. Tato jejich situace je pro ně často tíživá a frustrující. Proto bych vás chtěl moc poprosit o podporu těchto služebníků.
Jsou tady také potřeby, které se snažíme pokrývat pomocí variabilního symbolu 350 – pomoc v Cholmovci, obzvlášť pomoc vdově po zemřelém pastoru Michalu Zeldi, a v případě dostatku prostředků dalším potřebným a služebníkům ve vesnici Cholmovec a okolí. Michal zemřel v listopadu 2002 a zanechal po sobě pět dětí. Čtyři starší děti si během let po smrti pastora Michala založily svoje rodiny. Nejmladší Samuel se také osamostatnil a žije v Kyjevě. Paní Ira pracuje na svém malém hospodářství a stará se o sbor po svém zemřelém manželovi. Ira i nadále zápasí s různými zdravotními problémy.
Variabilní symbol 300 – Humanitární pomoc
Z tohoto projektu pomáháme lidem, kteří se kvůli válce ocitli bez prostředků a zůstávají na západní Ukrajině. Ceny potravin, energií, paliv a vlastně všeho s pokračující válkou stále rostou. Za tyto peníze nakupujeme potraviny a financujeme jejich dopravu na jednotlivá místa, případně pomáháme s placením léků či lékařské péče a paliva na zimu. Potraviny se nakupují přímo v Zakarpatské oblasti, čímž odpadají náklady na dopravu. V poslední době náš koordinátor nakoupil a distribuoval potraviny na několika místech, kde lidé trpí akutně nedostatkem. Spolupracujeme také s pastorem Ivanem, který nakupuje potraviny v horském městečku Mižgíria a rozdává je potřebným. Snažíme se také pomáhat vnitřně přesídleným Ukrajincům z východní Ukrajiny, kteří nyní žijí na Zakarpastku v místech, kde působíme.
Variabilní symbol: 450 – Pavel Faul
V současné době mám dostatek a velkou část prostředků mohu rozdávat potřebným lidem a služebníkům. Prosím posílejte raději svoje peníze na variabilní symbol 350 – pomoc v Cholmovci, variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci a variabilní symbol 300 – Humanitární pomoc. Chtěl bych, aby výše zmíněné projekty zůstaly pro dárce prioritou. Variabilní symbol zřízený na moje náklady je až poslední v pořadí!
Kdybyste případně chtěli podpořit výše zmíněné projekty, můžete poslat svůj finanční příspěvek na Nadační fond KMS, číslo účtu: 577409193/0300, s výše uvedeným var.s.
Poslední zprávy od Pavla Faula: