Pavel Faul navzdory válce znovu vyjel sloužit na Ukrajinu

Pavel káže na Ukrajině

Koncem srpna letošního roku jsem byl na Zakarpatské Ukrajině. Rád bych se s vámi podělil o svoje zážitky a postřehy z tohoto výjezdu. Ve středu dopoledne 24. 8. jsem přijel na mukačevské autobusové nádraží, kam náš autobus nepustili. Na nádraží byly vozy služeb záchranného systému a já rychle přesedl do auta našeho spolupracovníka Beciho a pokračoval směr Vinogradovo, Černotisovo a Cholmovec. Ukrajina slavila Den nezávislosti a i v Zakarpatské oblasti houkaly po celý den sirény, které ohlašovaly nebezpečí leteckého poplachu. Když jsem později odpoledne kázal v ukrajinském sboru v Cholmovci, slyšeli jsme několikrát jejich poplašný zvuk. Na cestách stály policejní a vojenské kontroly, na různých místech byly připravené pytle s pískem. Všechny tyto věci mi připomínaly, že Ukrajina je opravdu ve válce. Přesto všechno jsem prožíval vnitřní pokoj a radoval se ze setkání se svými starými spolupracovníky a přáteli. Po celou dobu, co jsem byl na Ukrajině, byla veliká horka. Na Zakarpatsku je letos obrovské sucho, v řekách málo vody, někteří moji známí nesklidili skoro žádné brambory, což ještě zhoršuje jejich ekonomickou situaci.

Ve středu a ve čtvrtek jsme měli celkem čtyři shromáždění v Cholmovci, Černotisovu, Tisobejkeni a Viloku a různé návštěvy a setkání. Na shromážděních jsem prožíval Boží pomazání a jednání. Posluchači v této těžké době pozorně naslouchali kázanému slovu. Po dvě noci jsem se moc nevyspal, protože mě otravovaly myši. V pátek ráno jsme jeli do cca 100 km vzdálené Mižgírie, kde jsme měli také bohoslužby. Bůh se dotýkal lidí. Měl jsem slovo poznání, že ve shromáždění je někdo, kdo čaruje. Přišla žena, která od mládí provozovala hypnózu, při které okrádala lidi. Dokázala způsobit, že si lidé sami sundávali prsteny a dávali jí je. Žena činila pokání a prosila o modlitby. Dál navštěvuje bohoslužby mižgírského sboru. Lidé zakusili skrze dar slova poznání Boží bázeň a ještě více se otevřeli Božímu jednání. Na shromáždění museli po schodech vést paní s nádorem. Po modlitbách odešla ze shromáždění po schodech sama. Nepodařilo se mi zatím zjistit, jak se její zdravotní stav dál vyvíjí, a nerad bych nafukoval Boží jednání a zázraky. Tento týden jsme měli messengerovou virtuální skupinu s ukrajinskými vedoucími a já byl povzbuzen vyprávěním pastora Ivana z Mižgírie, když popisoval, jak Bůh na výše zmíněném shromáždění mocně jednal.

V pátek v podvečer jsme přijeli k pastorovi Šonimu do Mukačeva a večer od 19:00 měli bohoslužby ve sboru ve Svaljavje. V sobotu byla cikánská konference v Mukačevě, kam se sjeli lidé z cca 20 sborů a misijních skupin ze Zakarpatska. Znovu jsem prožíval otevřené nebe a zmocnění ke kázání Božího slova, vyřizování slov poznání, k modlitbám za uzdravení a vysvobození. V neděli jsme měli celkem čtyři shromáždění v Sobatino, Barkasovu, Dombokach a Mukačevě. Zvláště na večerním shromáždění v Mukačevě, kde bylo okolo 150 lidí, jsem prožíval Boží přítomnost a jednání. V pondělí bylo setkání s vedoucími sboru v Beregovu a bohoslužby ve Velikych Lúčkach. V úterý jsem ještě stihl setkání s pastory v Barkasovu a v 16:10 odjížděl z Mukačeva domů. Na hranicích jsme čekali 11 hodin a na cestě jsem byl skoro 27 hodin. Protože jsem toho za celý pobyt na Ukrajině moc nenaspal, byl jsem překvapen, co jsem díky Boží pomoci mohl všechno zvládnout. Znovu jsem prožíval, že v lidské slabosti se projevuje Boží síla.

Na výjezdu se mě dotkly dva silné momenty. Za prvé setkání s rodinou křesťanských uprchlíků z města Popasna. Popasna byla prakticky srovnána se zemí. Město cca velikosti Klatov vlastně neexistuje. Sergej a Lena utekli spolu se třemi dětmi z Popasne do Mukačeva. Měli několik igelitek a věci, které měli na sobě. Materiálně přišli téměř o všechno. Jejich sbor přestal existovat, lidé se různě rozutekli po Ukrajině a Evropě. Oproti mnohým obyvatelům Popasny dopadli ještě dobře. Sergej vedl ve sboru chvály a letos měl přebrat sbor po stárnoucím pastorovi. Ve svém domě provozoval malou živnost, kde opravoval boty. V Mukačevě si pronajal prostory a začal svoji živnost znovu provozovat. Nyní opravují polorozpadlý starý dům, aby měli kde bydlet. Ceny nájmu bytu v Mukačevě jsou okolo 400 či 500 USD měsíčně, což si nemohou dovolit platit. Sergej a Lena odpustili okupantům a dál milují Boha, aktivně se zapojili v Mukačevě do sboru a žijí každodenní praktický život. Budu se snažit najít pro ně pomoc na opravu domku v Mukačevě.

Hroby padlých vojáků v Mukačevě

Druhý silný moment byla návštěva hřbitova v Mukačevě. Byl jsem šokován, kolik hrobů padlých vojáků přibylo od mé poslední návštěvy. Nejmladšímu padlému bylo 19 let. Mluvil jsme také s matkou jednoho padlého vojáka a viděl jsem další rodiče a sourozence padlých. Spolu s Šonim Horvátem jsme plakali a přemýšleli o tom, co má v tomto životě opravdu cenu a jak je věčnost blízko. Moji přátelé vyprávěli o svých sousedech a známých, kteří zahynuli ve válce. Najednou už to pro mě nebyla válka někde daleko, válka, kterou sleduji ve zprávách, ale setkal jsem se s jejími hrůzami a následky.

Nakonec bych chtěl poděkovat všem, kteří jste se za mě modlili, a také těm, kteří finančně podporujete moji službu a naše projekty na Ukrajině. Zvláště chci poděkovat modlitebníkům z našeho sboru. Vím, že i u nás jsou v současné době ekonomické problémy. Rád bych Vás i přesto touto cestou poprosil o finanční podporu našich projektů na Zakarpatské Ukrajině:

Variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci

Dále chceme podporovat služebníky, kteří zůstali na Zakarpatské Ukrajině. Podpora služebníků, kteří věrně zůstali na Ukrajině, je pro duchovní u humanitární práci na místech, kde působíme, v této době klíčová. Ani jeden z výše zmíněných služebníků není kvůli specifické ukrajinské situaci zaměstnán na plný úvazek v církvi. Velice často si sami financují i dojíždění na místa bohoslužeb, kde slouží. S vypuknutím války jim navíc přibyla péče o uprchlíky a kvůli branné povinnosti odpadla možnost jít si přivydělat do zahraničí. Muži od 18 do 60 let nesmějí opustit Ukrajinu, a to i v případě, že nedostali povolávací rozkaz, což se týká většiny našich pastorů a služebníků. V souvislosti s ekonomickými problémy také většinou přišli o práci na Ukrajině. Mnozí jsou bez peněz a dluží několik měsíců za energie. Do toho zajišťují materiální péči o uprchlíky a chod svých sborů. Tato jejich situace je pro ně často tíživá a frustrující. Proto bych vás chtěl moc poprosit o podporu těchto služebníků. Většina lidí dává na humanitární potřeby pro oběti války, což je samozřejmě dobře. Na zapomenuté služebníky se však finanční podpora v této době hledá poměrně těžko.

Ve Vinogradovském okruhu se jedná o Vasju Lukačince a Beci Andrjuka. Podporujeme také pastora Ivana Gabogana z Mižgírie. Dále pak deset pastorů z mukačevského okruhu, kde je starším pastorem Šoni Horvát.

Jsou tady také potřeby, které se snažíme pokrývat pomocí variabilního symbolu: 350 – pomoc v Cholmovci

obzvlášť pomoc rodině po zemřelém pastoru Michalu Zeldi, a v případě dostatku prostředků dalším potřebným a služebníkům ve vesnici Cholmovec a okolí. Michal zemřel v listopadu 2002 a zanechal po sobě pět dětí. Čtyři starší děti si během let po smrti pastora Michala založily svoje rodiny. Nejmladší Samuel úspěšně zakončil studium na Vyšší odborné zdravotní škole v Beregovu a nyní pracuje v Kyjevě. Paní Ira pracuje na svém malém hospodářství a stará se o sbor po svém zemřelém manželovi. Ira i nadále zápasí s různými zdravotními problémy. Tuto rodinu podporujeme již skoro 20 let.

Variabilní symbol 300 – Humanitární pomoc na Ukrajině

Z tohoto projektu pomáháme lidem, kteří se kvůli válce ocitli bez prostředků a zůstávají na západní Ukrajině. Ceny potravin, energií, paliv a vlastně všeho s pokračující válkou skokově rostou. V některých sborech, se kterými na Zakarpatsku spolupracuji, jsou ubytováni ukrajinští uprchlíci z míst, kde probíhají bojové akce či které jsou pod ruskou okupací. Za tyto peníze nakupujeme potraviny a financujeme jejich dopravu na jednotlivá místa, přispíváme na energie v modlitebnách, kde jsou ubytováni utečenci, a případně pomáháme s placením léků či lékařské péče. Výše zmíněné věci děláme s pomocí ukrajinských pastorů a služebníků, které znám spoustu let. Tito služebníci nakupují potraviny přímo v Zakarpatské oblasti, čímž odpadají velké náklady na dopravu. S přicházející zimou očekávám novou vlnu uprchlíků a zhoršení situace na jednotlivých místech na Zakarpatsku. Rád bych také podpořil rodinu křesťanských uprchlíků z města Popasna: Sergeje a Lenu Komarovských a jejich tři děti.

Variabilní symbol: 450 – Pavel Faul

Tyto finance využívám na náklady spojené se službou na Ukrajině: placení benzínu při cestování po Ukrajině, jízdenek na vlak či autobus z ČR na Ukrajinu a zpět, příspěvků na ubytování a jídlo na Ukrajině, pořádání konferencí a seminářů, darů na opravy rozbitých aut služebníků a na náhlé, nepředpokládané zdravotní výdaje lidí na Ukrajině, zdravotní pojištění, léky a ochranné preventivní preparáty pro svoji potřebu apod. A také na provozní náklady spojené se službou ukrajinských služebníků v ČR. V Tomto roce jsem také mohl podpořit třináct dalších služebníků na Zakarpatsku. Děkuji touto cestou všem dárcům! Byl bych nerad, kdyby prostředky posílané na moji službu ubraly finanční prostředky na naše projekty:variabilní symbol 350 – pomoc v Cholmovci a variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci, variabilní symbol 300 Humanitární sbírka na Ukrajinu. Chtěl bych, aby výše zmíněné projekty zůstaly pro dárce prioritou. Variabilní symbol zřízený na moje náklady je až poslední v pořadí.

Pavel Faul

Poslední zprávy od Pavla Faula: