V druhé polovině srpna letošního roku jsem byl znovu v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Původně jsem plánoval jet na Ukrajinu začátkem června, ale čtyři dny před odjezdem se mi při nakládání sekačky na trávu do auta zablokovala záda, a tak jsem byl na nějaký čas vyřazen z běžného provozu. Hned jak jsem se dal trochu dohromady, začal jsem plánovat srpnový výjezd a modlil se, aby to moje záda vydržela. Cesta na Ukrajinu probíhala bez problémů, kromě pětihodinového čekání na slovensko – ukrajinských hranicích. Ve dvoupatrovém autobuse byly při cestě tam i zpět v drtivé většině ženy a děti. Po vystoupení z autobusu v Mukačevě jsem krátce navštívil svoje známé v tamním cikánském táboře, a pastor Šoni Horvát mě poté odvezl do Černotisova a Cholmovce ve Vinogradovském okresu. Ubytoval jsem se v domě paní Iry Zeldi. Hned první den večer jsme měli malou bohoslužbu v černotisovském romském táboře. Druhý den byly bohoslužby v ukrajinském sboru v Cholmovci. V čase stráveném v tomto kraji jsem byl kromě bohoslužeb na mnohých návštěvách, povzbuzoval tamní věřící a měl možnost se modlit za nemocné a potřebné. Také jsem trávil čas s vedoucími Becim a Vasjou.
Po třech dnech jsme spolu s Šonim jeli asi 100 km do Mižgírie. Tam jsem měl možnost pokřtít čtyři nové věřící. Křest se konal vysoko v horách a křtěnci prožívali velikou radost a dojetí. Po celém dni stráveném v horách v Mižgírii jsme večer dorazili do Mukačeva, kde jsem až do konce výjezdu bydlel u pastora Šoniho. Z Mukačeva jsme jezdili po sborech na Zakarpatsku. V sobotu jsme měli druhý křest ve Viloku, kde práci na začátku války začínal Beci Andruk. Skupinka se zatím schází v domě a mám naději, že se postupně rozroste. Od pátečního rána do mého odjezdu v úterý v podvečer jsme najezdili 900 km. V neděli jsme absolvovali čtvery bohoslužby. Kromě toho jsem měl také seminář pro pastory a vedoucí, kde jsem měl možnost se za všechny jednotlivě modlit.
Ačkoliv na Zakarpatskou oblast dopadla od začátku války jen jedna raketa, i tady je ve vzduchu možné cítit, že Ukrajina je ve válce. Po půl roce jsem byl na hřbitovech ve Svaljavě a Mukačevu. Znovu jsem viděl hroby nově padlých, v Mukačevu jsou pohřbeny i dvě ženy. I v jednotlivých vesnicích je možné uvidět hroby s ukrajinskou vlajkou. Často zvučí sirény, které ohlašují letecký či raketový poplach. Lidé, s nimiž jsem mluvil, mají starost, jak přežijí letošní zimu. Někteří jsou už unavení, protože konec války se zdá být zatím v nedohlednu.
Na Zakarpatsku byla tropická vedra, která mě začala spolu s jinou stravou, plným programem, nedostatečným spánkem a někdy špatnou hygienou, postupně unavovat. Na zpáteční cestě jsem strávil celkem 25 hodin, z toho osm a půl při čekání na hranicích. Cítil jsem se dost fyzicky vyčerpaný. Doma jsem se několik dní musel dávat dohromady. Celkově se ale výjezd povedl a já jsem moc rád, že mohu i v této válečné době na Ukrajinu jezdit. Vím, že jsem jen špičkou ledovce a chtěl bych všem, kteří mě jakkoli podporují, touto cestou poděkovat. Zvláště chci poděkovat lidem z našeho sboru v Domažlicích. Vím, že i u nás jsou v současné době ekonomické problémy. Rád bych Vás i přesto touto cestou poprosil o finanční podporu našich projektů na Zakarpatské Ukrajině.
Variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci.
Dále chceme podporovat služebníky, kteří zůstali na Zakarpatské Ukrajině. Podpora služebníků, kteří věrně zůstali na Ukrajině, je pro duchovní i humanitární práci na místech, kde působíme, v této době klíčová. Ani jeden z výše zmíněných služebníků není kvůli specifické ukrajinské situaci zaměstnán na plný úvazek v církvi. Velice často si sami financují i dojíždění na místa bohoslužeb, kde slouží. S vypuknutím války jim navíc přibyla péče o uprchlíky a kvůli branné povinnosti odpadla možnost jít si přivydělat do zahraničí. Muži od 18 do 60 let nesmějí až na výjimky opustit Ukrajinu, a to i v případě, že nedostali povolávací rozkaz, což se týká většiny našich pastorů a služebníků. V souvislosti s ekonomickými problémy také většinou přišli o práci na Ukrajině. Někteří jsou bez peněz a dluží několik měsíců za energie. Do toho zajišťují materiální péči o vnitroukrajinské uprchlíky a chod svých sborů. Tato jejich situace je pro ně často tíživá a frustrující. Proto bych vás chtěl moc poprosit o podporu těchto služebníků. Většina lidí dává na humanitární potřeby pro oběti války, což je samozřejmě dobře. Na zapomenuté služebníky se však finanční podpora v této době hledá poměrně těžko. Ve Vinogradovském okruhu se jedná o Vasju Lukačince a Beci Andrjuka. Podporujeme také pastora Ivana Habogana z Mižgírie. V případě dostatku prostředků se snažíme pomáhat také deseti pastorům z mukačevského okruhu, kde je starším pastorem Šoni Horvát.
Jsou tady také potřeby, které se snažíme pokrývat pomocí variabilního symbolu: 350 – pomoc v Cholmovci, obzvlášť pomoc rodině po zemřelém pastoru Michalu Zeldi, a v případě dostatku prostředků dalším potřebným a služebníkům ve vesnici Cholmovec a okolí. Michal zemřel v listopadu 2002 a zanechal po sobě pět dětí. Čtyři starší děti si během let po smrti pastora Michala založily svoje rodiny. Nejmladší Samuel se také osamostatnil a žije v Kyjevě. Paní Ira pracuje na svém malém hospodářství a stará se o sbor po svém zemřelém manželovi. Ira i nadále zápasí s různými zdravotními problémy. Tuto rodinu podporujeme již skoro 21 let.
Variabilní symbol 300 – Humanitární sbírka na Ukrajinu
Z tohoto projektu pomáháme lidem, kteří se kvůli válce ocitli bez prostředků a zůstávají na západní Ukrajině. Ceny potravin, energií, paliv a vlastně všeho s pokračující válkou skokově rostou. V některých sborech, se kterými na Zakarpatsku spolupracuji, jsou ubytováni ukrajinští uprchlíci z míst, kde probíhají bojové akce či které jsou pod ruskou okupací. Za tyto peníze nakupujeme potraviny a financujeme jejich dopravu na jednotlivá místa, přispíváme na energie a topení v modlitebnách, kde jsou ubytováni utečenci, a případně pomáháme s placením léků či lékařské péče. Potraviny se nakupují přímo v Zakarpatské oblasti, čímž odpadají náklady na dopravu. Tento projekt již funguje rok a půl.
Variabilní symbol: 450 – Pavel Faul
V současné době mám dostatek a velkou část prostředků mohu rozdávat potřebným služebníkům. Byl bych nerad, kdyby prostředky posílané na moji službu ubraly finanční prostředky na naše projekty: variabilní symbol 350 – pomoc v Cholmovci a variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci. Chtěl bych, aby výše zmíněné projekty zůstaly pro dárce prioritou. Variabilní symbol zřízený na moje náklady je až poslední v pořadí!
Tyto finance využívám na náklady spojené se službou na Ukrajině: placení benzínu při cestování po Ukrajině, jízdenek na vlak či autobus z ČR na Ukrajinu a zpět, příspěvků na ubytování a jídlo na Ukrajině, pořádání konferencí a seminářů, darů na opravy rozbitých aut služebníků a na náhlé, nepředpokládané zdravotní výdaje lidí na Ukrajině, zdravotní pojištění, léky a ochranné preventivní preparáty pro svoji potřebu, apod. A také na provozní náklady spojené se službou ukrajinských služebníků v ČR. V tomto roce jsem mohl podpořit několik služebníků na Zakarpatsku. Několik měsíců se také daří platit pohonné hmoty služebníkům v mukačevském okruhu při jejich cestách po sborech a misijních skupinách. Děkuji touto cestou všem dárcům!
Kdybyste případně chtěli podpořit výše zmíněné projekty, můžete poslat svůj finanční příspěvek na účet NFKMS 577409193/0300,
variabilní symbol 400 – zapomenutí služebníci
variabilní symbol 350 – pomoc v Cholmovci
variabilní symbol 300 – humanitární sbírka na Ukrajinu
variabilní symbol 450 – Pavel Faul
Poslední zprávy od Pavla Faula: