V březnu letošního roku jsem byl znovu v Zakarpatské oblasti na Ukrajině, a proto bych se s vámi rád podělil o své zážitky z tohoto výjezdu. Letos začátkem února jsem byl krátce v Rovenské oblasti cca. 400 km od Kyjeva, nedaleko města Dubno. Přišlo mi, že během několika týdnů atmosféra na Ukrajině přituhla a život běžných lidí se stal ještě těžším. Stále probíhá mobilizace a na Zakarpatsku přibylo také kontrol na silnicích. Při cestě z Mukačeva do Cholmovce (cca. 70 km) jsme prošli pěti kontrolami policie, vojáků a pohraničníků a každý den jsem procházel několika dalšími. Z fronty se vracejí ranění, mrtví a někteří jsou nezvěstní. I ekonomická situace mnoha rodin je těžká. Kladl jsem si otázku, o čem mohu na Zakarpatsku mluvit a kázat, když si sedím v Česku pěkně v klidu a míru a nemohu plně porozumět lidem, kteří žijí ve válce. Rozhodl jsem se mluvit evangelium Božího království a snažit se přinášet nebeskou naději, když ta pozemská lidem často dochází.
První část výjezdu jsem byl okolo města Vinogradovo, zvláště ve vesnicích Černotisovo a Cholmovec. Kromě shromáždění jsme chodili hodně po návštěvách a měli několik schůzek. Snažil jsem se naslouchat lidem, kteří potřebují někomu sdělit svoje trápení, obavy a těžkosti. V cholmoveckém sboru zůstalo málo lidí, mnozí jsou kvůli válce rozeseti na různých místech. Přesto jsme měli moc hezký společný čas. Jeden den jsme byli také v romském táboře v Mižgírii, v Karpatech. Tamní sbor slavil výročí založení. Po kázání se začali u některých přítomných projevovat démoni a lidé prožívali vysvobození. Modlili jsme se za docela dost nemocných a potřebných. Jedna žena svědčila o lékařsky potvrzeném uzdravení kýly po modlitbách v srpnu loňského roku. Oblast Mižgírie a okolí je dost okultně zatížená a poměrně často tady prožíváme střety moci Božího království s královstvím temnoty. Do sboru postupně přicházejí noví lidé, kteří často potřebují vysvobození, následnou pastorační péči a vyučování základů křesťanství. Mnozí mají problém zajistit dostatek finanční prostředků na nákup základních potravin.
V druhé části mého pobytu na Ukrajině jsem byl v Mukačevě a také jsme objížděli sbory v okolí. V neděli jsme měli čtvery bohoslužby. Ve Svaljavě bylo okolo sedmdesáti lidí. Na konci shromáždění jsem se poměrně dlouho modlil za nemocné, na mnohých bylo vidět, že se jich dotýká Boží láska a moc. V Mukačevě na shromáždění bylo okolo 300 lidí a museli přidávat židle. V pondělí jsem vyučoval na setkání pastorů ve vesnici Barkasovo. Mluvil jsem na téma: Nehrát na sebe, ale dát se k dispozici Bohu. Většina kazatelů neví, kdy je povolají do armády a jak řešit spoustu materiálních a duchovních problémů ve svých sborech, takže to bylo docela aktuální téma. Na pastorálce jsem prožíval únavu a vyčerpání. Odpoledne jsem si mohl lehnout, trochu se vyspat a hlavně s nikým nemluvit. Moje síly se rychle obnovily a já mohl dál pokračovat.
Ukrajinští křesťané reagují na trápení spojené s válkou různě. Někteří začali ještě více hrát na sebe a snaží se přežít ze svých sil. Jiní se ještě více ve svém každodenním životě vydávají Bohu a snaží se žít z Jeho síly. Některé sbory na Zakarpatsku docela prořídly, jiné naopak rostou. Životní těžkosti a trápení se pro nás mohou stát rychlíkem, který nás odveze daleko od Boha. A nebo nás naopak přiveze ještě blíže k Bohu do Jeho náruče a přítomnosti. Na tomto výjezdu jsem mohl zakusit něco z atmosféry války a trápení a problémů, které přináší. Uvědomil jsem si také nebeskou naději, kterou jako věřící máme. Prožíval jsem modlitební podporu mnohých věrných lidí u nás.
Dále chceme podporovat služebníky, kteří zůstali na Zakarpatské Ukrajině. Podpora služebníků, kteří věrně zůstali na Ukrajině, je pro duchovní i humanitární práci na místech, kde působíme, v této době klíčová. Ani jeden ze služebníků, s nimiž spolupracujeme, není kvůli specifické ukrajinské situaci zaměstnán na plný úvazek v církvi. Velice často si sami financují i dojíždění na místa bohoslužeb, kde slouží. S vypuknutím války jim navíc kvůli branné povinnosti odpadla možnost jít si přivydělat do zahraničí. Muži od 18 do 60 let nesmějí až na výjimky opustit Ukrajinu, a to i v případě, že nedostali povolávací rozkaz, což se týká většiny našich pastorů a služebníků. V souvislosti s ekonomickými problémy také většinou přišli o práci na Ukrajině. Někteří jsou bez peněz a dluží několik měsíců za energie. Tato jejich situace je pro ně často tíživá a frustrující. Ve Vinogradovském okruhu se jedná o Vasju Lukačince a Beci Andrjuka. Podporujeme také pastora Ivana Habogana z Mižgírie. V případě dostatku prostředků se snažíme pomáhat také deseti pastorům z mukačevského okruhu, kde je starším pastorem Šoni Horvát. Můžete je podpořit darem na účet NFKMS (577409193/0300) s var. symbolem 400.
Jsou tady také potřeby, které se snažíme pokrývat pomocí variabilního symbolu: 350 – pomoc v Cholmovci, obzvlášť pomoc rodině po zemřelém pastoru Michalu Zeldi, a v případě dostatku prostředků dalším potřebným a služebníkům ve vesnici Cholmovec a okolí. Michal zemřel v listopadu 2002 a zanechal po sobě pět dětí. Čtyři starší děti si během let po smrti pastora Michala založily svoje rodiny. Nejmladší Samuel se také osamostatnil a žije v Kyjevě. Paní Ira pracuje na svém malém hospodářství a stará se o sbor po svém zemřelém manželovi. Ira i nadále zápasí s různými zdravotními problémy. Tuto rodinu podporujeme již více než 21 let.
Variabilní symbol 300 slouží na humanitární potřeby. Z tohoto projektu pomáháme válečným uprchlíkům, kteří se ocitli bez prostředků a zůstávají na západní Ukrajině. Ceny potravin, energií, paliv a vlastně všeho s pokračující válkou stále rostou. Za tyto peníze nakupujeme potraviny a financujeme jejich dopravu na jednotlivá místa, případně pomáháme s placením léků či lékařské péče. Potraviny se nakupují přímo v Zakarpatské oblasti, čímž odpadají náklady na dopravu. Tento projekt již funguje dva roky.
Poslední zprávy od Pavla Faula: