Koronavirus nemusí znamenat jen problémy. Naše misionářka „Markéta“ nachází v současné době nové příležitosti ke službě.
Před časem jsem jela na shromáždění spřáteleného íránského sboru do Drážďan. V tu neděli bylo potvrzeno jen pár nakažených u nás i v Německu a shromáždění probíhalo jako jindy. Jen několik z mých přátel nepřišlo právě z obavy z koronaviru. Tehdy jsme si ještě mi ostatní říkali, jestli to nepřehánějí… Následující víkend jsem měla vést chvály na menším setkání mých německých a Íránských přátel poblíž Berlína. Mezitím se ale během pár dní všechno obrátilo vzhůru nohama a nikam jsem jet nemohla. Oni se ještě sejít mohli a požádali mě, abych pár písní zahrála alespoň přes Skype. Sice mi i tak bylo líto, že nemůžu být ten večer s nimi, ale měli jsme radost, že se můžeme díky internetu vidět alespoň takto.
Na začátku karantény jsem tak začala každý večer hrát perské chvály přes Instagram jako stream na Stories. Nejprve na svém běžném účtu, pak jsem si ale radši založila nový účet, kde bych neměla fotky vypovídající o poloze, bydlišti a dalších osobních informacích. Tam jsem si dala jen perské jméno, což mělo zajímavý vedlejší efekt: začali mě sledovat i lidi, které vůbec neznám, Afghánci a Íránci většinou z Evropy, ale občas i někdo odtamtud. A tak se mi jednou stalo, že se mi na stream kromě dvou známých připojil i jakýsi Paštún z Afghánistánu. Tak jsem zahodila playlist a začala jsem hrát písničky, které jasně vysvětlují evangelium, a měla jsem radost, že internet dosáhne i tam. Většinou se mi na stream připojovali moji známí nebo další, kdo dostali vědět od nich. Zahrála jsem pár chval, občas na přání a pak jsem se ptala na jejich modlitební potřeby a na závěr se chvíli modlila. Každý večer taky začalo být brzy nezvladatelné tempo, tak jsem to později omezila na dvakrát týdně.
S těmi, za nimiž jsem měla jet, jsem si alespoň volala online, popovídali jsme co a jak v které zemi a vždycky jsme se na závěr pomodlily. Když v Německu začaly být povinné roušky, poslala jsem svým dvěma Afghánkám z Berlína balíčky s pár pěknými českými rouškami a malým povzbuzením.
Teď zase přibývají opatření, tak se pomalu vracím k častějším hovorům s mými persky mluvícími známými přes WhatsApp. Jedna z mých známých mi nedávno oznámila, že by se chtěla nechat pokřtít, tak s ní chci zkusit projít učednický program v perštině také takto online. Hovory online sice nejsou to ono, jako když se sejdeme na návštěvu, spolu pijeme čaj a já přinesu kytaru. Jsem ale vděčná, že žijeme v době internetové a můžeme tak být v kontaktu, ještě před pár lety by to nebylo možné!
Nejnovější zprávy od „Markéty“: