Začátkem července jsem mohl po dvaceti měsících konečně vyjet na Ukrajinu. I přes intenzivní internetovou komunikaci se mi už hodně stýskalo. Výjezd jsem nemohl moc plánovat a hned, jak jsem se dozvěděl o usnadnění pravidel vjezdu na Ukrajinu, koupil jsem jízdenky. Protože vlaky na Ukrajinu přes Slovensko nejezdí a slovenská pravidla jsou přísná, vyrazil jsem tentokráte autobusem přes Maďarsko. Cesta do Mukačeva trvala i s hraniční kontrolou více než 25 hodin a na místo jsem dorazil okolo 8:30 v sobotu 3.7. našeho času. Odpoledne jsme byli navštívit oddělení mukačevské onkologie, kde jsme se modlili za člověka s rakovinou žaludku. Po té jsme měli dvě shromáždění v romských táborech. V neděli jsme měli pět bohoslužeb a najeli cca 280 kilometrů. Spousta lidí ze sborů je teď v létě na práci v zahraničí, aby mohli finančně zabezpečit svoje rodiny. Po posledním nedělním shromáždění jsem se modlil za tříletého chlapce, který má zlomenou pánev a leží zasádrovaný již více než měsíc ve veliké kolébce, což se mnou docela zatřáslo a nemohu na tohoto chlapce zapomenout. V pondělí jsme měli setkání kazatelů v užgorodském okrese, ve vesnici Seredně. Moc rád jsem se znovu s kazateli jednotlivých romských sborů fyzicky setkal. V čase, kdy jsem na Ukrajině nebyl, zemřeli dva pastoři na koronavirus, a pro všechny je teď docela těžké ekonomicky vyžít. Většina kazatelů a služebníků ve sborech je donucena jezdit na práci do zahraničí, což komplikuje fungování a práci na jednotlivých místech. Na všech setkáních jsme prožívali Boží přítomnost a jednání. Smutné bylo vidět shromáždění v Barkasovu, kde byla před koronavirem narvaná modlitebna. Tentokráte bylo na shromáždění sedmnáct lidí. Bez ohledu na počet jsem prožíval, že jsem ve správný čas na správném místě, a snažil jsem se všechny věrné povzbudit. V jiných sborech naopak přicházejí noví lidé.
I na sbory dolehly ekonomické potíže spojené s epidemií koronaviru. Byl jsem překvapen, jak od mého posledního výjezdu na Ukrajině zdražily potraviny a energie. Ceny potravin jsou prakticky stejné jako u nás, něco je dokonce dražší. Výplaty se ale nedají s těmi našimi srovnávat. Mluvil jsem s lidmi, kteří brali v přepočtu okolo tří a půl či čtyř tisíc korun. Plnou nádrž jsme nabrali za cca 1 150 Kč. Výplata nad cca 10 000 Kč je pro mnohé na Zakarpatsku již dobrým výdělkem. Většina ekonomicky aktivního obyvatelstva je v místech, kde jsem se pohyboval, na práci v zahraničí. Někteří dokonce nechávají děti u prarodičů, aby uživili rodiny. O České republice mluví jako o místě, kde se dá stabilně žít.
V pondělí odpoledne jsme spolu s Koljou Repljukem vyjeli do Vinogradovského okresu, do vesnic Petrovo, Palať, Černotisovo a Cholmovec. Ubytoval jsem se u paní Iry Zeldi v Cholmovci. S týmem okolo Kolji jsme měli od dubna 2020 pravidelně jednou týdně messengerovou skupinu, ve které stále pokračujeme. Byl jsem zvědavý, jaké to bude uvidět se po dvaceti měsících znovu naživo. Cestou na první bohoslužbu jsme se začali v autě modlit. Po chvíli jsme prožívali takovou Boží přítomnost, že jsme zastavili auto a dále se modlili a spontánně chválili Boha. Tato zkušenost se opakovala ještě několikrát a byly to pro mě největší zážitky z celého výjezdu. Zakoušet realitu Boží přítomnosti je něco nevyslovitelně krásného a člověku se ani nechce z této Boží reality odejít. Čekaly nás ale další bohoslužby, a my museli dále pokračovat. V úterý jsme byli na bohoslužbě v cca 110 kilometrů vzdálené Mižgírii. Spojili jsme se dva týmy vedoucích z vinogradovského a mukačevského okresu, strávili společně hezký den a byli povzbuzeni k novému vydání svých obyčejných každodenních životů k dispozici Bohu. Modlili jsme se tam mimo jiné také za holčičku s nádorem v hlavě. Její maminka plakala a já dostal novou touhu uvidět takové děti uzdravené. Pocítil jsem také nový soucit k vážně nemocným. Zatím nemám žádné nové zprávy, jestli se po modlitbách něco změnilo. V Petrovu jsem mluvil s člověkem, který byl zoufalý z toho, jak uživit svoji velkou rodinu. Nejtěžší pro něho bylo, když děti plakaly hlady a on neměl, co jim dát k jídlu. Kvůli tomu se zadlužil a horko těžko dluhy splácí. Nakoupili jsme této rodině potraviny, což u nich vyvolalo velikou radost. Některá setkání jsme dělali formou domácích skupin a já jsem zadával různé otázky, na které jsme pak společně hledali odpovědi, takže se většina přítomných zapojila. Povzbudivé pro mě bylo také shromáždění v ukrajinském sboru v Cholmovci. Jako překvapení udělali po bohoslužbách oslavu k mým padesátým narozeninám. A tak jsem prožil dvě oslavy, jednu v Česku a druhou v mém druhém domově na Zakarpatsku. Měli jsme také křest v řece Tise. V Cholmovci jsem měl také legrační noční zážitek. V noci se najednou otevřely dveře, někdo vzal za kliku, ale nikoho nebylo vidět. Poté něco skočilo na okno, a já uviděl kocoura, který je naučený si sám otevírat dveře a promenádovat se uprostřed noci po domě.
Na cestě zpátky jsem strávil skoro 24 hodin, a celou noc jsme stáli na maďarské straně hranice, což nebylo úplně příjemné. Nejvíce to ale vadilo mně, rozmazlenému Čechovi. Ukrajinci jsou na takové situace zvyklí a berou je jako normální součást jejich putování za prací. Když jsem se před výjezdem modlil, vnímal jsem, že se mám do 10. července vrátit domů. Zajímavé bylo, že se od 9.7. přes všechna zpřísnění zjednodušila pravidla pro návrat z Ukrajiny a já jsem nemusel do karantény. Jsem člověk, který je zvyklý plánovat, a proto jsem byl jaksi nesvůj rychle naplánovat a domluvit celý výjezd. I přes to Bůh jednal a já vnímal, že na celém výjezdu byla Boží ruka, ochrana a požehnání. Také jsem prožíval uprostřed mnoha shromáždění a nevyspání zvláštní fyzickou a duševní sílu. Byla to prostě jednoduše Boží milost. Bez Boha bych to nedal. Po Ukrajině se mi stýská a rád bych tam znovu vyrazil letos na podzim. Doba je ale nejistá, a tak nemohu říci, kdy se mi znovu podaří na Ukrajinu vyjet. Chtěl bych poděkovat všem, kteří jste se za mě modlili, a také těm, kteří finančně podporujete moji službu a naše projekty na Ukrajině. Zvláště chci poděkovat modlitebníkům z našeho sboru. Vždycky znovu si uvědomuji, že na výjezdu jsem jenom špička ledovce.
Poslední články o Pavlovi: