Na podzim v tuto dobu obvykle jezdím každý rok na Ukrajinu. Žel situaci ohledně epidemie koronaviru, a zvláště různá opatření a omezení mně neumožňují letošní podzimní výjezd uskutečnit. Poprvé od roku 1994 jsem letos na Ukrajině nebyl. Při současné situaci u nás i na Ukrajině nevím, kdy budu moci na Zakarpatskou Ukrajinu znovu vyjet. Paradoxně jsem však s lidmi, se kterými v Zakarpatské oblasti spolupracujeme, v kontaktu více, než dříve. S týmem vedoucích okolo pastora Kolji Repljuka máme jednou týdně setkání vedoucích přes Messenger, kde se společně modlíme a mluvíme o strategii, jak pracovat v nynější situaci, a také o různých problémech a výzvách, která současná doba přináší. Pravidelně také mluvím s pastorem Šonim Horvátem a paní Irou Zeldi.
Na Zakarpatsku se sbory dlouho nemohly kvůli poměrně velkému výskytu epidemie fyzicky scházet. V současnosti se již scházet mohou. Epidemiologická opatření se liší na Ukrajině oblast od oblasti. Některé sbory, ve kterých působíme, prožívají v poslední době těžkosti. Pastor romského sboru v Beregovu, kterému byl diagnostikován koronavirus, zemřel v srpnu ve věku 45 let. Jeho smrt vyvolala v rodině i ve sboru veliké zklamání. Nadsborový pastýř Šoni Horvát z Mukačeva hledá spolu s ostatními pastory, jak beregovský sbor stabilizovat a jak dál na tomto místě pracovat. Krátce po této události dostal kazatel sboru ve Velkých Lúčkách infarkt a skoro zemřel. Upadl za kazatelnou a při pádu se zranil na hlavě. V současnosti je na tom už lépe. Vyhlášení karantény na Ukrajině způsobilo veliké ekonomické potíže většině obyčejných lidí. Mnozí lidé z ukrajinských, a zvláště romských sborů mají problémy s nedostatkem finančních prostředků. Navíc začaly růst ceny potravin, což je pro mnohé lidi těžké. S omezením propustnosti hranic se mnohým zkomplikovalo či znemožnilo vyjet za prací do zahraničí. Z této práce, takzvaných zarobotek, žije řada rodin ve sborech, ve kterých působíme. Znám služebníky, jejichž rodiny nemají některé dny co jíst, a tak se zoufale snaží najít jakoukoli příležitostnou práci. Jenom pro představu, odměna za tuto práci je zhruba 45 Kč na hodinu a po skončení podzimních zemědělských prací tato práce již nebude. Ceny potravin jsou v místech, kam jezdíme, zhruba stejné jako u nás. Je těžké vysvětlovat malým dětem v těchto rodinách, že dnes nedostanou nic k jídlu. Ve výše zmíněných krizích a problémech je pro mě často těžké povzbuzovat jednotlivé služebníky. Musím přiznat, že často nevím, co říci a jak prakticky poradit. I přes tyto problémy jsme však stále v kontaktu a snažíme se společně povídat, sdílet svoje těžkosti, plánovat, jak dál, a modlit se. V srpnu jsme poslali z Nadačního fondu KMS finanční podporu služebníkům a potřebným na Ukrajině. Vím, že i u nás jsou v současné době ekonomické problémy. Rád bych Vás i přesto touto cestou poprosil o finanční podporu našich projektů na Zakarpatské Ukrajině.
V současnosti je na místech, kde působíme mnoho materiálních potřeb, a to hlavně mezi takzvanými „zapomenutými služebníky“, kteří věrně slouží v romských sborech. Materiální situace některých je dlouhodobě špatná, až zoufalá a v nynější situaci se ještě zhoršila. Tyto služebníky můžete případně podpořit darem na účet NFKMS s var. symbolem 400. Ani jeden z níže zmíněných služebníků není kvůli specifické ukrajinské situaci zaměstnán na plný úvazek v církvi. Velice často si sami financují i dojíždění na místa shromáždění, kde slouží. Pro každého z těchto služebníků je jakýkoliv, a to třeba i malý finanční dar povzbuzením a zlepšením jejich často těžké finanční situace. Vím, že naše zdroje jsou omezené, a proto nemůžeme ani zdaleka pomoci všem. Mám na srdci pastora Šoni Horváta. Kromě svého sboru ve Svaljavě je nadsborovým pastýřem v romských církvích v okolí Mukačeva, které tvoří většinou velmi chudí lidé. Jedná se cca o 20 sborů a misijních skupin – dle mého odhadu mohou mít všechny dohromady okolo 1 000 lidí. Na obživu a benzín na své cesty po sborech si vydělává provozováním malého krámku s potravinami a smíšeným zbožím. Ráno zaveze zboží a po zbytek dne v tomto obchodě prodávají jeho žena a tchyně. On sám má pak čas na svoji nadsborovou službu. Kvůli ekonomické krizi se nedaří tomuto podnikání jako v době před koronavirem. Z tohoto projektu se v případě dostatku financí snažíme podporovat i další romské služebníky, kterým Šoni slouží a kteří nemají dostatek peněz na obživu.
Ve Vinogradovském okrese mám na srdci pastora Kolju Repljuka, který žije ve vesnici Černotisovo. Ač sám Ukrajinec, slouží Romům. Má ženu a tři dcery. Nejstarší dcera dokončila studium na vysoké škole a žije a pracuje v Užgorodě. Doma tedy zůstávají dvě mladší dcery. Jedna chodí ještě na základní školu a druhá od letošního školního roku nastoupila dálkové studium v Užgorodě. Koljovi se postupně daří budovat tým pomocníků, kteří mají v budoucnu potenciál převzít práci na jednotlivých místech. V současnosti se jedná o tři pomocníky. Kolja cítí povolání k zakládání nových romských shromáždění a postupnému předávání práce romským služebníkům. I Kolju se snažíme částečně finančně podporovat. Většinou si však na živobytí vydělává prací svých rukou, opravou bot, zednickými pracemi a před vyhlášením karantény příležitostnými krátkodobými pracemi v zahraničí. Snažíme se finančně podporovat i další tři služebníky z Koljova týmu. Mám jednu radostnou zprávu. Vasjovi Lukačencovi z výše zmíněného týmu se podařilo koupit domek v Černotisovu, který je v dobrém stavu. Na tuto potřebu jsme vybírali několik let. Děkuji touto cestou všem dárcům! Vasja, i když je sám Ukrajinec, začal horlivě sloužit v cikánských táborech prakticky hned po svém obrácení v roce 2011 a dnes již může i samostatně kázat či vést shromáždění. Spolu se ženou Táňou mají dva malé syny a jejich nové vlastní bydlení je pro ně velkým povzbuzením.
Na druhé straně jsou tady potřeby, které se snažíme pokrývat pomocí variabilního symbolu: 350 – pomoc v Cholmovci, obzvlášť pomoc rodině po zemřelém pastoru Michalu Zeldi, a v případě dostatku prostředků dalším potřebným v Cholmovci a okolí. Michal zemřel v listopadu 2002 a zanechal po sobě pět dětí. Čtyři starší děti si během let po smrti pastora Michala založily svoje rodiny. Nejmladší Samuel úspěšně zakončil studium na Vyšší odborné zdravotní škole v Beregovu a v současně době pracuje v Kyjevě. Od loňského září nastoupil dálkově na vysokou školu. Paní Ira pracuje na svém malém hospodářství a stará se o sbor po svém zemřelém manželovi. Ira i nadále zápasí s astmatem a s problémy se srdcem. Tuto rodinu podporujeme již skoro 18 let. Bez této podpory z České republiky by tři děti nemohly vystudovat vysoké školy a paní Ira by živořila. Podpora paní Iry je během na dlouhou trať.
Pavel Faul
Poslední zprávy od Pavla: