Milí přátelé a přímluvci za Izrael, posílám izraelský pozdrav pokoje – šalom, tentokrát už opět z Izraele, ze stále ještě žhavého pouštního města Eilatu. Šalom vám všem, kteří se za Izrael a za moji službu modlíte. Odletěla jsem z Prahy v noci 1.září. Rozdíl v ceně letenky z předchozího dne, kdy končila má dovolená, byl citelný, asi kvůli prázdninovým vyšším cenám. S přibývajícím věkem se mi neodlétá snadno s vědomím, že opouštím rodinu na dalšího ¾ roku, zvláště po zkušenosti s uzavřením izraelských hranic v roce 2020, kdy jsem tady musela zůstat bez dovolené skoro dva roky. Vnímám také na prahu svých 70 let věku, že mi ubývá fyzických sil a musím přiznat, že jsem odjížděla s úzkostí a strachem z fyzické náročnosti cesty. Modlila jsem se proto, aby mi Pán dal svoji pomoc na každém kroku.
Protože se ještě neobnovily mezinárodní lety na letiště v Eilatu a u vnitřních letů v Izraeli nebyla povolena váha velkého kufru, musela jsem přestoupit na letišti Ben Gurion na vlak a dojet do Jeruzaléma s výhledem další pětihodinové cesty autobusem pouští. Už v letadle jsem začala zakoušet Boží pomoc. Mladá rusky mluvící Izraelka mi po přistání nabídla, že mi sundá batoh ze zavazadlového prostoru. Poté mě místo obvyklého výslechu imigrační úředník přivítal už zdálky hlaholivým AHOJ a neptal se na nic. Zkoušel mi vypočítávat s mým pasem v rukou, kolika jazyky mluvím – rusky, česky, slovensky…anglicky, doplnila jsem. Vesele mi podal vstupní kartičku a galantně pokynul rukou, kam se mám dále odebrat. Lítám do Izraele 17 let, ale takto neuvěřitelně vlídné přivítání jsem ještě nikdy nezažila. Poté mě u pásu s výdejem kufrů oslovila mladá Češka, že slyšela náš rozhovor a že ona také mluví česky. Nedávno emigrovala do Izraele. Dohodly jsme se, že pojedeme vlakem do Jeruzaléma společně a spolu najdeme vlakové nástupiště. Hned také ve svém mobilu zjistila, že nám to za chvíli jede. Spolu jsme dojely do Jeruzaléma a ona našla docela daleko až na konci nástupiště výtah. Z nástupiště totiž nevedly nahoru jezdící schody, takže všichni táhli své kufry do schodů pěšky (to by mě bez ní také čekalo). Stejně tak našla další výtah rovnou na ulici. V Jeruzalémě je nové obrovské vlakové nádraží se spoustou složitého prostoru (počítá se s milionem návštěvníků ročně). Kdo to tam nezná, může se dost dlouho a složitě různými tunely dostávat nahoru.
Pokladní na hlavním autobusovém nádraží mi oznámil, že mi nemůže prodat jízdenku, protože mu nefunguje systém. Automatický systém na jízdenky nefungoval ani mně, ani mladému Izraelci, který se mi snažil pomoci. První ranní autobus mi kvůli tomu ujel a po tříhodinovém čekání mi řidič dalšího autobusu odmítl prodat jízdenku na izraelskou autobusovou kartu s tím, že je plný. Odmávl mě rukou někam k jinému autobusu, ale číslo, na které se mi zdálo, že mě odkázal, nejelo do Eilatu. A tady se objevila další pomoc od Hospodina. Oslovila mě jiná mladá žena s otázkou, jestli jedu také do Eilatu a nemám jízdenku. Porozuměla v nastalém chaosu, že musíme přejít na vedlejší nástupiště, odkud za chvíli pojede ještě jeden posilový autobus, kde si budeme moci koupit jízdenku. Dveře na nástupiště byly ovšem zamčené. Takže jsme se se zavazadly prokličkovaly parkovištěm na žádoucí místo a konečně jsme dostaly možnost koupit si jízdenku v autobusu na izraelskou kartu a odjet. Po celkově dvanácti hodinách cestování (let trvá jen 3 a půl hodiny) jsem konečně dorazila do svého izraelského domova, kde mě čekala 40tistupňová pouštní výheň v ulicích města. Ale měla jsem milosrdně připravený klimatizací vychlazený pokoj k odpočinku a večer jsem oslavila s komunitou šabat.
Celý popis cesty návratu do Izraele se zdá zbytečně podrobný, ale napsala jsem to proto, že v něm je viditelná Boží ruka a připravená pomoc na každém kroku. Doslova a přesně tak, jak jsem za to na začátku prosila. I když mi Pán prokazuje věrnost, posílá pomoc a neviditelně mě provází svými anděly, modlím se, aby ve svém čase poslal mého Jozua, jak ho nazývá pastor Tom Hess, toho, kdo bude jednou moci převzít tuto službu a pokračovat v ní jako můj nástupce. Letos na podzim začínám svůj 18. rok služby.
Koncem týdne pojedeme všichni do Jeruzaléma, kde se připojíme k naší komunitě v modlitebním domě a asi ke 40 dalším krátkodobým dobrovolníkům, kteří se sjeli z celého světa, aby nám pomohli při organizaci konvokace – modlitebním celosvětovém svolání v Jeruzalémě, které se zde bude po dvou letech znovu konat během podzimních svátků. Během dovolené jsem pracovala na tom, aby sem přijeli i čeští delegáti, ale bez výsledku. Modlete se za Boží pomazání, vedení, ochranu a sílu pro všechny dobrovolníky i delegáty.
Poslední zprávy od Aleny: