Milí, zdravíme vás. Děkujeme vám za vaše modlitby. Jsme vděční Bohu za Jeho věrnost a vám také jsme vděční, že s námi věrně stojíte. Stále si uvědomuji, že se navzájem potřebujeme. A tak i díky vašim modlitbám mohl Zbyněk dojít až do vzdálených komunit Tigni Sagni, Pyuta tigni, Kira Tigni, a díky modlitbám se vrátil domů živ, uzdravuje se a nabírá sílu.
V únoru odjel Zbyněk na misijní výjezd do Walakitanu. V plánu bylo navštívit 3 vzdálené komunity v horách v džungli. Zbyněk vezl na rozdávání Bible španělské i miskito a radia a USB s nahraným biblickým vyučováním a kázáními španělsko-miskito. Do hor ho měl doprovázet bratr Ricardo a v komunitách měli Zbyněk a Ricardo zůstat několik dní. Měli tam kázat, navštěvovat domy, modlit se s lidmi a rozdávat Bible a USB. Bylo jasné, že cesta do hor bude namáhavá. Obvykle to z Walakitanu trvá několik hodin chůze v džungli.
Cesta z domova do komunity Walakitan trvala 3,5 dne. Z toho 2,5 dne lodí po řece Coco. Loďka byla plně naložená a tak kromě toho, že si Zbyněk zaplatil cestu lodí, musel spolu se všemi cestujícími velkou část cesty loď tlačit, protože byl nízký stav vody. Znamená to být po pás ve vodě a je to dost velká fyzická námaha. Když naskočí motor, musí se do loďky za jízdy naskočit. Zbyněk měl obouchaná kolena, jak do loďky naskakoval. V jednu chvíli při tlačení uklouzl ve vodě a ocitl se blízko lodního šroubu. Kormidelník se zhrozil, okamžitě motor vypnul a díky Bohu se Zbyňkovi nic nestalo. Každou chvíli pršelo a byla zima. Zbyněk byl vyčerpaný, prostydlý a měl obavy, jak to zvládnou jeho ledviny.
Když doplul do Walakitanu, několik dní si u bratra Ricarda odpočinul. Mezitím ho navštívil i koordinátor z komunit, kam měl Zbyněk jít. Zbyňkova návštěva v komunitách tak byla ohlášená a schválená. Koordinátor říkal, že v komunitách vysoko v horách ještě žádný cizinec ani žádná misie nebyla. Zbyněk se do komunit a na lidi v nich moc těšil.
Když vyrazili s Ricardem a s jedním z koordinátorů na cestu do hor, terén byl velmi blátivý. Cesta byla extrémně namáhavá, většinou zapadali po kolena do bláta. Cestou se chtěli napít z říčky a právě tam byl schovaný velký had křovinář. Křovinář je velmi jedovatý had dokonce i když už je mrtvý, není možné se ho dotýkat holou rukou, jinak jed způsobí, že člověk oteče. Hada zabili a pokračovali v cestě. Po 5 hodinách namáhavé chůze konečně bratři dorazili do první komunity. Dostali k jídlu fazole s divnou omáčkou. Odpoledne začal Zbyněk zvracet a zvracel celou noc. Byl velmi zesláblý. Ráno byli bratři vyděšení a přemýšleli, jak dostat Zbyňka dolů do Walakitanu. Je tam zdravotní středisko a víc civilizace i obchod s potravinami atd. Bylo jasné, že Zbyněk by zpáteční cestu dolů v jeho stavu neušel. Stále zvracel. Nakonec se bratři domluvili, že udělají vor, a na něm po říčce splaví Zbyňka dolů. Bratr Ricardo obešel všechny 3 komunity, rozdal Bible a USB s biblickým audiem a po poledni odjeli bratři na voru dolů do Walakitanu. Cesta trvala asi 4 hodiny. Zbyněk byl moc smutný, že se nedostal do všech komunit a nenavštívil všechny domy, tak jak se na to těšil. Těšil se už z Jinotegy a vážil kvůli tomu celou dlouhou útrapnou cestu.
Ve Walakitanu si Zbyněk odpočinul a jako zázrakem neplánovaně hned následující den jela loďka zpět proti proudu do přístavu, a tak Zbyněk odjel. Doma se začal zotavovat, pomalu jíst a hodně spal. Měl ošklivý suchý kašel. Díky Bohu, jeho zdraví se obnovuje. Zpětně si Zbyněk uvědomil, že byl příliš vyčerpaný z cesty do Walakitanu a další cesta džunglí už byla úplně nad jeho fyzické síly, a tak se tělo vzbouřilo. Díky Bohu za Jeho ochranu, sílu, za pomoc andělů a za vaše modlitby.
Zbyňkovo svědectví a vyprávění z misijního výjezdu:
Pavla, Zbyněk a Eliška Klingerovi
Poslední zprávy od Klingerů: